Den vítězství

Alžír kolonizovaný Francouzi, stejně jako třeba Maroko, pomohlo Francii významě v dobách tvrdých bojů druhé světové války. Kdyby tomu bylo jinak, bylo by v současné Francii o mnoho rozvětvených rodin méně. Ti co jsou dnes považováni za špínu a nechtěné migranty, jsou ve většině případů právě potomci těch, kteří jim dnes umožňují pohodlně žít u svých honosných vil a bazénů. A o tom tento film je. O těch kteří ve jménu Francie, hrdině bojovali za její svobodu. Svobodu zaplacenou desetitisíci dnešních "přivandrovalců" kteří padali na bitevních polích, zatímco Francouzské velení vše pozorovalo z bezpečné vzdálenosti. Dnes už jsou tyto země suverení, ale ještě dnes, by si každý tamní občan, zasloužil respekt a úctu každého Francouze. Bohužel to tak není a podobná praxe pokračuje i nadále v podobě cizineckých legií. V první línii totiž za Francii stojí malokdy právě Francouz. (27.12.2015)

už samotný záchvěv nejistoty způsobený podezřením, že se jedná o film vyrobený na společenskou zakázku, mající za účel pomoci s kompenzací určitého společenského/národního tabu, může pohřbít celý divácký zážitek. ale i onu hypotézu lze s trochou snahy podrobit zkoumání a zamyslet se, třeba s pomocí srovnání. snímek z francouzsko-africké koprodukce se možná nevyznačuje prostou cílevědomou režií, oskarovými hereckými výkony a slzopudným, epickým hudebním doprovodem jako kdejaký americký válečný film, spolu s tím se ovšem vyvaroval rovněž násilím vnucovanému citovému apelu, samoúčelnému vršení jedné akční scény na druhou, uměle namíchanému sentimentu a co je v žánru válečných filmů velkou vzácností - ideologické konformity. režisér Indigènes raději zariskuje, že znudí své diváky přemýšlivým dialogem na zajímavé etické téma, že je znejistí a podnítí uvažovat nad různými hledisky, než aby se je na druhé straně pokoušel otupit nekonečným přívalem střílení a explozí. přitom mu nemohu s čistým svědomím upřít um při režírování akčních scén, který předvedl zejména v působivém závěru. buď je Indigènes "nesrovnatelně" lepším filmem, než všechny ty pérl hárbry a zelené barety vojína Ryana, nebo se musím přiznat, že tentokrát jsem se i já nechal zmanipulovat a následně uchlácholit případnou politickou korektností. ale pravděpodobnější je možnost, že to je zkrátka dobrý, ač poněkud plochý a v některých okamžicích přeci jen tezovitý film. (07.06.2012)

Snímek zpracovává poměrně neotřelou tématiku, ale bojové akce je tu nemnoho a to je u dvouhodinového válečného filmu dost velká vada na kráse. Když vezmu v úvahu samotný závěr vykradený z "Vojína Ryana", rozhodoval jsem se mezi 2 a 3, za tu předchozí přestřelku nakonec přece jen zaokrouhleno nahoru. (12.08.2008)

Tak trošku francouzská variace na Ryana s národnostním podtextem navíc. Válečných filmů o čených amerických vojácích za II. světové války tu už pár bylo a takřka bez výjimky se jednalo o černobílé vydírání a obviňování všech bílých. Indigénes také poukazují na odlišný přístup francouzského velení k bílým a africkým vojákům, ale není to tak přepálené, jak by se dalo čekat, takže není problém těm křivdám uvěřit. Technická stránka je téměř bezchybná a totéž se dá říci o hereckém představení všech zúčastněných. Byl jsem trošku skeptický k Jamelovi Debouzemu, kterého jsem si, vzhledem k jeho handicapu, nedokázal v roli vojáka představit, ale on si poradil opět výborně a jeho tělesný nedostatek jsem takřka nevnímal. Závěr mě pak zvedl ze židle. Francouzi by se za svůj postoj měli stydět. 80% (24.10.2014)

Úprimne povedané čakal som od toho viac, bolo to možno názvom, obsadením, produkciou toľkých krajín, ale výsledok je len obyčajná akoby televízna vojnová dráma s nie príliš šťastným koncom. No tie časy boli najmä pre vojakov z krajín, ktoré bojovali pod inými vlajkami ťažké. Depresívny film, ale dobrý, dobrý, ale doslovne je to priemer. (15.06.2012)