Šinobi

Shinobi je zvlastny film. Nie je donkonaly, ale je mozne ho rovnako vychvalit ako aj pohanit, zavysi od toho, co je pre koho dolezitejsie. Shinobi je jeden z cca desiatich japonskych velkofilmov minuleho roka (2005) a, bohuzial, aj ako vsetky ostatne jap. velkofilmy, ani shinobi nezbural rekordy. napriek klise a velkofilmovym hlupostiam, napriek niektorym logickym kotrmelcom, napriek obcasnym historickym nepresnostiam, napriek vsetkym, pravdepodobne, produkcnym zmenam proti zdravemu rozumu, ma vela do seba. na prvy pohlad vyzera ako azumi klonovana tigrom a drakom. na druhy pohlad je viac, nez svojim sposobom jednoduchy akcak azumi. je dokonalou ukazkou japonskosti, hlavne ak sa porovna s cinskymi (taiwanskymi) velko wuxia filmami sucasnosti. pribeh je jednoduchy, no posun dejom casto kvoli mnohym zamlcanym detailom komplikovanejsi, nez v bckovom narychlo zbuchanom HK filme. to b y bolo dobre, ak by neslo o mix niekolkych zanrov, ak ny nemalo ist aj o rychly akcny film. farby su prilis tienove, malo jasne, neziarive, utlmene smutkom melancholie, priznacnej japonskemu umeniu. melancholia, to je to spravne slovo. to je to, co japoncom ide dobre, bez ohladu na rozpocet a ci ne/logickost obsahu. mono no aware. cit k veciam ako takym. smutok ako reflexia zivota, prirody a vesmiru vobec. efekty su kde tu kde tam zato sikovne. nie pastva pre oci, skor malo uhladene cgi, ale o to filmu ani tak nejde. ninjovia inac, ninjovia cez prizmu cistej lasky, zanru, ktory ide japoncom najlepsie. (28.02.2006)

Pokud se řekne notorickému hráči videoher jméno Shinobi, vybaví si ninju, běhajícího po zdech a likvidujícího své protivníky i mimo jiné zpomalením času, kterýžto efekt je použit i v tomto výpravném japonském filmu. Dějový půdorys snímku spočívá především v efektním souboji dvou pětičlenných skupin mytologických bojovníků s nadlidskými schopnostmi, reprezentujících dva znepřátelené rody. Shinobi svou atmosférou a vizuálnem zadupává v prach sic nejdražší asijský blockbuster, leč přeplácaný a nudný čínský Mog gik. Měrou vrchovatou mi dal to, co od filmů tohoto typu očekávám: krásnou formální stránku a zajímavé postavy, používající dostatečně rozličné techniky boje v dynamicky nasnímaných střetech. Pak mi nevadil ani jednoduchý příběh, občasně uměle působící triky či fakt, že dějem se míhající ninjové nedostanou téměř šanci ukázat své smrtící dovednosti. (11.03.2006)

Bohužel značně promarněná příležitost. Tento film mohl mít 2,5 hodiny a byl by po celou dobu zajímavý; v současné podobě se jedná o 95-minutové (+ titulky) torzo, kde není nic pořádně rozvedeno a propracováno. Máme dvě odlehlé, už generace znepřátelené vesnice, jejichž 10 nejlepších bojovníků se musí utkat v bitvě. Každý z nich disponuje unikátními superschopnostmi, takže jsem se těšil na napínavé a velkolepé souboje plné jedinečných efektů, takové japonské středověké X-men. Jenže po 10 minutách už byla polovina z nich mrtvá, aniž by stačili něco pořádného předvést, a zbylí z nich řešili spíše různé intriky a vzájemné vztahy, než aby pořádně bojovali. Vynikající hudba, kamera a stylizace postav jen podtrhly mé rozčarování a zklamání, co z tohoto snímku mohlo být, kdyby se šlo více do hloubky. (10.02.2012)

Bezbřehá slátanina. Odpad jsem nedal jenom kvůli... já nevím proč. Takže ho dám. Hned na začátku ukázali, že to asi bude blbost a to se taky potvrdilo. Nechápu, proč mezi žánrem filmu není taky uvedeno sci-fi nebo fantasy, protože tam neexistuje snad jedinej člověk, co by neuměl lítat. Když si do toho ještě připočítáte tragický digitální efekty, zpracování a děj, tak z toho fakt vypadne hrozná tekutá sračka... (13.11.2008)

Videoherne notoricky známy pôdorys konfrontačného deathmatch-u v pozadí s rovnako veľakrát spracovanou témou večnej a zakázanej lásky s epickým nádychom jednoduchého príbehu. O niekoľko zárezov katany na poli dynamiky a úrovne choreografie akčných súbojov slabšia odnož Kitamurovej Azumi, avšak s podobnou komiksovou nadsázkou a japonským citom pre obrazovú estetiku (okorenenú moderne dravým strihom a dynamickou kamerou). Takto nejak si predstavujem mainstreamový "postmoderný japonský Hollywood", ktorý sa v samotnom závere pre mňa nečakane vypäl k vyjadreniu jednej zo základných čŕt ľudskej povahy (strach zo všetkého neznámeho) ako aj pre japoncov typickému zdôrazneniu dôležitosti súznenia človeka s prírodou. (24.02.2006)