Zvedá se vítr

Dáme si lekci historie děti: Angličtí vojáci jsou brutální svině, áno? Členové Irské republikánské armády jsou dobří lidé, áno? Překvapilo mě, skoro mě šokovalo, že britští producenti finančně podpořili film takhle hnusně vykreslující "jejich" vojáky. Údajně má jít o Loachův způsob, jak se vyrovnat s pohnutou historií, ale ve skutečnosti to přece vypadalo jinak. Nebo ne? Opravdu byli všichni Britové v Irsku uřvaní sadisti (až na jednu vlaštovku, která jaro nedělá)? A opravdu byl boj členů IRA správným bojem za správnou věc? Nebyli to tak trochu teroristi? Sakra, Kene, že ty nám valíš klíny do hlavy? Já bych tomu snad i uvěřil, kdyby to nebyla taková nezajímavá nuda. Film by mohl být se slovy „Dívejte se a učte se“ promítán začínajícím režisérům. Těm, kteří chtějí točit tuctová akademická dramata s přesně dávkovanými dialogy a akcí. Před třiceti, ale spíše před čtyřiceti lety, by Loach za stejný film (snad jedině bez přemíry vulgarit a vytrhaných nehtů) možná dostal Oscara, ale komu tím poslouží dneska? Zvlášť, když očividně zkresluje pravdu a přizpůsobuje ji vlastní ideologii? Sprostá manipulace bezbranným divákem, či odvážná demonstrace režisérovy moci? Zcela určitě nuda. 60% Zajímavé komentáře: Radko, agathon (24.04.2008)

Kdo chce vidět velký barvitý a umělecky ambiciózní snímek o vzniku Irské republiky, historii boje za nezávislost a události kolem vzniku a nejslavnějších okamžiků v historii Irské republikánské armády, pustí si Michaela Collinse od Neila Jordana. Zvedá se vítr představuje typicky malou produkci s televizní vizáží a pokud ho bude chtít divák poměřovat s výpravnými velkofilmy, zákonitě bude zklamaný. Po pravdě řečeno, vítězství na prestižní filmové přehlídce příliš nerozumím, protože bráno z uměleckého hlediska, není možné považovat tenhle film za festivalovou špičku. Jeho hodnota spočívá v něčem jiném. Beru ho jako kvalitní historicky analytický film, který dnešnímu divákovi zprostředkovává události relativně dávné historie. Je to svým způsobem hraný dokument natočený z pozice hrdiny, který v historickém sporu o charakter nově vznikajícího irského státu stojí na levicově radikálních pozicích. Nic proti tomu, spousta tzv. historických filmů dává přednost efektnímu příběhu před střízlivou a věcně podanou historickou pravdou. V případě tohoto titulu nemá smysl posuzovat film z hlediska zábavnosti nebo umělecké katarze. Velmi výstižně ale popisuje mechanismus vzniku politické krize, gerilové války za nezávislost a následného konfliktu mezi radikálními stoupenci silového řešení a těmi, co jsou schopni pochopit realitu a sjednat kompromis. Za mě 3,5 hvězdičky, které po kratší úvaze povyšuji na čtvrtou. Celkový dojem: 70 %. (31.05.2015)

LFŠ .. Scénář: Paul Laverty .. Jestli tohle byl nejlepší film Cannes 2006, tak to musela být opravdu bída nebo ta banda kritiků nepozná dobrý film (viz zesměšnění Da Vinci Code..) nebo se oceňuje to, co zrovna asociuje politickou situaci. Vítr v ječmeni je totálně průměrný film o historii Irů, podaný zmateně, vykonstruovaně a nezáživně. Šeď průměru je viditelná ve všech myslitelných směrech tj. od scénáře, přes herecké výkony až po režii. (29.07.2006)

Když mluvíme o národní hrdosti, tak plno lidí poznamenává, kde že ta hrdost byla, když nás za války okupovali Němci. Nicméně podívejte se třeba zrovna na tento film, abyste si představili, jaké šrámy v sobě skrývá národní hrdost průměrného Ira. To, co tam ve dvacátých letech předváděli, je neméně tak drsné a vůbec se nedivím, že je právě tato hrdost a odtržení od Velké Británie drží až do dnešních let. U některých rodinných tragédií to zřejmě ani nikdy nebude jiné. Škoda jen, že tento film byl až tak moc strašně bez emocí. Byl natočen tak zvláštní kamerou, která se tvářila, jak kdyby u konkrétních hrůzných situací ani nebyla. Určitě to mělo světlé chvilky, ale mám pocit, že podobný námět by takových chvilek mohl mít klidně daleko víc (11.07.2016)

Ken Loach ukazuje boj za írsku nezávislosť na príklade sformovania jednej rebelskej bunky IRA, ktorej základ tvorili roky utlačovaní bezzemkovia a robotníci. Brutalita a nadradenosť anglických utlačovateľov a voči nej postavená nekompromisnosť Írov. Zložitosť ideových konceptov oslobodzovania krajiny stavia proti sebe nielen nepriateľov, ale i členov vlastnej rodiny. V mene splnenia rozkazov vzdialeného politického vedenia sa páchajú evidentné krivdy. Nebol by to však Loach aby nepripomenul podstatu každého revolučného hnutia, ktorou je najmä zlepšenie sociálnej situácie ubiedených (neúnosné podmienky prežívania Írov reflektuje napr. Angelin popol od Alana Parkera). Nacionálne, či náboženské záležitosti sú pri revolúciách dôležité, ale masy do revolúcie nevtiahnu. Zaujímavé poukázanie na prvé požiadavky zakladateľov oslobodzovacieho hnutia, fungovanie revolučných sociálnych súdov, boj za vyrovnanie šancí bezzemkov, odmietnutie cirkevných inštitúcií idúce po ruke bohatým vlastníkom (v katolíckom Írsku !) i obavy aby utláčanie jednej farby nenahradilo to isté utláčanie, len premaľované do farieb írskej vlajky. Za komplexnosť pohľadu v dvojhodinovej skratke a presvedčivé herecké i kostýmové stvárnenie si Loach Zlatú palmu zaslúžil. (07.12.2006)