Režie:
Jiří VanýsekKamera:
Jakub NosekHudba:
Jiří BulisHrají:
Oldřich Navrátil, Ivona Krajčovičová, Ján Kramár, Ilja Racek, Ján Sedal, Steva Maršálek, Jan Vlasák, Monika Maláčová, Hana Zaoralová, Žofia MartišováObsahy(1)
Mladý lesní inženýr Jan (Oldřich Navrátil) žije na samotě v hájence. Nespokojenost s osobním životem i pracovní problémy řeší pitím. Postupně přestává komunikovat, propadá apatii a lhostejnosti. Jeho závislost na alkoholu se prohlubuje. K odchodu na dobrovolnou odvykací terapii ho přinutí až nenadálý příchod mladé dívky Marty (Yvona Krajčovičová). Když se po čase domnívá, že má vše pod kontrolou, léčbu o své vůli přeruší. Bez pití ale nevydrží dlouho. V deliriu si podřeže žíly a je umístěn na psychiatrii. A je to znovu Marta, která mu dává důvěru a naději. Láska, kterou k Martě cítí, je pro něj velkou motivací. Bude jeho odhodlání a vůle stačit na zvládnutí své závislosti? (Česká televize)
(více)Recenze (32)
Filmy o závislácích nemám rád, protože nevím, proč by se v tom měli mít možnost prostřednictvím umění hrazeného z peněz daňových poplatníků ještě rochňat. Navrátil to ale hraje dobře, je prototypem nevkusného slabocha. Naštěstí je tu Ivona, taková ta femme fatale českého filmu té doby. Její kouzlo je opravdu těžko odolatelné. ()
Velmi dobrá televizní sonda do života a duše recidivujícího alkoholika, ozvláštněná hereckým výkonem Oldřicha Navrátila, bez jeho herecké účasti by patrně nemělo cenu tenhle snímek sledovat. Příběh je jednoduchý, ale v tom spočívá jeho síla, dějová složka ostatně nehraje velkou roli, jde spíše o obraz, realistický výsek života inteligentního jedince prohrávajícího svůj boj nejenom s alkoholem, ale i s depresemi pocházejícími z osamělosti a nihilismu života na okraji odcizené společnosti. O tom, že je to boj těžký, netřeba pochybovat. Jinak film trpí všemi klasickými neduhy televizního filmu 80. let z dílny ČST - podivně nízká kvalita obrazu a skutečně příšerná hudba, je až s podivem, jaké tehdy panovalo v československé televizi estetické cítění... Podobné filmy: Ikarův pád, Tažní ptáci, Dnes naposled, Dobří holubi se vracejí, Hadí jed, Hodina klavíru ()
Teprve když jsem si asi před rokem pořídil funkční nahrávadlo na TV, objevil jsem, jaké perly vyrobené v brněnském studiu ČT v 80. a 90. letech tam běží. Je evidentní, že sdílejí civilní a důstojný styl, určitý okruh vynikajících známých, ale ne profláklých herců, poetiku. Pro mě je tenhle proud brněnských inscenací asi nejsilnějším kulturním fenoménem mého posledního roku. Zde mě zaujala hlavně paní Krajčovičová: evidentně v letech 84 - 85 hrála - právem - všechny civilní famme fatale českých filmů... ()
V poslední době mam nějaký štěstí na filmy o alkáčích. Oldřich Navrátil chlastá první ligu, dělá mu to problémy, Ivona Krajčovičová se ho snaží přesvědčit, aby přestal, nakonec se jde léčit... Prostě je to jako přes kopírák. Nutno dodat, že Navrátil svym výkonem tuhle lacinou televizní inscenaci vytáhnul z totální šedi aspoň někam do průměru. Ostatní herci mi přišli jen tak do počtu. Nenadchne, neurazí - 50% ()
Olda Navrátil, takový téměř můj soused hraje výborné zejména lidi s dobrým srdcem( My vás vy komunisti stejně jednou pověsíme-Vracenky) a zpackaným životem. Nejinak je tomu zde. Už na jeho léčení je totiž poznat, že až tak moc se odnaučit chlastat nechce. Vůbec se mu nedivím, já bydlet na hájence piju i okenu! ()
Reklama