Den brysomme mannen
Vandræðamaðurinn
The Bothersome Man
Režie:
Jens LienScénář:
Per SchreinerKamera:
John Christian RosenlundHudba:
Ginge AnvikHrají:
Trond Fausa, Petronella Barker, Per Schaanning, Birgitte Larsen, Anders T. Andersen, Sigve Bøe, Bjørn Jenseg, Dag Håvard Engebråten, Johannes Joner (více)Obsahy(1)
Orwellovská antiutopie a kafkovská vize odosobnělého, sterilního světa, v níž dvaačtyřicetiletý Andreas přijíždí jednoho rána do cizího města, aniž by věděl, jak a proč se tam dostal. Jeho příchod je však již očekáván, je pro něho nachystán domov, zaměstnání, dokonce i partnerka. S každým novým dnem vychází najevo stále více podivných skutečností o městě a jeho fungování, Andreas se dokonce přesvědčí, že z něho nelze uniknout. Po čase se setkává s Hugem, který ho zavede do sklepa svého bytu a ukáže mu tajemnou prasklinu ve zdi, z níž se ozývá překrásná hudba evokující Andreasovi vše, co ve svém životě postrádá. Možná že je tato prasklina branou do jiného, lepšího světa. Andreas a Hugo chystají plán k útěku. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (76)
V Oslu mají hezkou radnici, aneb v městě je řád a pro každého práce. Všichni jsou ok. Všichni jsou hodní. Nikoli „spořádaní“, ale opravdu spořádaní. Všichni jsou zaměnitelní, všichni jsou mrtví. „Ano, to by mohlo být fajn.“ „Ale co opravdu chceš?“ Svět bez chuti. Esteticky dokonale vyjádřeno. Monotéma. (A ta krajina v úvodu!) Zatracení pro sebevraha a duševními sebevrahy jsme dnes všichni. Jeden aspekt dnešní reality. Jedna z možných budoucností, jedna z chtěných a připravovaných budoucností. Perspektiva strašlivější než Nietzscheho „poslední člověk“, totalita, o jaké se ani nesnilo Orwellovi – totalita bez násilí, totalita hodných, dobrovolné otroctví, završení pokroku. Vystačí s jediným železným zákonem: Buď v pohodě! Jediným východiskem by mohlo být zlo. Ale ani to nefunguje. V posmrtném světě sebevrahově není naděje. Jestli je naděje pro nás, zahlédl jsem ji v té rozbité lidské trosce potácející se z metra. Film o otravném člověku si nicméně vystačí i bez varovného civilizačního zřetele; nespokojený jedinec, kterému „něco chybí“, který nedokáže dýchat společný vzduch, je vždy již odsouzencem. A opět: film důsledně rozvíjí něco, co máme zárodečně vždy už v sobě a co se v naší době začíná vyjevovat. Nápis na ceduli u uvítací benzinky: Standard. Avšak: mezi tím ikeáckým světem a místností s bábovkou nevidím podstatný rozdíl, hrůza mdlé spořádanosti šla z obojího. Tato je jen nedokonalým předchůdcem onoho. Štěrbina ve zdi byla lepší. ()
Něco mezi Kafkou a filmovým Brazil. Absurdní černá komedie o chlápkovi, který se ocitne v dokonalém městě, kde by měl žít spokojený život, ale dokonalost je nudná a sterilní, je to opak života. Není tedy divu, že se Andreass nakonec vzbouří a stane se pro ostatní obyvatele nepohodlným. Vizuálně zajímavá existencionální alegorie se znepokojivou atmosférou, která asi nebude pro každého, ale stojí za zhlédnutí, už jen proto, že se odlišuje. ()
Spoilery! Velmi nepříjemné a depresivní antiutopické dílo, a to zejména proto, že si velmi záhy uvědomíte, že nesledujete vizi nějaké imaginární společnosti, která se odklonila velmi špatným směrem, nýbrž takřka každodenní realitu, kterou jsem všichni vesele přijali, a ze které měl do covidu člověk možnost alespoň jednou za čas utéct. Teď už nemáme ani to. Hodně jsem v tomto filmu viděl jednu z mých oblíbených knih - 1984. Film mi nepřišel natolik úderný jako kniha zejména proto, že zde se "ti zlí" spokojili s vyhoštěním nevděčného odpůrce režimu a rozvraceče pořádku. V 1984 byl poté mnohem děsivější cíl - zlomit neposlušného člověka k obrazu svému. Otravný chlap je velmi hlasitou kritikou konzumní společnosti. Chladné konzumní společnosti okleštěné na nezbytný přísun instantní zábavy. Konzumní společnosti, kde existují vztahy jen kvůli společenskému statusu. Konzumní společnosti vybudované na zaběhlých stereotypech. Konzumní společnosti plné přetvářky a umělosti. Konzumní společnosti, kde je největším prohřeškem být jiný a vytrhnout se ze stáda. Konzumní společnosti, kde už nezbyl prostor na lásku ani jiné ctnosti, kvůli kterým si sami sebe troufáme nazývat lidmi. Otravný muž byl v mnoha pasážích nudný, což si nejsem jistý, zda je hodno nějaké výtky, protože sledovat 90 minut svět, kde právě chybí věci, které svět dělají zábavným, to se pak ta nuda docela nabízí. Přesto jsem cítil silné nutkání sledovat, zda se hlavnímu hrdinovi podaří vymanit pryč ze zašedlé reality. Snímek zaujme rozhodně především tématem. [75 %] ()
Trochu Orwell, trochu Kafka. V severském zpracování. Hlavní hrdina Andreas se ocitne ve světě, ve kterém mu je s okamžitou samozřejmostí přirazena jeho role. Tento svět funguje sám o sobě jako dokonalý aparát diky absenci citu, bolesti, chuti a vseho, co by mohlo tento spokojený chod narušit a jeho obyvatele přivézt na scestí... Dokonalá atmosféra chladného města a jeho fungujícího aparátu, který nesmí nikdo narušit. Scéna ze sklepa je jako vystřižená z 1984 či Brazil. ()
Vize světa, ve kterém jsou všichni šťastní, ale naprosto bez nějakých reálných emocí či vzrušení v životě, měla podle mě být kritickým podobenstvím konzumního života (aspoň na něj jsem zde našel nejvíc odkazů). A popravdě celkem promyšlenou a zpočátku docela podmanivou, později mě to začalo poněkud nudit, protože mi to připadalo jako námět spíš na středometrážní film (nebo na 70 minut max). I tak se mi ale Otravný chlap líbil, kameru ten film má skvělou, akorát mě ještě zklamalo, že tomu chybí pořádný konec, protože to, co tady bylo, je nedostačující a i poněkud chabé, jako by se Lien bál to nějak pořádně zakončit. Fakt škoda, jelikož kdyby byl, dám tomu i tu čtvrtou hvězdu. Takhle je to jen za silné 3* A proč je tu žánr fantasy moc nechápu, to spíš podobenství, nebo - když už by nebylo nic jiného - sci-fi. ()
Reklama