Match Point - Hra osudu

Ako v tenise, resp. v každom športe, rozhoduje celá hra. Allen hrá vyše polovicu zápasu veľmi sústredene a s každým podaním servíruje slušne rozdané scenáristické karty a diváka strháva na svoju stranu síce nijak zvlášťnou, ale presa len krásnou formálnou hrou s gestami pravého gentlemana. Párkrát slušne kontruje už počas zapásu s loptičkou zvanou Scarlet, avšak rozhodne ten najlepší smeč - "prsteňový", si necháva až do samotného finále, v ktorom inak herne poľavil - opakuje staré známe grify-klišé a celkovo aj motivácia jeho úderov je v kritických okamžikoch málo dostačujúca. Lenže práve vďaka spomínanému smeču vychádza zo zápasu síce nie ako jednoznačný, ale stále presvedčivý víťaz. Skúsené divácke oko pri jeho poklone smerom k tlieskajúcemu publiku si nemôže definitívne nevšimnúť podobnosť jeho hry s polstoročím starým vystúpením Georga Stevensa a jeho hľadaním "Miesta na výslní" v tenisovej sieni slávy... . (09.07.2006)

No moc velkej frajer hlavní hrdina nebyl. Měl jenom dvě holky a nevěděl jak z toho ven. Jóóóó kdo si hraje s ohněm spálí se. Ne každej je frajer jako já, aby měl holek třeba deset a vše dokázal ošéfovat. Musím se však přiznat, že tenhle film s příbývajícími minutami ošéfoval mě. Ať už díky dobře gradovanému příběhu nebo skvělým hereckým výkonům dua Scarlett Johansson a Jonathan Rhys Meyers. (15.04.2007)

Mé první setkání s režijní prací Wooda Allena a musím konstatovat, že velice dobré. Film začíná pomalejším tempem až mě jemně uspával, ale naštěstí se film později začne sympaticky zamotávat a nabírat tempo až do úžasného závěru kde se krásně vychutnává dobře napsaný scénář. Film má příjemné obsazení s nádhernou Scarlett Johansson, takže můj verdikt je zasloužené 4 hvězdičky... (06.01.2007)

Neallenovský Allen. Vždy jsem Woodyho podezírala, že si přečetl knihu Červený a černý a hrdina Match Pointu je osobitá variace na Juliána Sorela, který se intrikami a milostnými aférami snaží dostat do tzv. lepší společnosti. Nicméně zkoumání motivací Chrise Wiltona je nanejvýš přesvědčivé, od opery k Dostojevskému. Chris je podstatou své osobnosti intrikánský stratég a zároveň hazardní hráč, což je nanejvýš nebezpečná kombinace. Asi jako mix nitroglycerinu, jedlé sody a křemeliny. Vznikne dynamit. Jeho plán na vzestup hatí dvě maličkosti- vášnivá posedlost (člověk jako Chris Wilton nemůže milovat někoho jiného než sebe) a vrtkavá fortuna. Na kterou stranu sítě spadne míček? A úplně nejvíc mne pálila otázka, co cítil poté, co míček dopadnul...Ulehčení, lítost, výčitky, smutek, ztrátu, prázdnotu? Nebo lidé jako on už necítí? Nevím. A bojím se vědět. (23.04.2007)

Červená knihovna. I když tohle je spíše taková rudá knihovna. Woody po letech ne zrovna dobrých filmů už potřeboval, aby mu míček přepadl, klidně i díky prasátku, přes síť na tu správnou stranu hřiště. Přesunutí do londýnských vod spolu s “pohitchcockovatěním” mu rovnou vyhrálo celou hru. A jak dokazují snímky následující, tak to nebyla pouze labutí píseň či náhoda. Naštěstí. (26.12.2008)