Máj

Karel Hynek Mácha zaujímá čestné místo mezi mými nejoblíbenějšími autory, proto pro mne byl Brabcův "Máj" povinností. Po zhlédnutí snímku mám sice VELMI rozpačité pocity, ale ani tak ho nemohu v žádném případě jen tak lehce pohřbít. Za největší selhání filmu považuji především nepovedené prolínání lyrických a epických prvků, ze kterých nemůže mít divák neznalý předlohy snad vůbec nic. Dalším (a zároveň nepochopitelným) problémem je totální odklon od dějové linie knihy. Zatímco skutečný Máj začíná smrtí Jarmily, většinu obsahu vyplňují Vilémovy filosofické úvahy skýtající jedinou útěchu během dlouhého pobytu v žaláři a končí příchodem vypravěče, který nám osvětluje dosud neobjasněné okolnosti této nešťastné lásky, film si - bůh ví proč - skáče od jedné události ke druhé a defakto ničí jakékoli náznaky celistvého příběhu. Za zaslouženými dvěma hvězdami tak nakonec stojí především - ve všech směrech vynikajcí - hudební doprovod, solidní výběr herců (s výjimkou Sandry Lehnertové), několik skutečně povedených scén (Vilémův příjezd do kostela, vidina mrtvých, kat zvěstující Jarmile zprávu o Vilémově trestu, naturalistické lámání v kole) a vůbec samotný pokus o zfilmování nezfilmovatelného skvostu.:-) (31.05.2010)

Film Máj by uspěl spíše jako videoklip k písni od Supportů. To co v Máji vidím, je několik klipů pospojovaných k sobě. Brabec opakuje motiv procesí, poetické vstupy (které tu však má nehodící se Tříska), zpomalené záběry, ale netěží z toho tolik, jako v Kytici. Ani hudební doprovod (i když nezní vůbec špatně) do filmu pasuje jako hřebík do luku, dále nemotorný výkon představitelky Jarmily (i když pečlivě nalíčené). Jedno ženské tělo pro dva muže je problém. Jarmila ale nebudí pražádné sympatie, protože evidentně si ráda užívá s oběma. Bohužel tady se stala chyba, scénárista Jarmile zapomněl napsat nějakou tu repliku, kterou by nám osvětlila, co cítí (nebo jestli aspoň něco cítí). Buď se jen tak usmívá, nebo klopí zrak, nebo se snaží pózovat, jakoby ji fotili na titulní stranu časopisu Maxim. Já vím, v Máchově díla Jarmila taky nemluví, tak pokud je to záměr, pak herecký výkon Sandry Lehnertové je o to horší, protože výrazově nám neřekne nic konkrétního. Je mi líto, že tak očekávaný počin dopadl průměrně...a ten přesexualizovaný akcent, který by mohl působit dráždivě, má na svědomí leda zjištění, že Jarmila je veselá v rozkroku. Nechci být až moc kritický, Máj má jedno pozitivum (a nemyslím tím Jarmilu H. I. V. pozitiv), a sice diametrální odlišnost od českých hořko-dramatických-poloúsměvných filmů, toho si cením a je mi jedno, jak velký je Máj podle vás kýč. Máj je zfilmovaná báseň, uvědomte si to. Při čtení básní je každá fantazie povolená, od toho tu jsou. Přesto lépe hodnotit nemohu, nebylo by to fér. (03.11.2008)

Znásilnění Karla Hynka Máchy, pelešnice Jarmila a režisér, který se má asi hodně rád.. to je filmový Máj. Řada záběrů, které by jinde a jindy samy o sobě stály za samostatnou výstavu fotografií, jsou s nijakým dějem jen banálním leporelem, na kterém chtěl F.A.Brabec zřejmě ukázat, jaké má koule. Jenže nemá. Snaha jít do přímého střetu s literární klasikou, mnohými považovanou za nezfilmovatelnou, nebyla tím pravým ořechovým. Jasně, režisér si může mastit ego a dosyta využít zkušenosti své původní profese kameramana (zřejmě jeden z jeho dalších snů), nicméně líbivými obrázky nemůže zastřít plytký děj (Máj nabízí děje zhruba tak na jednu povídku z předešlé Kytice) nebo rozporuplné herecké výkony. Matěj Stropnický i Sandra Lehnertová zřejmě nebudou filmovými objevy posledních let – jsou na plátně jen pro svůj vzhled, hlavně u šmejdění po šlechtěném dekoltu Jarmily si dal Brabec záležet. Jenže kameramanské choutky nesmí postrádat své opodstatnění. To, co mělo u Kytice nějaký nápad, režisér v Máji jen redukuje zbytečnými obrazy. Napudrovaná cetka nicméně znovu ukazuje Brabcovo neumětelství a nevýrazné vypravěčství na pozici režiséra (jako ve zbytečnostech typu Krysař a Bolero) a divák se může jen děsit z toho, co předvede příště a V 3D peřinách. (07.06.2010)

Tak rozhodně dobře a důstojně zpracovaná básnická povídka. Romanticky -tragický příběh, který nám klade otázku co je reálnější smrt, nebo láska? Já myslím, že Hynek, Vilém i Jarmila mají jasno. Skvělé katovi monology a jednotvárný tragický kukuč tomu pomáhají držet ty 3 hvězdičky. Určitě odvážné a nelehké téma na zpracování. Nevim co by jste zase vy trapáci chtěli. (01.05.2012)

Byl pozdní večer, sychravý prosinec a povinnost mi velela pustit si Máj. Před očima se mi začal odehrávat důvěrně známý, a přece v mnohém jiný, příběh tragické lásky. Vilém je fešák (ale strašný lesů pán fakt ne), Jarmila zase lehčí děva (příliš, příliš!), kat s libým hlasem pak jakýmsi strůjcem osudových událostí. Mácha se občas vytrácí, ale z mého pohledu zůstalo zachováno to nejdůležitější - duše. Víc by se mi sice líbilo, kdyby Brabec adaptoval poctivěji, jenomže to se to tak někdy sejde: jste duševně rozněžnělí a onen příběh v kombinaci s nádhernými obrazy a překrásnou hudbou ve vás opět probudí romantika, který už nějaký ten pátek hibernoval... Takže přes všechny výtky za plnou! Protože jak každý správný romantický hrdina ví, citům se vzpírat nelze. (16.12.2012)