Návštěvní hodiny

Československý televizní film pojednávající o vztazích v rodině Machů. Příbuzenstvo se setkává každý týden v nemocnici, kde je hospitalizován otec rodu (tradičně skvělý R. Hrušínský), přičemž je vedena debata o rodinných záležitostech. Nejpalčivější rodinný problém se ukáže v momentě, kdy se řeší, komu má připadnout dědictví rodinného sídla Háje. Během této debaty se ukazují pravé charaktery postav a díky totálně neshodě mezi nimi a otcem dochází též ke zhoršení patriarchova zdravotního stavu. Herecky mě nejvíce zaujal B. Poloczek jakožto bodrý a mnohomluvný zeť Míla a také L. Frej hrajícího těžkého intelektuála Karla se zajímavě neuchopitelným charakterem. Poměrně zajímavě působily scény z nemocničního pokoje, kde rodinné setkání ostře komentoval pacient Zoula (J. Skopeček). Celkově se však domnívám, že se jedná o průměrnou televizní podívanou. (09.02.2014)

Rudolf Hrušínský byl opravdu Pan herec,i když se tady ploužil na smrt nemocný. Exteriéry tohoto příběhu se natáčely před říčanskou nemocnicí. Ulicí, kde jezdil Ladislav Frej autem jsem chodila školy. Dokonce vjednom záběru je vidět restaurace Morava. Dnes je tato restaurace už zbouraná a místo ní je autobazar s luxusními vozy, což je docela škoda. Byla to poměrně vyhlášená restaurace. (14.02.2013)

Zástupce televizního nadstandardu, kterému z kapsy nápadně vykukuje kvalita. Hereckou jistotu má jasnou. Je jí Rudolf Hrušínský, kterému se dá věřit každé gesto, které udělá. Sestava kolem něj je neméně silná. Většina herců z ní je herecky už dost ostřílená, takže nebyl problém ani u nich. Podstata příběhu tkví v tom, že smrtelně nemocný otec z nemocničního lůžka zjišťuje, jak rakovina obrazně rozkládá i jeho rodinu a jejich rodinné vztahy. Předmětem sporu se stává rodný dům, o který už nikdo nemá zájem. Pavel Háša režíruje místy poněkud jednotvárně, ale jede v dobře nasazeném tempu. Z nemocnice, do nemocnice, úplný odpich se nekonal. Postavy mají různorodé charaktery, není jim cizí sobecký, manipulační a pokrytecký přístup. Následné neurčité vyznění jejich charakterů působilo dost unáhleně, protože divák poměrně tápal, zda brát postavy souhrnně za negativní. Sice s umírajícím otcem vždy na rovinu a čestně nejednaly, ale posléze přece jen k nějakému stmelení dojde. Divák vesměs sledoval přetahovanou o dům ve zkušeném režijním provedení. Převládal kolovrátkový průběh s řadou neshod a výměn názorů mezi rodinnými příslušníky. Herci ale ze svých dobrých kreací nic nesleví a v pohodě dotáhnou tenhle mírně neurovnaný počin až do optimálního závěru. Scenáristická důslednost i vybroušenost by určitě neškodila. Dá se to vidět, ale je třeba tolerovat rok vzniku. 60% (18.10.2015)

Dobré televizní drama, které i dnes může divákovi dát chvilku na zamyšlení, kam to se svým životem směřujeme. Sice pravda, dnes by se taková vilka určitě neprodávala (i když i dnes se stane, že se 4 potomci nedokáží domluvit a musí barák prodat), obzvlášť teď, kdy domy mají neskutečnou cenu, ale i tak se dá z filmu vypreparovat myšlenka vztahu rodičů a jejich dětí. Dobré vidět, dobré se nad tím i zamyslet. (26.07.2022)

Zdařilá televizní inscenace. Dobré herecké obsazení v čele s Rudolfem Hrušínským doplňují jeho filmové děti, jejichž rozdílné charaktery velmi výstižně a věrohodně představují naši přední herci. Po myšlenkové stránce mne osobně toto dílo oslovilo, protože si taky myslím stejně s panem Hrušínským, že co člověk cenného získá od svých předků, má za povinnost předat svým potomkům. Co se rodného domu týká, tak mám ten názor, že každý člověk by měl mít tady na zemi kousek místa, které patří jenom jemu. Cením si civilního uvěřitelného projevu všech hereckých dětí, které se sešly u lůžka nemocného otce. Výprava nebyla příliš náročná, protože se celý příběh odehrává v nemocničním prostředí a vynikne zde různorodost členů jedné rodiny a jejich vzájemná komunikace. Doba se mění, dneska by se o dům všichni svorně poprali. (21.11.2016)