Režie:
Jana SemschováKamera:
Jiří KolínHudba:
Jiří SvobodaHrají:
Jana Krišicová, Maroš Kramár, Ladislav Mrkvička, Jana Dolanská, Drahomíra Hofmanová, Ladislav Křiváček, Miriam Kantorková, Monika Šeligová (více)Obsahy(1)
Ani přítomnost televizního štábu, který mapuje život a touhy dospívající mládeže, ještě nezaručí opravdovost a věrohodnost pohledu. Televizní tvůrci se v tomto filmu se zaměří na nadějnou sportovkyni, která však vyrostla v dětském domově a nyní se potýká s mnohými nesnázemi, neboť zůstává mnoho věcí, které si ještě musí ohmatat. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (12)
Toto vůbec není špatný film. Krásná Jana Krišicová vede linii, kterou podpírá Ladislav Mrkvička, judo a několik zajímavých dialogů. Překvapil mě Maroš Kramár, doteď jsem měl pocit, že se objevil až nedávno a teď koukám, co už má jako herec za sebou... "Jsou domovy pro děti a domovy pro důchodce. My máme to štěstí, že si to odbudeme hned ze začátku." ()
Nejspíš měl film pojednávat o tom, že přechod z dětskýho domova do normálního života je dost složitej. To se ale moc nepovedlo a spíš jsem měl pocit, že koukám na diskopříběh. Prostě diskotéky, šílený hadry a účesy, bujará mládež a do toho nějakej obstarožní DJ pouští ty největší "pecky" od Michala Davida. Pak se tam řešej problémy typu "hnusná holka nemůže najít žádnýho nabiječe" a podobný kraviny. Moc mě to teda nezaujalo. 40% ()
Podobných filmů z dětských domovů se u nás tenkrát točilo poměrně dost. Tohle pro změnu vypovídá o dospívání dětí a jejich odchodu do běžného života, který bývá pro většinu hodně těžký. Není se co divit , když mají pár stovek na knížce, pak se nemůžou divit , že končí v kriminálech. Práce v takovém domově není jen příjít a odejít v určenou dobu domů je to spíš poslání, nebot ty děti potřebují péči pořád. Kdo z nás se neopil či někde nerandil a pod, to samé zažívají i děti v tomhle filmu. Velice dobře se sem hodí L.Mrkvička jako ředitel, který má celkem trpělivost, ale umí se i našvat. Hlavní hrdinka je taky dobře vybraná, smutné je, že se nechá natáčet do dokumentu o tom jak se jí vede "dobře" po odchodu z děcáku, ale ve skutečnosti nic nemá ani nábytek. Další sonda do života opuštěných dětí. ()
Nebýt toho okatého moralizování mládeže tak by to nemuselo být tak špatné. Hllavní hrdinka je správná děcákem zocelená ranařka, která si pro upřímnost nechodí daleko. Tristní je utopení krásných melodií Jiřího F.Svobody, jeden smutný motiv se mi tam moc líbil, ale vždycky byl přebit kecáním či ho po pár sekundách utnuli :-( ()
Syndrom skupinové inteligence platí v tomto prostředí dvojnásob díky formování. Většina příběhů z děcáků je proto tristní a hloupá už ze své podstaty. Tento samozřejmě není výjimkou. Snad kromě Mrkvičky je většina postav navíc značně nesympatická, s hlavní hrdinkou v čele. Ne náhodou to byla jediná role. ()
Reklama