Taxidermia

Inu, příznivci filmových úletů, intelektuálních experimentů a depresivní dekadence mohou jásat, já jen krčím rameny a říkám: z větší části jde Taxidermia kolem mě. Snímek je rozčleněn do tří částí a jen prostřední by v mých očích obstála i samostatně jako bizarní satira na sportovní přípravu sportovců podřizujících svému úspěch opravdu vše. Přestože Pálfi si dal opravdu záležet, aby provokoval a vyždímal z estetiky hnusu maximum, neubránil jsem se v některých fázích nudě a jako celek mě film po obsahové stránce zklamal - příliš samoúčelná, manýristická záležitost... Celkový dojem: 40 %. (20.02.2013)

Pokud bychom chtěli příklad vítězství formy nad obsahem, máme ho zde. Chápejte, ty obrázky, praktiky a "prasárny" mě neškokovaly a neznechutily, a už vůbec ne z hlediska "morálky" nebo snad "dekadence," jen mi přišlo poněkud přehnané, že takhle všelijak musí režisér vyjádřit jednoduchou myšlenku "lidé jsou často prasata a všechno, co je tělesné, pomíjí a zanikne." Zbytečně doslovné, samoúčelné, manýristické. (27.02.2007)

Krajně nechutný bizar, u něhož jsem se několikrát málem pozvracel. Místy je to tak šílené, až se člověk musí jen nevěřícně smát, ale jinak je to prostě jen strašně divné, odporné, a vlastně i dost nudné. Pálfiho pozdější snímek Volný pád mě podobným způsobem minul, takže myslím, že do budoucna si už další filmy tohoto tvůrce asi nechám rád ujít. (30.12.2019)

V kinosále si slečna přede mnou stále zakrývala oči. Dva studenti sedící za mnou si zase před promítáním svěřovali pohnutky proč na tenhle filmy přišli. "Má to být hrozná prasárna". I já jsem měla obavy z toho, co uvidím, ale uklidňovala jsem se, že jsem snad už nějaký zkušený divák, kterého jen tak něco nerozhází. Jediné, co mě překvapilo, bylo to, jak si užívám autotaxidermickou scénu po vizuální stránce. Ani v nejmenším mi to nepřišlo pobuřující, zvrhlé, nechutné. Nevrle jsem reagovala pouze na scénu s polévkou a scénu s kočkou pro jejich umělost. Nemohla jsem věřit, že by byl tvůrce tak nedůsledný. (16.01.2007)

Nie som fanúšik explicitných scén v kvázi nezávislých snímkach, pretože často si nie som istý ich posolstvom a zaváňajú samoúčelnosťou. Taxidermia je výnimka. inteligentná a zároveň obrazovo brutálna a šokujúca. Toto sa vidí málokedy a naši filmári by si mali vziať od našich južných susedov príklad, ako sa točí euróske umenie. Pre mňa sa obsah vyrovnáva forme. Ale je to určite v tomto prípade subjektívne. (07.03.2009)