Indočína

Catherine Deneuve v romantickém filmu odehrávajícím se v exotickém prostředí, který získal za rok 1991 Oscara za cizojazyčný film. S oscarovými filmy je to v poslední době jako se střelnicemi na poutích. Ryčná hudba, spousta barev a světel, až oči přecházejí, ale pušky mají křivou mušku a když už se trefíte, tak je ta růže z papíru, nikoliv pravá. Opět se setkáváme se zneužitím nějaké historické, nejlépe válečné události k romantickým a dojímavým scénám. A také dojímacím. Vše je pečlivě stavěno zak, aby se ženy v sále kapesníčků v rukou jen tak nezbavily. Jinak to však celé má půdorys a zápletku jak od Rosamundy Pilcherové nebo podobné spisovatelky z leknutí. Dokonce se dá předvídat, co a kdo jak skončí. Nechybějí ani pateticé fráze a vzletná gesta, i hlavní postava v neustále nové garderóbě, i když maká v lese nebo u stroje. Příběh vypráví o majitelce kaučuových plantáží, které jí spadly do klína společně s dcerou místního prince (ten a jeho žena tragicky zahynuli v letadle¨). Také se na scéně objeví mladý voják, plný vášně a energie, ale i přihlouplého chování, neb neví, co si počít sám se sebou. Časem to neví ani dcera, ale osvobozenecký boj proti nadvládě Francie zní dobře. Jen kdyby herdek nečekala syna... Tohle je prostě příběh z červené knihovny o naprosto nezajímavých lidech horní smetánky, cílený na hospodyňky, které se do Asie v životě nedostanou, a tak se nechají okouzlit exotickou romancí. Pro to, aby šlo skutečně o růži, a ne papírovou nápodobu, by musely fungovat i další složky - psychologie postav, scénář, ale i ty filmařské věci - zde naprosto nevzrušivá kamera bez špetky invence, nasvícení, kompozice scény, aranže, nijak nepřidává nic víc než kterákoliv televizní adaptace Pilcherové ze skotské vrchoviny, výprava je navíc až příliš nacíděná - lidé se zde nepotí, nesmrdí, a hadry mají vždy úhledně čisté a vyžehlené. Na disku jsou zpočátku pouze znělky a varování a pak hned menu. Bonusy žádné. (18.10.2011)

Činí se, větrolamy dění, jako Casablanca. Nezničitelnými činy. Truchlivě omlazující vizuální "velkoportrét" horoucí romance. Tlukot zamilovaných srdcí zahalen suknem časů nehostinných. Příliv lásky silné a houževnaté na pozadí náruče macešské. "Belle de Jour" Catherine Deneuve jako „vévodkyně“ plantáží oplývající vnitřní zanícenosti a silnou vůlí. Uhrančivě pohledný a hříšně přitažlivý důstojník Vincent Perez v načechrané elegantně svůdné sněhové i černé uniformě rozpíná svá charismatická objetí, proti jejichž dotykům nelze být imunní. Krajinné exteriéry "kolorují" prostupující výpravný půvab i trýzeň v pozvolném a neuspěchaném rytmu vyprávění. (01.08.2013)

Moc pěkný film o moc smutných věcech. Velmi pozvolný průběh vyprávění nabere někdy koncem první hodiny ty správné obrátky a z kýčovité romance se rázem stává drsný boj o přežití. I díky Catherine Deneuve a Vincentu Perezovi nepostrádá tato dvougenerační sága šťávu. Je to přesně ten typ neamerického filmu, který obvykle dostává Oscara. Je zde přítomna láska, válka, zázrak zrození i krutost smrti. Indočína nic přehnaně neidealizuje a tudíž se nevyhýbá ani temným stránkám francouzského (nebo jakéhokoliv jiného) kolonialismu či těm světlým vietnamského komunismu. Nečernobílosti filmu napomáhá také téma rasové tolerance a vzácné schopnosti žít vedle sebe ne jako lidé odlišných ras, nýbrž jako lidé odlišných vlastností. 85% Zajímavé komentáře: Rob Roy, GREGOIRE (19.12.2005)

Klasická výpravná tragická romance, vyprávěná oblíbeným retrospektivním způsobem. Čekal jsem, že půjde o vztah mezi Deneuvovou a Pérezem a tak jsem byl první hodinu poměrně zklamán ( Jejich scény příliš nefungovaly a ani ty dialogy nic moc ). Pak příběh nabral jiný směr a tragický tón, do popředí se dostala neznámá čínská herečka a vše začalo fungovat, tak jak má. Další kvalita tohoto filmu spočívý ve spojení dramatického příběhu s historicko-politickou situací v Indočíně a můžete se kochat i pěknými scenériemi a hudbou Patricka Doyla. (17.02.2005)

Tento krásný film o Indočíně, jedné plantáži patříci ženě, která se stará o dceru zemřelích manželů. Plantáž na kaučuk vydělává a na vše s ní dohlíží její otec, který hledá zalíbení v otrokyních. Ona prožila mnoho zamilování, hodně lásky a mnoho mužů. Ale osud ji přivedl dalšího...To vše během Francouzského kolonizování Indoríny. Film je vyprávěn retrospektivně majitelkou plantáží. Jde o krásný mix osudové lásky, citů, svobody, cti a Indočíny. Krásná hudba, která perfektně podbarvuje obrazy, jenž s nádherou snímá úžasná kamera. Hudba vyvolá mrazení v zádech. Krásně napsaný příběh s výbornými hereckými výkony hlavně Catherine Deneuve a Vincenta Pereze. Režiséra moc neznám, ale tímto filmem si udělal slušné jméno. Jde o krásný a pomalý příběh, který stojí za to vidět. Film mi hodně připoměl Posledního Císaře od Bertulocciho. Možná jednou nevýhodou filmu je jeho délka a pomalost, proto jen 4 a 1/2 *. (26.03.2005)