Nejlepší sportovec století

Ten hlavní herec mi hrozně připomíná Ferry Corstena, ale stejně většině to jméno nic neřekne. A já ani nevím proč, ale už jenom kvůli tomu, jsem ten film chtěl vidět. A on byl opravdu hezkej, moc hezkej. Takovej o životě zase z jiného pohledu. Vrcholy, pády, životní úděly. Pořád něco. A celé zabalené do zajímavého sportu sezení na kůlu. Nechápu třeba, jak tam dokázali takových 200 dnů vydržet sedět. Málokdo by měl takovou trpělivost. Ale v tom filmu bylo nádherně vidět ještě něco jiného a to fakt, že ženská, ačkoliv je pro chlapa potřeba, dokáže zničit chlapskej život lusknutím prstu. Dokáže zničit jeho cíle, jeho sny, všecko. Z jejich strany je to totiž ohromně jednoduchý. Ale nakonec jsou stejně potřeba. Je to těžký životní úděl každýho chlapa. (17.07.2010)

Povedená lehce komická o trochu více podivínská a nejvíce poetická komedie. Sportovní disciplína sezení na kůlech a chování hlavních postav je asi tak uvěřitelné, jako sněhulák u pyramidy Pokud ovšem neberete film vážně (to po faktické stránce ani nejde), dostane se vám milá epizodní komedie, která prakticky v ničem nevybočuje ze standardních mantinelů a právě ty kůly a to absurdní nereálné sezení na nich, představuje krásný oslí můstek k zjištění co vše je v životě důležité. Nalezení rovnováhy mezi zdravou mírou podivínství a blbosti a životního štěstí. 70% (24.06.2007)

Takový holandský Forrest Gump. Pěkné obrázky Nizozemí doplněné hezkou hudbou. Pár vtipných scének, několik dojemných, nadčasovost. To jsou klady. Neseděla mi ale ta obálka tvořená volbou nejlepšího sportovce století. Kdyby film pojednával prostě a jednoduše o životě Taekeho Jongsmy (a bylo vynecháno slovo sport), tak uvažuju i o vyšším hodnocení. (12.08.2010)

V životě bych neřekl, že i já bych se mohl stát sportovcem, a stačilo by mi k tomu velice odolné pozadí - ne prosím, nejedná se o žádné šermířské souboje ve stylu: ,,Už mě to nebaví, tak mě konečn(íkov)ě zapíchni" Tady se soutěží v nejdelším otlačování půlek na kůlu nad vodou. V očích statných sportovců můžete již po pár minutách sledovat vzrůstající soustředění a napětí, které se s postupem roku mění v urputnou snahu potlačit srůstání obou polovin sedací části těla. Jojo i tohle je sport, takže jestli si chcete říkat sportovec a vaše touhy nehraničí se zlatou medailí z atletiky, stačí si najít nebo třeba vymyslet nějakou ulítlou disciplínu, naplácat na ni trochu té historie i hysterie, sehnat fanynky, které se za Vámi nebojí ani na kůl vlézt (natož na něm dělat cokoli nepřípustnějšího než se ďoubat v nose) a máte zaděláno minimálně na sportsmena roku pralesního kola. A když se tomu budete věnovat dostatečně dlouho - takže alespoň celý život, tak máte velkou šanci i na sportovce století ;) P.S.: Zajímalo by mě jestli by šel třeba kůl třeba vyměnit kdyby měl soutěžící například monstrózní průjem. (17.05.2011)

Nebyl sportovcem v právém smyslu slova, spíše extra houževnatým a trpělivým samotářem. Doba, po kterou tihle sedláci z Fríska dokázali sedět na kůle uprostřed jezera, byla ale neuvěřitelná. Když to špatně načasovali, zastihla je zima. V sedě spali, snášeli déšť a mráz. Zajímavé je, že se o takové závodníky musel celejch 3/4 roku někdo starat - vozit na loďce proviant apod. Příběh šedesátileté nadvlády Taekeho byl vlastně celoživotním příběhem - na kůle začal a na kůle skončil. Nebylo však moc precizně ukázáno, jak porážel soupeře, kdy dosáhl rekordy a jak dosáhl oné nadvlády. Naopak byly vykresleny spíše jeho relativní neúspěchy, za které ale sám nemohl. Takový člověk sedící na kůle je strašně zranitelný a snadný cíl. (02.05.2011)