8 žen

Šíleně barevný (nebo tak skvěle stylizovaný?) a divný francouzský Gosford Park s tanci a zpěvy. Nejde tomu upřít kouzlo, ale nadšené hýkání se v mém případě konat nebude. Tak proč bych byl ochotný se na to podívat ještě jednou? The question is - who cares? 70%. PS: Emmanuelle Béart je nádherná i s blond vlasy;) (12.01.2006)

Film řekl bych primárně určený ženám, který mi kdysi vychvalovala jedna kamarádka, a který mě zaujal pouze hudbou (některými písničkami) a tím, že tam hrají mé oblíbené francouzské herečky Catherine Deneuve, Isabelle Huppert a Emmanuelle Béart. Jinak mě popravdě vůbec nebavil a vůbec nevím, co jiného bych o něm napsal. Zkrátka vizuálně líbivá a nazdobená statická NUDA. (10.04.2013)

Tenhle film je opravdu hereckým koncertem. Nenašla jsem jediné místo filmu, kde by se mi alespoň jedna z hereček nelíbila. Děj je až do poslední chvíle napínavý, s dalšími objevy nevíte, kdo je onou vražedkyní, pořád se střídají podezřelé až vše vyvrcholí v nečekaný závěr. Jenom některá pěvecká čísla mi přišla trochu nepřirozeně vmíchaná do děje, prostě aby tam byly. Ale ani to nerozhodí dojem z velmi příjemného filmu. (20.09.2004)

Tak to je něco extra... Je to detektivka? Komedie? Muzikál? Od každého kousek. Ovšem posledních dvacet minut děj sklouzává do nepříjemně otevřeného psychologického dramatu, kdy všechny zlosti a špatnosti vyplouvají masivně napovrch. Ozon dokázal právě tímto dusným a originálním závěrem dodat předchozím minutám, zabředlých ve vodách muzikálové komedie, hlubší a drsnější rozměr. O ona vizuální stylizace - křiklavě barevné dekorace, okna, za kterými sněží - idealistický motiv opakující se ve filmu tolikrát - podtrhuje tíhu sdělovaného. A herecké výkony?! Ne nadarmo byla oceněna skvadra hereček Stříbrným medvědem za rok 2002 dohromady. I když třeba Isabelle Huppert mi v jistým okamžicích připadala příliš přeexponovaná, ale ono se to k té divadelní stylizaci celého příběhu vlastně hodilo (a ta hudební čísla to vlastně také dokazují). (15.01.2006)

Divadelní hry se jen ve velmi zřídkakdy povedou převést na plátno a stále bavit a to z jednoho prostého důvodu, jsou to totiž divadelní hry a nejsou připraveny tak, aby z nich mohl být slušný film. Když se o to někdo přece jen pokusí, zakopávají tyto filmy na několika zádrhelech: a to především na větším množství dialogů než celého děje a také na tom, že to co vás v divadle skvěle pobaví, ve filmu nefunguje, protože už jsme dávno odkojeni na něčem zdaleka jiném. Jelikož jsem u 8 žen dělala ještě milion různých věcí, posloužil mi film jako skvělá kulisa, na kterou jsem se nemusela nijak zvlášť soustředit a jen jsem sem tam pokukovala po očku na obrazovku a čekala z koho se nakonec vyklube vrah, ale běda, dívat se na ty hysterické ženy s absolutní soustředěností, nejspíš bych usnula, a to i přes to, jak jsou všechny úžasně talentované ( tak ať si seberou saky paky a uhánějí na Brodway na divadelnní prkna ). Nabízí se mi přirovnání s jedním stejně podobně laděným snímkem a tím je Gosford Park, od něhož jsem tenkrát také čekala příliš, nicméně nutno říct, že mě přece jen bavil o něco víc, než tenhle snímek. A jen tak mimochodem, ty úděsné muzikálové vložky mi rvali uši i přes sexy hrdelní francouštinu. Ten kdo první vymyslel, že procpe muzikál už i do filmu by měl být ještě dodneška mučen! (12.01.2006)