Království potoků

Studio Ostrava natočilo pro Českou televizi tak trochu tradiční novodobou televizní pohádku - výprava, exteriéry, lokace výborné, herci slušní, zato příběhově takové .... slušně řečeno DIVNÉ. Osobně se mi to celkově líbilo vizuálně, ale příběhu jsem příliš nerozuměl nebo mi prostě nepřišel dobrý. Úkoly pro prince jsou vycucané z prstu, motivaci královny chápu, ale je výrazně nepravděpodobná, princ Václav sice vypadá jako vandrák, ale je aspoň milí, dva kamenní patroni Království potoků mi přirostli k srdci. Průměr, který není třeba vidět znovu. Natočeno na Státních zámcích Lednice a Lysice a na Státním hradu Bouzov. Původní hudba: Zbyněk Matějů (23.08.2014)

Bylo jednou jedno království a díky Bohu nikdo neví kde přesně. To království se tak nějak plácalo od ničeho k ničemu, figurovala v tom královna, která snad umřela či co a král, který by býval udělal lépe, kdyby umřel taky. Potoky a říčky mají své patrony, kteří, jestli jsem to dobře pochopila, se objevují a mizí když tahají za kravské struky. Taky tam princ někam jede na koni, ale kam a proč, to by snad chtělo mezitiulek jako v groteskách. (31.10.2010)

Do děje nás vpravuje orchestrální hudba, ovšem na začátek pohádky bych jí asi vypustil. Když pak ubíhá čas, nastoupí opět stejná hudba a záběry, při níž se mění počasí a lidé - to spíše působí jako z nějakého dokumentu. Když už se konečně něco děje, nestíhá kamera, takže divák vlastně pořádně nemá šanci zachytit, co se stalo a postavy mu to musí vysvětlit. Jednu chvíli mi dokonce určitá část hudby přišla jak z Harryho Pottera. Pohádka sice disponuje neobvyklým soubojem muže s ženou, dokonce panovnicí, ale zajímavostí je také to, že hrdina vlastně v pohádce splní jen jeden úkol. Podle pohádkových regulí tak vlastně princeznu nezískal, i to je docela neobvyklé. Nicméně charakterně se k tomu přiznává. Ani vyšší moc mu nepomůže. A kdyby divák náhodou něčemu nerozuměl, tak mu to Ondřej Pavelka a Jana Krausová v závěru vysvětlí. Dívat se dalo jen na lehce bláznivou dvojici Vladimíra Javorského a Otu Jiráka a na hezkou Kristýnu Janáčkovou. (02.01.2020)

No teda! Tahle "pohádka" mi kdysi o Vánocích utekla a jak vidno, žádná škoda. Ten umělec, co psal scénář, by si měl uvědomit, jaká pravidla by měla taková pohádka splňovat. Potencionální zlo (představované královnou království Krásy) bylo tak bezzubé, tak nejednoznačné, že nemohlo dát ději potřebnou hybnou sílu. Tři úkoly, které měl princ splnit, byly trapné (u jednoho se dokonce fixlovalo) a jejich plnění postrádalo jakékoli napětí. Potok a Potůček byli podobní Patovi a Matovi a jenom jsem litovala výjimečného talentu Vladimíra Javorského, který tady nemohl být uplatněn. Mezi Jakubem Prachařem a jinak velmi krásnou Kristýnou Janáčkovou to ani jednou nezajiskřilo, takže jsem jim tu lááásku prostě nemohla uvěřit. Ploché, tupé, nevýrazné, nudné. Jednu hvězdičku dostala Jana Krausová - krásná, důstojná, noblesní, elegantní, prostě štramanda, jak říká Potůček. (09.08.2014)

A druhá dnešná mokrá rozprávka! Potom, čo sa mi pred časom zdalo, že tieto vody nadobro ovládol Zdeňek Troška, a nič iného sa tam nenachádza, narazil som na svieže televízne prekvapenie bez typických neduhov tohto žánru - ktoré ma už ani nerozčuľujú, len unavujú - naivných dialógov, otravnej repetitívnosti a amatérskej snahy o hollywoodske efekty... Naproti tomu som v telke dostal film lacnejší, no príjemný, svieži, citlivý, s dôrazom na krásu prírody, nápadito využívajúci domácich exteriérov, s rozumnými dialógmi a postavami, čo nie sú iba plochou figúrkou, prachsprostým stelesnením typu. (13.09.2014)