Fate/stay night

Hmm, čím bych začal? Asi varováním, abyste vydrželi prvních pár dílů. Začátek je zde příšerně nudný a jen díky silné vůli jsem přežil. A vyplatilo se to! Odměnou mi byly vizuální orgie v dílech následujících, bitvy servantů skutečně stojí za to, stejně jako jejich výběr. (i když bych ocenil ještě trošku větší širokost třeba i ČR, když tam řecko má 3) Hudební stránku bych příliš nevychvaloval, sice s obrazem ladí hezky, ale bohužel samostatně nefunguje. Tolik do audiovizuální stránky. Příběh je zde hezky rozvržený (no bodejť by ne když to má hru,film,knížku i mangu) a vše k sobě sedí hezky. Nejlepší servant? Archer. Nejlepší hláška? EX-KALIBÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!! (09.02.2008)

Promarněný potenciál. Epická příběhová vložka, kolem které se to točí, je zajímavá, ale přišlo mi, že byla použita jen k účelu jistého "cool" nebo "wow" faktoru. A byla hodně nevyužita. Dále to podrývá plný eskalátor rádoby hlubokých filosofických žvástů, které najdete v jakýmkoliv jiným generickým shonenu. Korunu tomu nasazuje Shiro, u něhož jsem půlku seriálu křičel, jaký je to blbec, hlupák, někdy jsem i přitvrdil, protože jeho nesmyslně naivní chování musí rozumného člověka přivádět k nepříčetnosti. Fate/ stay night nabírá kredity na postavách zajímavé Rin a odvážné, trochu citu zbavené Saber, ne klasicky přehnanému posilování vlastností a zbraní s uplynutým časem a s tím spojené souboje. (21.11.2016)

Ze začátku jsem byl hodně skeptický, že by se mi tohle mohlo líbit, protože první díly vypadaly jako "stupidní výplach mozku". Jenže pak to nabere ty správné grády. Dechberoucí souboje doprovází výborná hudba, příběh je plný zvratů (zvláště ke konci) a postavy společně s příběhem jsou obzvláště skvělé. A Saber. Saber je skvělá a okouzlující od prvního okamžiku až do posledního záběru. Já si ji oblíbil hned ze začátku "O:-)". (19.02.2009)

Nebýt té hudby (ZBOŽŇUJU JI!), byly by to *** Ale mám jaksi pocit, že pozadí příběhu je mnohem zajímavější než příběh samotný...možná svůj názor ještě přehodnotím. No a... přehodnotila jsem! Ale z jiných důvodů, než jsem si myslela dřív. Prostě se tam vyskytl určitý přesah myšlenek, ke kterému v mém mozku před lety ještě nemohlo dojít. (22.04.2011)

Jedna velká bojová hra, která od začátku do konce překvapuje. Nejprve tím, jak pomalu odhaluje jednotlivé Pány i Služebníky, později intenzitou napětí a vydařenými zvraty u finálních cliffhangerů a nakonec tím, jak pozitivní dojmy po sobě zanechá i přes fatální neschopnost hlavního hrdiny. Snad nikdy jsem se v anime nesetkal s někým, jako je Emiya Shiró. Od začátku do konce na něj kladou nároky spojenci, nepřátelé i on sám a on se s neomylnou přesností pokaždé zachová přesně naopak, než by bylo záhodno. Je proto vážně zarážející, že i přes řadu jeho zoufale rozčilujících činů mi válka o svatý grál nakonec přirostla k srdci, za což můžu připsat zásluhy zejména udatné Saber a tajemným (avšak notně nevyužitým) bojovníkům Archerovi a Lancerovi. Když se totiž někdo z této trojice dá za doprovodu dokonalého Kawaiova soundtracku do válečného tance, začne běhat mráz po zádech při prvním nárazu kovu o kov. (08.08.2014)