poster

Densha otoko (TV seriál)

  • japonský

    電車男

  • anglický

    Train Man

Drama / Romantický

Japonsko, 2005, 12 x 45 min

Komentáře uživatelů k TV seriálu (6)

  • Zíza
    ****

    Bavila jsem se, byla jsem dojatá. Ufňukanec Denša mě štval, protože měl téměř pořád nudli u nosu, ale dokážu to odpustit, protože ztvárnění fóra bylo úžasný. Až si člověk říká, že snad na jedno zajde a určitě se mu stane něco podobného. Již dříve jsem viděla film, ale musím uznat, že seriál se mi líbil mnohem víc. Obzvláště hudební doprovod je úžasný, ten seriál vyzvedá do úplně jiných rozměrů. Bez něj toho by to nebylo tolik epické. Z počátečních rozpaků se vyklubala touha fandit Denšovi tak usilovně, až by si jeden byl schopný urvat palce. Hlavní hrdinka byla opravdu rozkošná (na rozdíl od filmu, kde se mi moc nelíbila). Nebojte se mu zafandit. Přeloženo.(31.1.2013)

  • Pirkaf
    *****

    Gambare, Densha Otoko!(2.3.2008)

  • ainny
    ****

    Jedenáct dílů čekání jestli se stane z ošklivýho kačera sympatickej labuťák. :^) Ale o to tady ani nejde, tady je o něco trochu jinýho. "Jenom" o lásku, která je slepá a nezáleží jí na tom jak kdo vypadá nebo jak je vysoký. Taky je to o netových společenstvích o tom, že někoho můžou diskuzní fóra zdeptat a jiného zase v dobrém slova smyslu nakopnout. Moc se mi líbilo vykreslení Denšových chatujících přátel, to bylo fakt bezva, i když většina z nich byla japonsky ujetá a až příliš afektovaná. Ale takoví už Japonci jsou a člověk to nesmí brát vážně. Ústřední dvojice byla vybrána skvěle - protiklady do slova a do písmene. Za zmínku stojí i zakladatel fóra Oguri Shun - to je názorná ukázka toho, že není malých rolí. Většinou se jenom mihnul, v podstatě ani neotevřel pusu a přesto měl obrovské charisma. Byl nepřehlédnutelný a tajemný jak hrad v Karpatech. Dala bych i pět hvězdiček, protože jsem se bavila a občas i vyprskla smíchy, ale nedám. Poslední IMHO dost natahovaný a patetický díl mi trochu celkový dojem pokazil.(25.3.2012)

  • Dlubal David
    *****

    Po mnoha, mnoha, mnoha letech jsem se konečně dokopal k tomu, abych sepsal komentář k Denshovi. Impulsem mi byla letošní AF přednáška od Zízy. Právě jsem ten záznam dokoukal a pocit vnitřního přetlaku byl natolik silný, že jsem překonal i svou lenost, se kterou obvykle zápasím, když zhlédnu nějaký krásný film či seriál a bije se to všechno ve mně, zda něco napíšu nebo ne, obvykle však úžas, nadšení a příval energického optimismu s každou další minutou či hodinou, nebo dokonce nedejbože dnem, tak pomíjí a nezbyde nic... než jen další z mnoha chvil, kdy zvítězila únava... ■ Densha otoko byl mým prvním moderním doramatem, i proto zůstává stále v mé mysli, ale také proto, protože se mi tento seriál nesmírně líbil a líbí. Díky němu jsem poznal spoustu nových herců a hereček. ■ Seriál kombinuje komedii, romantiku a drama a to přesně v poměru, který mám tak rád. Servíruje japonskou ztřeštěnost s grácií sobě vlastní, naznačuje odpornost japonské společenské hierarchie a šikanu v práci (a škole) a přitom zůstává hravý až dětinský. Nechybí japonské herecké přehrávání, které spousta lidí nesnáší, ale já ho mám rád, protože v sobě nese pozůstatek divadelního herectví, které je dnes již díky kinematografii a všudypřítomnému šoubyznysu, odsunuto na devátou kolej. Tento seriál v sobě nese jasné poselství: Nesuď druhého podle obalu. O tom se také nejedna divačka přesvědčí, když i zapřísáhlá odpůrkyně Kaho SAWASAKI pochopí, že: "Otaku ja také člověk". Densha otoko v sobě nese velký kus pozitivní energie, která mě opakovaně zasáhla. Od skvělé úvodní znělky, přes výborné herce i neherce, excelentní atmosféru, jednoduchý příběh plný neuvěřitelné uvěřitelnosti, vřelosti, smíchu, každodenních trapasů, zamilovanosti, přátelství, fanouškovství, posedlosti, pracovitosti, pobláznění, plachosti, stydlivosti, pláče a slz, ano slz. Pomineme-li drama Ichi rittoru no namida, tak Densha otoko je seriál, ve kterém jsem viděl plakat nejvíce postav, nejvíckrát, nejčastěji, nejdéle. Je zde pláč radosti, pláč plachosti, pláč nedorozumnění, pláč ostychu, pláč bezmoci, pláč přátelství, pláč zamilovanosti, pláč lásky, pláč vzteku a hněvu, pláč proradnosti a vypočítavosti, pláč úžasu, pláč úlevy, pláč stezku, pláč štěstí. Hlavní hrdina zde natahuje moldánky tak často, že si seriál směle zaslouží podtitul: uplakaný příběh lásky. ■ Tsuyoshiho "Denshu" YAMADU jsem si ihned zamiloval, nejen postavu, ale i herce Atsushiho ITÔA a prostě jsem musel, musel, musel si ho dát tady na CSFD do oblíbených. Misaki ITÔ jako Saori "Erumesu" AOYAMA je prostě k nakousnutí a při MoE je doslova k sežrání. ■ MI jsem znal již z Nenávisti, kde sice hrála jen menší roličku, ale ta stála za to, její "postelová scéna" mi nejednou vytvořila husinu i za ušima. ■ Densha má skvělý soundtrack, který je kombinací doznívajících devadesátých let, retrostylu osmdesátek a OP/ED z anime seriálů. Teď si tak vzpomínám, že mé druhé moderní dorama bylo Hana zakari no kimi tachi e: Ikemen paradaisu, které má s Denshou společného: skvělý soundtrack a atmosféru. ■ Seriál mě potěšil mnoha věcmi, nemá smysl je všechny vypisovat, ale za zmínku stojí to, že krásně vykresluje celou otaku scénu, která je svým způsobem rozlehlou subkulturou, která spojuje zdánlivě neslučitelná individua a individuality. Pro příklad: hikikomori, aidoru otaku, anime otaku, gêmu otaku, hentai otaku, neko otaku, pasokon otaku, gunji otaku, Akiba-kei, Trekkie otaku, tetsudô otaku - respektive Densha/Chikatetsu otaku, protože u nás je nadzemka/podzemka, metro, vlak de facto to samé, my rozlišuje spíše jen: metro - Praha, vlak - celá ČR. ■ Zasmál jsem se od srdce. Za břicho se několikrát popadal, radost od začátku až do konce. ■ Je to přesně 9 let, co jsem Denshu viděl poprvé. Zamiloval jsem se na první pohled. Zde musím podotknout, že nejprve jsem zhlédl předešlý celovečerní film, který je sice dobrý, ale až příliš útržkovitý a tento seriál si jím utřel zadek. Film se mi sice opravdu líbil, ostatně se můžeš podívat na mé hodnocení, které je 5hvězdičkové, ale seriál mi učaroval a to tak, že jsem jej viděl více než 10krát, kdežto film pouze jedinkrát. ■ Densha otoko si získal mé sympatie, ale hlavně mé srdce. Je to jeden z mála seriálů, u kterého mi vadilo, že má pouze 11 základních epizod + 2 speciály. Normálně preferuji 9 až 13 dílů a vše, co je delší mě spíše odrazuje od toho, abych se na to podíval. Jedinou výjimku tvoří hexalogie Star Trek, ale to už je jiné povídání. Opět, jako jsem to učinil již několikrát, musím vážené obecenstvo čtenářské upozornit, že tento seriál není určen pro většinového diváka, respektive pro hlavní proud, i když on vlastně je, ale tak trochu jinak; v mých očích je spíše určen pro diváka znalého Otaku problematiky, i když vlastně ani to není tak jednoznačné. Stejně tak chápu, že někomu se tento seriál nemusí líbit, ba dokonce se mu bude hnusit, i s tím už jsem se setkal, ale co, já zas házím bobek na spoustu amerických srajd a pakáren... ■ Densha otoko má tu krásnou vlastnost, či jak to nazvat, že jsem se s ním dokázal identifikovat a dokonce promítnout sám sebe do tohoto romantického příběhu plného držkopádů, kotrmelců, odboček, slepých uliček a každodenních bolístek života. ■ Vzpomínám, že když jsem někdy v roce 2011 probíral v zaměstnání s kolegyněmi filmy a seriály, na které se díváme a které máme rádi, tak jsem kámošce vyprávěl právě o Denshovi. Velmi stručně jsem rozebral příběh a děj a na žádost: "A co je to ten Otaku?" jsem docela obšírně neuměle definoval a charakterizoval svou poměrně dlouho odpověď. Chvíli bylo ticho, a pak se ozvalo: "No, počkej... tak to seš taky Otaku, ne?" Zarazil jsem se... a s úžasem a mírným šokem jsem polkl, abych nekonečně dlouhou minutu přemýšlel, a pak zaskočen sám sebou vykoktal: "No, no, no, no, no, no, vla-vla-vla-vlas-t-ně j-j-j-j-j-j-jóóó..." Pak jsme na sebe všichni čuměli, jak tele na nový vrata, než se konečně Míša začala smát a moment mé vnitřní trapnosti byl pryč... ■ Vlaky miluju od dětství, rád jsem jezdíval v kupéčkách, klasikách, motoráčkách na Sázavsku, kde jsem měli chalupu. Měl jsem rád to dobrodružství, ale i neopakovatelné rytmické drncání, potkávání jiných výletníků, zejména trampů a kempařů s rodinami, průjezdy tunelem, kdy se nám až zatajil dech strachem, ale zároveň radostí a vzrušením. Učil jsem se nazpamět stanice, jak jdou za sebou, navíc babička a děda pracovali u drah, takže jsem měl přístup do garáží, dílen a jiných míst, která jsou normálně harantům zapovězena. Rád na toto období vzpomínám. A proč to tady píšu? Inu, jedna z těch mnoha mnoha vedlejších postav, která neustále hláškuje stanice mi to vše připomněla: Tsudanuma, Funabashi, Ichikawa, Shinkoiwa, Kinnshichô, Bakurochô, Shinnihonbashi... ■ Je tu spousta, opravdu spousta postav, z nichž každá je něčím zajímavá. Správce fóra, basketbalista, mladý hikikomori brejloun, fotr od rodiny, co se bojí vrátit domů za manželkou, protože přišel o práci, náctiletá idolka, která se bojí vydat vlastní cestou, a takto bychom mohli pokračovat. Všechny postavy z fóra do určité míry formují a pomáhají Denshovi, ale i on změní jejich životy, ovlivňují se navzájem. Podle dostupných pramenů se tento příběh opravdu stal a já tomu věřím, neboť takovýchto příběhů se stalo již několik a hlavně je to, tedy alespoň pro mě, uvěřitelné. Samozřejmě, že kniha, manga, film a dorama se liší od reality, ale to hlavní je myslím ze všech zřejmé. ■ Ještě poznámka na konec. Když jsem se na Denshu díval poprvé, tak jsem ho celého zhltnul na jeden zátah, jak malinu, tak jsem do toho byl zažranej... ◢ ■ ◣ (R) [95/100] ■ (K) [95/100] ■ (V) [90/100] ■ (H) Atsushi ITÔ [95/100] ● Misaki ITÔ [95/100] ■ (♫) [95/100] ■ (E) Densha otoko (2005) ● Densha otoko SP (2006) ● Hana zakari no kimi tachi e: Ikemen paradaisu (2007) ● Sekando Hausu (2006) ● Genshiken (2004) ● Hinokio (2005) ● Hanamizuki (2010) ● N.H.K ni yôkoso! (2006) ● Yamada-kun to Nananin no Majo (2013) ● Kimi no Yubisaki (2007) ● Ju-on: The Grudge (2002) ● Fisshu sûtorî (2009) ● Kimi ni todoke (2010) ● Yama onna Kabe onna (2007) ● Biburia Koshodô no jiken techô (2013) ● Atenshon purîzu (2006) ● Ichi rittoru no namida (2005) ● Highlander: The Search for Vengeance (2007) ● Shimotsuma monogatari (2004) ● Samotáři (2000) ● Insutôru (2004) ● Ashita no watashi no tsukurikata (2007) ● Natsu no Koi wa Nijîro ni Kagayaku (2010) ● Kôkaku kidôtai (1995) ● Sleepless in Seattle (1993) ● Tada, kimi wo aishiteru (2006) ● Přítelkyně pana ministra (1940) ● Puratonikku (2014) ● Jab We Met (2007) ● Byôsoku 5 senchimêtoru (2007) ● The Station Agent (2003) ● Guan yu ai: About Love (2005) ● Život je pes (1933) ● Rocky (1976) ● Ať žije nebožtík (1935) ● La Corrispondenza (2016) ● NaNa (2005) ● Men, Women & Children (2014) ● Mazlíček (1934) ● Hatsuyuki No Koi (Cheot nun) (2007) ● Prvé hlásky lásky (1988) ● Koi kaze (2004) ● Mot naturen (2014) ● Gu Gu Datte Neko de Aru (2014) ● Demo, kekkon shitai! (2017) ● Ringu (1998) ● Atarashî kutsu wo kawanakucha (2012) ● You've Got Mail (1998) ● Jisatsu sâkuru (2001) ● 2046 (2004) ● Ask Me Anything (2014) ● Moratoriamu Tamako (2013) ● The Homesman (2014) ● Kitsutsuki to ame (2011) ● Disconnect (2012) ● Soko nomi nite hikari kagayaku (2014) ● Princess (2014) ● Yôkame no Semi (2011) ● Serial Experiments: LAIN (1998) ● Koko ni Aru Shiawase (2015) ● Kulový blesk (1978) ● Hanayome no Chichi (2011) ● Kazoku no Katachi (2016) ● Ujjobu: Kamisari nânâ nichijô (2014) ● Akihabara@DEEP (2006) ■ (Č) 10+ ■ (P) [Červenec 2009] [SD] ϿϾ [PZ-cz] [95/100] ■ (CSFD) PirkafZízaainny(C) [95/100](2.7.2018)

  • Aluminium
    *****

    Sweet. Sweet. Sweet.(22.2.2010)

  • aboj
    ****

    Úžasne som sa pri tomto seriáli pobavil. Obdivujem toho Atsushiho,, ako dokázal zahrať hlavného hrdinu, ktorý tam v podstate preplakal skoro celý seriál. Misaki Ito bola síce pekná ako princezná (alebo Matilda?), ale jej výkon ma nejako zvlášť nezaujal. Taktiež Aojamovi internetoví poradcovia boli zahratí dobre. Síce tie ich hlasové prejavy boli skoro stále preafektované, vcelku ako (jedna) filmová postava boli vynikajúci.(25.10.2010)