Bílé dlaně

Přiznám se, během sledování výcviku dětských gymnastů pod vedením cynického "krotitele" z dob socialismu 80. let mi nejednu chvíli bylo hodně úzko. Vytvořil jsem si k onomu trénerovi, jen co se zjevil, negativní postoj (každá další scéna, pokud zrovna účinkoval, ho jen zvyšovala, viz. jeho náhlou změnu chování, když se přišli podívat na své děti jejich rodiče), přesto moje zaujetí ve film neskončilo. Film mne zanedlho překvapil s překlopením do jiné situace v současnosti, která mi náhle dávala znát jiný rozměr tvrdé "totalitní" drezúry. Stali by se z alespoň těch chlapců i v případě jiného přístupu a jiné doby stejně špičkoví gymnasti? Už jen pouhou konfrontací starého a nového příběhu z toho samého prostředí zde zůstává mezi řádky toho řečeno tolik zajímavého. A samotný názor tvůrci přenechali divákovi, což se mi hodně líbí. Kriticky otevřené DLANĚ dávají opětovně vzpomenout, jak silně nevyužitý zůstal slibný potenciál tematicky obdobný český počin Zlatý podraz s povrchním odvyprávěním schematicky laděného příběhu. Co jsem ovšem příliš nepobral, byl samontý závěr s jakýmsi gymnastickým baletem na lanech a moderní hudbou k tomu. 85% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (27.03.2020)

Vzpomináte ještě na originální sportovní soutěž přejídání z maďarské TAXIDERMIE? Nápaditá a zábavná, oproti ní se může zdát taktéž maďarský film o gymnastice (ani ne tak o gymnastech, ale opravdu gymnastice) jako nezábavný "underdog" film. Ale Bílé dlaně, jak zní oficiální překlad filmu, pod kterým byl Fehér tenyér uváděn na Mezinárodním festivale pro děti a mládež ve Zlíně, je ve všech ohledech geniální. Nevěřitelně pomalé plynutí času, na které se musi divák naladit, jinak se unudi k smrti, skvěle rytmizované sekvence a naprosto famózní střih, který zprostředkovává divákům pocity hlavního hrdiny - jedno v kterém věku. Nejlepší ale Bílé dlaně jsou, když všechna klišé a schémata sportovních filmů zpracovávají nekřečovitě, inteligentně a uvěřitelně, že jako klišé a schémata nevyzní. A pak je tu to neuvěřitelně důmyslné vypávění, v nichž flashbacky sloužící k motivaci se ukážou jako sen či vize a neustále se scény ve filmu uvádějí do jiných a jiných souvislostí., aniž by to vyznívalo jakkoliv uměle, i když film s uměleckostí koketuje. Geniální a opětovné potvrzení toho, že v Maďarsku se v součatnosti točí naprosto vynikající filmy, z nichž by si neustále remcající čeští a slovenští tvůrci mohli vzit příklad. (28.05.2007)

Maďarsko opět potvrzuje kvalitu, kterou má a ke které se česká kinematografie nikdy nepřiblíží. Krok vedle může znamenat nesplnění snu nejen v gymnastice. Pokud máme sen a jdeme jinou cestou, k cíli nemůžeme dojít. A tvrdá škola může znamenat těžký dopad. Závěr je referenční ukázka dokonalého střihu. (13.09.2016)

Spoilery! Velice příjemné maďarské překvapení. Vynikající snímek o tom, kolik si toho musí gymnasta vytrpět, aby se dostal na vrchol. Nestojí ho to pouze pot, krev a fyzické vyčerpání, nýbrž i slzy a psychický teror, když měl takové štěstí na sadistického trenéra, který své svěřence šikanuje o to víc, čím jsou talentovanější, aby z nich dostal naprosté maximum. Scénky z dětských let hlavního hrdiny byly rozhodně nejlepší a nejzajímavější. Úplně se mi při nich tajil dech. Špatná nebyla ani druhá polovina, která ukazovala, jak hluboké rány z minulosti s sebou hlavní hrdina celý život vlekl. Kvalitní záležitost, která má potenciál oslovit i diváky, které gymnastika doteď nezajímala. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel FFilipCZ. (22.03.2017)

Mám velkou slabost pro pohyb a lidi, kteří se svým tělem svedou velké věci. Bílé dlaně jsou hodně fajn film o gymnastice a disciplíně, dospělí borci jsou tu namakaní a schopní, některé scény jsou vynikající, zéjmena ty z tréninků, hlavně tichá scéna dvou trénujících gymnastů v tělocvičně, kochám se a zároveň jim jejich schopnosti a dynamiku závidím. Konec bohužel ztrácí na naléhavosti a zajímavosti, jak zvolenou hudbou, tak tím, jak je až zbytečně prostříháván a překmitavá z jedné události na druhou, čímž odvádí pozornost do ztracena. Nejlepší je samotná úvodní půlhodinka s tvrdým tělocvikářem, který na svém žactvu nenechává nit suchou, osobně bych uvítala film více zaměřený na tuto složku tvrdé disciplíny mezi dětskými gymnasty. (11.07.2015)