Ztracená duše

Starý italský horror bez výrazného horrorového obsahu. Silně psychologické drama, vůbec nevadí, že krásně a jednoduše čitelné, odehrávající se prostřednictvím výborných hereckých výkonů (ústřední trojice teta/strýček/synovec) v naprosto vynikajících ex a interiérech. A s notnou dávkou podivné, snad proto příjemné, atmosféry a napětí. (18.02.2012)

...Ako hovoril známy komik, Benátky sú stará dáma, ktorej páchne z úst. • Giovanetto s údajne umeleckými sklonmi [teda po tej maliarskej stránke], následne prichádza do jedného z honosnejších, benátskych domov, aby povedzme navštívil svojho inžinierskeho strýka, a k tomu zrejme i slobodného murára: Fabia Stolza, ktorý určite skrýva[l] nejedno tajomstvo vo svojej mimoriadne exkluzívnej »tajomnej komnate«, nachádzajúcej sa až kdesi na poschodí, kde by mal pobývať i akýsi PoMäTeNý čLoVeK, ktorý to asi najskôr v hlave nemá úplne v poriadku; a to bola v podstate i ústredná línia udalostí, ktorú mala systematickým spôsobom objavovať čoraz viac zmätenejšia postava Tina Zanettiho v podaní tak trochu nevýrazného Danila Matteia, za to ale jeho akože priateľka: Lucia "Hore Bez" Pandinová, v nasledujúcom podaní Anicée Alvinovej, bola podľa môjho klasického názoru i na menšom, hereckom priestore, výraznejšou vo väčšej miere, a tak sa to mohlo možno predsa nakoniec obrátiť zo scenáristického kreditu od synovca k netere, čo by bolo vskutku oveľa interesantnejším výsledkom, než zrovna v takomto pomere? • Ako býva už vo zvyku, tak Risiho réžia nie vždy držala plne pohromade, ako by si divák asi chcel ["miestami naivne?"] predstavovať, no ako sa zvykne občasne hovorievať: „Proti gustu žiaden dišputát,” čo mi tentoraz zase [vy]kompenzovala pomaly budujúca, benátska atmosféra, ktorá predstavovala ďalší, kľúčový faktor hneď po ústrednom protagonistovi v podaní: Vittoria "Plynového muža" Gassmana, ktorý sa bez toho PLYNU [obrazne] v danom titule, akosi vôbec nedokázal zaobísť, nakoľko mal predstavovať akéhosi plynárenského Ing. s daným titulom, vedľa ktorého taká predstaviteľka: Sofia Stolzová v podaní francúzskej herečky: Cathariny Deneuveovej, nielenže pôsobila ako nejaká šedá myška, ale zároveň mi rovnako ani príliš extra nezapasovala do danej úlohy, v ktorej bol skrátka nevyužitý jej tvorivý potenciál; alebo teraz mi správne [od]povedzte, kohože to vlastne napadlo obsadiť vedľa seba tieto dve herecké veličiny z Talianska a Francúzska? Toto ani zďaleka nebol priam najideálnejší nápad! • A čo vhodné doplniť na úplný záver? Snáď iba toto: Podáva sa vynikajúca káva od Lucii, a k tomu sa na hlas vyhlási: E u F r A s I o ! (26.12.2023)

Vynikajúci mysteriózny film (žiadne giallo!), ktorý vyniká z vtedajšej talianskej hororovej produkcie tak famóznymi hereckými výkonmi na čele s Vittoriom Gassamanom ako aj zmysluplným emotívnym príbehom. Scenár je síce trochu rozťahaný, no atmosféra vyľudnených Benátok to celkom vynahradzuje. Skvelý kúsok a povinnosť pre všetkých fanúšikov talianskych hororov. PS: užívateľ "darkrobyk" spoileruje! (11.09.2016)

Neorientujem sa v žánri psycho-thrilleru natoľko, aby som vedel či tento snímok jeho pravidlá objavil, spoluvytváral alebo zväčša už len využil. Každopádne je to klasika, či už v aktívnom alebo pasívnejšom význame, a išiel by som s hodnotením ešte vyššie, nebyť toho, že som (iba s troškou nadsázky) nie len identitu zúfalca v podkroví odhalil skôr, než mladý hlavný hrdina zaklopal na dvere svojich príbuzných... Nie preto, že by mi tak pálilo - taká je to klasika! (10.01.2007)

Nádherný film, který s lety zraje jak víno a který mi připravil výjimečný filmový zážitek. Na něm se podílela stejnou měrou celá řada skutečností: zasazení děje do úchvatných lokací (interiéry starého domu i exteriéry Benátek jsou zde absolutně bezchybně a představují podobně zásadní atmosférotvorný prvek, jako v Smrti v Benátkách); krásná hudba Francise Laie; nádherná kamera Tonina Delli Colliho; dokonalé obsazení a herecké výkony (pět chválu na ústřední duo Gassman & Deneuve by bylo samozřejmě nošením dříví do lesa, protože to už dávno udělali jiní - mě osobně zde však nejvíce nadchla Anicée Alvina - herecký prostor její postavy sice není příliš velký a objeví se zde jen v pár scénách, ale osobně jsem byl z jejích půvabů zcela unešený, a je mi líto, že už s ní žádný další film nikdy neuvidím (zemřela chuděra velmi mladá, v 53 letech); a konečně jsem byl nadšený i ze samotného děje, při jehož emotivním závěru se v mi v duši rozlila příjemná posmutnělost. Bravo, Dino Risi! Viděl jsem od něj zatím jen 3 filmy, ale všechny byly zcela podobně skvostné. UPDATE 14.9.2019 - Na druhé zhlédnutí mě ten film nadchl stejně jako prve. Myslím, že Vittorio Gassman zde pravděpodobně dosáhl nejen absolutního vrcholu své herecké kariéry (alespoň pokud mohu soudit z filmů, které jsem s ním zatím viděl), ale že zde také převedl jeden z nejúchvatnějších hereckých výkonů, jaké jsem kdy zažil. On zde strhává veškerou pozornost na sebe a jeho postava je zde podobně fascinující, jako slepec Fausto ve Vůni ženy, kterého ztvárnil o 3 roky dříve. A i když už člověk předem zná závěrečné rozuzlení, stejně mu ten film pořád dokáže připravit delikátní filmový zážitek - třeba už jen těmi překrásnými lokacemi či dokonalým soundtrackem. Ztracená duše je velký filmový požitek pro každého, kdo docení krásu smutku. Zásadní (a také SPOILEROIDNÍ) citace z filmu: "Copak? Bojíš se mě? Bojíš se mě. Máš strach ze svého nebohého churavého strýčka. Napůl vědce, napůl blázna, napůl inženýra, napůl profesora. Jako dvě tváře v jednom zrcadle, jedna světlá, druhá stinná. Tino, vždyť jsme takoví uvnitř všichni..." (10.06.2018)