Obsahy(1)
Stejně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, sestává Dlouhý, Široký a Krátkozraký ze dvou částí - odborné části (formou přednášky nebo kratších referátů) o životě a díle Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla - v tomto případě pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký. První část tohoto představení tvoří rozsáhlejší přednáška „Cimrmanova cesta za českou pohádkou“. Vlastní divadelní hra pojednává o strastiplném putování, jehož cílem je vrátit princezně Zlatovlásce její ženskou krásu - byla totiž očarována zlým obrem Kolodějem. V prvním obraze přichází na královský zámek princ Jasoň, který zjišťuje, že jeho vytoužená nevěsta - princezna Zlatovláska - má (díky čárům Koloděje) vousy a nohu „pětačtyřicítku“. Jasoň se rozhodne Zlatovlásku vysvobodit ze zlé kletby a společně s ní, s jejím královským otcem a s Bystrozrakým se vydává za Dědem Vševědem, aby jim poradil, jak na Koloděje. Vše zpovzdálí sleduje Jasoňovo dvojče - zlý princ Drsoň, který se chysdtá ve vhodnou chvíli do děje vložit a získat princeznu pro sebe.
Děd Vševěd přes silně pokročilou sklerózu poradí, aby Kolodějovi vzali jeho kouzelný prsten. To se sice nepodaří přímým soubojem, ve kterém Jasoň prohrává, ale lstí - Koloděje se povede rozplakat, takže vyndá z kapsy kapesník a prsten mu vypadne. Pohádka má šťastný konec - Zlatovlásce je pomocí ukořistěného prstenu vrácena její ženská krása. (wikipedia.org) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (237)
. . ."Na děda Vševěda mluvte pouze ve verších. Kdo toto umění neovládá, nechť mlčí". . . . "Hrome, nerad bych posloužil obrovi k snědku. Jí taky starší osoby, dědku?" :DDD Asi největší zážitky mám z jejich sezení u děda Vševěda, kde se genialitou opravdu nešetří. Ale jak už to u Cimrman-squadry bývá, geniální a neskutečně vtipná je hra celá, včetně úvodního - i když v tomto případě krátkého - semináře. Spolu se Záskokem a Dobytím Severního pólu to absolutně nejlepší, co mohou cimrmanologové nabídnout. ()
Moje nejoblíbenější hra z divadla Járy Cimrmana. Od malička jsem bydlel přímo naproti tomuto jedinečnému divadlu a ačkoli tomu tak bylo, bohužel sem se tam nedostával příliš často. (možná to bude taky tím, že všechny lístky na přestavení většinou mizely během 5 vteřin). Neuvěřitelná originalita těchto českých herců a to, jak ke všem dílům přistupují .. Znám všechny díla a rovněž jsem vlastníkem všech původních nahrávek oněch divadelních her. Všechny komentovat nebudu-všechny jsou výborné. Ale toto dílo je pro mě něčím ještě lepším. Myslím, že bych mohl vypsat slovo od slova toto dílo, jen je škoda, že podobnou paměť nemám i na jiné věci.. Aneb díky moooc !! ( citovat nebudu, pouze na vyžádání :P ) ()
Z tohoto Cimrmana vzešli asi nejklasičtější hlášky. Za všechny řeknu jen: "Tady všude seděl. Jak sedíš ty, ty a ty." nebo "Trpaslík je dobrý plavec, ale nevydrží." a konečně hláška, která mě absolutně dostala: Krátkozraký: " Asi si říkáte, děti, kde mám své dva druhy? Kampak se asi ti čerchmanti poděli? Nikam se nepoděli, děti, UMŘELI!" Jedna z nejlepších Cimrmanovských her. ()
Když se podívám na hodnocení svých oblíbených uživatelů, připomínají mi krásně utkaný červený koberec se vzorkou pěti hvězdiček po téměř celé šířce, pouze ve dvou řádcích s nepatrnou ztrátou jedné hvězdy. Proč ne, ale když mám ohodnotit tento kousek za sebe, spíše než něco jedinečného jsem viděl prostě milou jednohubku s poměrně sympatickým experimentem výhradně mužské konverzační / jevištní komediální variace na českou pohádku. Úvodní 20-timinutovou přednášku jsem nějak bez zaujetí přečkal, abych se pak u průpovídek mohl nejednou dobře pobavit. Dlouhý, široký a krátkozraký mají v sobě několik výtečných scén (např. Čepelkův úvodní dlouhý „sakra“ monolog v lese nebo píseň po návštěvě Vševěda), i ve zbylých částech přináší fajn humor, ale i navzdory kratší stopáži mi občas přišla tato hříčka natáhlá a pokud pominu ten netradiční pohádkový žánr, tak oproti jiným cimrmanovským hrám (z nichž některé mě v minulosti opravdu nadchly, např. Dobytí severního pólu) také někdy méně výrazná i méně propracovaná. [60%] ()
Další úžasné dílo DJC. S Hospodou a třídní knihou je tahle hra asi vůbec nejlepší. Výborná zápletka, úžasná dvojrole Miloňe Čepelky, fantastická změna pohlaví, děd Vševěd na nějž se musí mluvit jen ve verších a scéna, kde se herci měli najíst... Nejlepší pohádka, kterou jsem kdy viděl. Geniální dílo. 100%. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (15)
- Když si vezmeme seznam všech představitelů Děda Vševěda, co se od premiéry vystřídali, mají jedno společné: křestní jméno začínající na J: Jan Klusák, Jaroslav Weigel, Jiří Menzel, Jan Kašpar a Jan Hraběta. (mnaucz)
- V jedné z verzí hry se Zdeněk Svěrák zmiňuje o jevištním psychologovi Dr. Ječném. Pojmenování je však improvizace, přičemž v textu hry se nachází jméno Pšenička. Jméno Dr. Ječného se poté objevuje i ve filmu Kulový blesk (1978). (gjjm)
- Ladislav Smoljak v rozhovoru prozradil, že prvotní inspirací k pohádce byla touha vidět Miloně Čepelku v růžovém princovském kostýmu. (gjjm)
Reklama