Faunův labyrint

Fantasy příběh stříhnutý válečnou okupací. Maribel Verdú, jejíž postava byla v Mexické jízdě horkokrevnou, smyslnou a silně ženskou se zde představuje ve vedlejší, avšak důležité a výrazné roli chudé a dobrosrdečné služebné, aniž by tím ztratila cokoliv ze svého zvláštního půvabu. Pokleslý, sadistický a chladnokrevný parchant v podání Sergi Lopéze bude nejspíš vzbuzovat vlnu odporu a nevole. Rušivým elementem je viditelná nevyváženost děje, převážně v druhé polovině. Rozhodně mohlo být méně bojových scén, které jsou pro hlavní dějovou linii vcelku nepodstatné a zbytečné. Charakter hlavního záporáka funguje spolehlivě do chvil, kdy začnete mít pocit, že hlavní příběh je tím takto utlačován. Následkem je velká škoda nedotaženosti příběhu a nerozvinutého potenciálu ztvárnění labyrintu a fantastických tvorů. Celkové vyznění filmu, za pomoci herců, několika působivých a silných momentů, efektů a hudby, mi však nedovoluje dát méně než čtyři hvězdičky. Za pousmání stojí pár hlášek, vyzařujíc jistou dávku černého humoru: "Pokusím se amputaci provést co nejšetrněji", "Co jste mu udělal?" - "Nic moc, blýská se na lepší časy." (05.01.2010)

(1001) "Svět patří těm, kteří ví, kam se dívat." ♥♥♥ Jelikož patřím k té sortě lidí jako dětská hrdinka - tedy k snílkům, kteří "skutečného" života moc neužijí, tento film jsem si užila velmi. Plátno mu neskutečně prospívá, potom mám pocit, že jsem to já, kdo leze ke kořenům starého stromu a tak všelijak podobně. U scény s proslulým pojídačem dětí jsem měla celou dobu vytřeštěné oči, částečně taky proto, že skončila a dál už nic! Jeho potenciál mi přišel značně nevyužitý. Scéna masakru partyzánů mi zase vyrazila dech - to když zraněný voják odstrkoval hlaveň zbraně od svojí hlavy... no síla. Obě představitelky osudových žen v příběhu mi připomínaly pohádkové princezny, tak jak jsem si je představovala jako malá, a představitelka Ofelie opravdu hraje dobře. A tu ukolébavku jsem si pak broukala ještě dlouho. Jeden z nejlepších filmů roku. (20.12.2007)

Hezký film, ale nechápu jeho vynášení do nebes, když Del Toro natočil už dávno to samé. Zatímco Ďáblovu páteř moc lidí nezná, Faunův labyrint sbírá Oscary a v zámoří se o něm vypráví jako o filmu desetiletí, kteroužto rétoriku do velké míry přebrala i domácí média. Přitom Faunův labyrint je v mých očích doopravdy tím samým v bledě modré barvě, a to doslova. Jásá se tu nad učesanější (čti nudnější, leč populárnější) variací na dávno vyslovené, v níž se z Del Tora stává docela obyčejný pohádkář, který přišel o svoji hrubší podstatu. Ta se vtěsnala jen do pár brutálních scén. A to je málo. V nitru zůstalo u uhlazeného a neškodného příběhu o děvčátku, které když se bude hezky chovat, přitulí se zase k mamince. Pche. Hellboye na ně! (18.08.2007)

Film, který měl zafungovat a nezafungoval. Ale teď vlastně je třeba si říci komu je určen?! Dětem jistě ne, některých brutálních scén by asi dětské oko mělo být ušetřeno. Dospělým? Možná, ale proč míchat pohádkový motiv s válkou? Je to asi jako kdyby Jack Nicholson hrál ve filmu Zdeňka Trošky. Nebe a dudy. Něco co nemá býti slučováno, a pokud ano, tak stravitelnou formou. Tady ty dva žánry jaksi nesplynuly v jeden ještě kvalitnější, aby mohlo vzniknout monstrózní dílo. Masky samozřejmě výborné, taky v dnešní době by byl hřích si s počítačem nepohrát, když už nic jinýho. Hlavní představitelka vzhledem ke svému věku užasná. A dál? Nic. (29.12.2008)

Dlouho jsem se ne tento velkolepý film těšil. Takovýto příběh totiž je dosti neobvyklou záležitostí a samotné zpracování potřebuje kumšt, který Guillermo del Toro rozhodně má. Samotný propletenec příběhu mezi fantazií a realitou je sice očividný, ale na druhou stranu neskutečně působivý a nejen masky, efekty nebo fantastické prostředí, ale právě atmosféra je tak dokonalá, že skoro nepoznáte jestli jste ve světě zázraků nebo reality, kde právě zuří válka a Vy o tom v zapovězeném lese ani nevíte. Stejnak to ale není na plný počet. Ihned po shlédnutí jsem dozajista takovýto názor měl, jenže když jsem se nad tím vším zamyslel, vadila mi například ta neskutečná negativita, jež vyvěrá z příběhu, který je vlastně šťastný a v tom tkví ta neuvěřitelnost celého toho kolotoče okolo labyrintu, který patří postavičce jménem Faun. V nitru nádherně až famózního příběhu je ukryté zlo, které jde ven hlavně na konci filmu. To zlo je veliké a ačkoliv to všechno dopadne tak nějak správně, divák je smutný a věří v to, že zázraky se dějí a sny se dokáží plnit. Zdá se mi, že samotný Faunův labyrint je ojedinělou záležitostí, kterou divák zas tak často nevidí. Rozporuplný pocit po skončení filmu musí mít snad každý. Čemu nakonec věřit? Realitě nebo snům? Nebo spíš, co je příjemnější? --- Tady jsou domy staré. Vrzají. Jakoby povídaly. (23.10.2007)