Čtyři slunce

"Někdy je to tak, bolí to někam doprostřed. Jsem tu kvůli tobě a ty seš tady kvůli mně. Jedu na kole a ty mě držíš na laně, je to šňůra pupeční, co se brzy přetrhne úplně... TADY TĚ MILUJU!! Nejsme sami, je tu malý bůh. Má tetování- nalepovací- na rukávu. Tančí jako primabalerína a nese dobrou zprávu..." (Ty vole, celej film na tu písničku čekám a ono... nic :-). Ramirez nebýt fanouškem českých filmů, podle jeho (ne)skromného názoru by se ty dobré po Velvet Revolución daly spočítat na prstech jedný ruky (a ještě bych si mohl klidně dva tři prsty uříznout), ale Čtyři slunce, jó, to je iné kafe. Deprese vršící depresi, během toho filmu se pousmějete možná jen u držky Jirky Mádla (páč to je fakt maska), jinak koutky dole... Kromě dobrého námětu tu jsou herci, co hrát.. wait for it... fakt uměj, radost se na to dívat. No a samozřejmě hudba, ten hlavní důvod, proč jsem si Ćtyři slunce vůbec pustil (protože Tohle z hlavy jen tak nevyženete). (10.10.2014)

Musím říct, že jsem z tohoto filmu velice zklamán. Čekal jsem zase nějakou Slámovinu, jeho předchozí filmy se mně líbily. Ale tady jsem buď vůbec nepochopil o čem film je, vlastně o ničem. Když už mě film začínal bavit, zase se na scéně objevil zaklínač se šutrem v ruce, který mě prostě neseděl. Mádl byl možná tak jediný herec, který svoji roli zvládl dobře, jako punker se mě i líbil. Ostatní hlavní herci mě do svých rolí neseděli.Nijak nezazářili, neoslnili svými výkony. Možná je to ale chyba scénáristy, a ne herců. Film mě rozhodně jako komedie nepříjde, kvůli těm pár vtipům co ve filmu zazní by tam neměl být zařazen. Je to spíše čistokrevné drama. (15.03.2012)

Kdybych náhodou Karla Rodena potkala na ulici a on mě žádal o drobné, tak mu nedám ani korunu a nebo bych se nad ním slitovala a nějakými drobňásky ho obdarovala. Každopádně, on může zahrát cokoliv. Tedy i postavu, která vnímá svět okolo sebe poněkud odlišným způsobem než normální okolí. Ale kdo je dnes normální? Tahle postava v mnohém obohacuje jeho dosavadní herecký rejstřík, který už takhle je skutečně bohatý. Je až nebuřeitelné, jak se někteří herci dokážou díky roli proměnit v někoho absolutně jiného a odlišného než jsou oni sami. To neplatí jen o Karlu Rodenovi. Stačí se podívat na většinu zůčastněných v tomhle marastu. Bohdan Sláma si holt razí svou vlastní cestu. (15.11.2012)

Takhle to má vypadat, Poupata! Pro mě příjemné překvapení, zejména po čtení rozporuplných recenzí. Po již zmíněných Poupatech je to vítané osvěžení, slunce ukazují, jak udělat film vyjadřující se ke skutečnosti (ať už společenské nebo sociální) a nebýt při tom těžkopádný nebo neuvěřitelný. Vůči Poupatům je to samozřejmě trochu nefér, protože Sláma využívá trochu jiné poetiky - v zaměření na nižší třídu se ale tyto dva snímky protínají. Také mají společné, depresivní ladění, u kterého vítězí Sláma svou vyvážeností, kdy není problém uvěřit a ztotožnit se s problémy postav, a taky na rozdíl od Jiráského dává alespoň nějakou naději na zlepšení. Kromě Slámovy svojské přírodní poetiky (kde nelze opomenout krásnou kameru Diviše Marka) Čtyři slunce odlišuje i přídavek jakéhosi duchovna, které zosobňuje Mistr Karel a nejvíce pak závěrečné vyústění. O Mistrově působení si můžu myslet, co chci, ale způsob, jakým Marek se Slámou snímají přírodu, si mě (skoro až duchovně) získal a nebeský závěr mi vůbec nevadil, jako symbolika 'boje' to bylo hezké. Open your mind! (09.04.2012)

Typický český film bez Troškovských a Vieweghovských kýčů ve své nejlepší formě. Jeden odporuje: „Poetické nic!“, druhý navrhne: „Až příliš reálné hledání sebe sama ve světě s vytrácejícími se cíli i hodnotami!“ A nad tou všudypřítomnou poetičností punkové subkultůry proti proudu i proti sobě, i její slunečnou alternativou září čtyři geniálně napsané i zahrané slunce. Čekal jsem hodně, dostal jsem víc, ale nikdy by mě ani nenapadlo že během půl roku se dostanou do kin dva perfektní české filmy. Stalo se. Ahoj, Karle. (25.04.2012)