Venuše

Žít si v každém věku dle svého, ale hlavně žít a neztrácet zájem o nic. A snad i hledat krásu tam, kde není na první pohled patrná, tedy zdaleka nejen tu fyzickou. Tak jsem pochopil pro mě lehce rozporuplnou scénu prvního setkání Maurice s Venuší, dvou zcela odlišných a přesto tak blízkých světů. Maurice těžko mohl vidět hned Venuši, kdo by ji zde viděl, k té musel dojít. Tedy spíš viděl to, co většina a řekl si, proč to nezměnit, proč ji neukázat jiný svět, o který přichází, proč nejen sobě neudělat radost a ještě naposledy prožít. Silný, z mnoha pohledů k zamyšlení vhodný příběh, ve kterém se mnozí najdou a jistě jim nemusí být ani přes sedmdesát, vždyť těch odkazů je tu tolik. Líbí se mi, že i když je téma svým způsobem vážné a závěr řekněme předem jasný, film zdaleka není pouze dramatem, naopak je zde mnoho komediálních dialogů, z nichž většinu zajišťují rozhovory mezí Mauricem a dokonale nevrlým Ianem. Celý děj potom táhne Peter O'Toole a Jodie Whittaker mu zdatně dopomáhá. Z hereckého projevu Petera O'Toolea mám ovšem pocit, že příliš hrát nemusí, že ony situace jsou mu dobře známé a jeho role mu dělá jen radost. 75% (23.05.2020)

Áno, Kureishiho scenár sa dá rozoznať na prvý pohľad. Tak trochu neurčitý a rozcíteno-expresívny film o zostarnutom playboyovi a niekdajšej hviezde divadelných javísk, ktorému na sklonku života neostáva nič iné, než stvárňovať epizódne mŕtvoly otcov a starých otcov rodín vo filmoch, geriatrické rozhovory v kaviarni so svojimi rovesníkmi (nielen) o tom, kto z ich spoločných známych zomrel tento týždeň a koľko stĺpcov má jeho nekrológ v novinách, alebo o kvantách liekov, ktoré držia pohromade ich telesné schránky. No a samozrejme, zahorieť vášňou voči mladej neotesanej bohyni s dlhými nohami a drzými spôsobmi (a hrozne vtipnou angličtinou). Vzájomný vzťah starého herca a mladej rádobymodelky je vykreslený s istou dávkou nadsadenosti a humoru, no tiež čímsi nedefinovateľným, čo je spoločným menovateľom všetkých Kureishiho diel. Koniec očakávaný a predvídateľný, na druhej strane, chcela som si pozrieť komornú drámu a nie sci-fi o nesmrteľnosti. Z mojej strany spokojnosť a následne prebdená noc, strávená myšlienkami o starobe a pomyselnej vekovej hranici, za ktorou život pohlcuje všetky ľudské vášne, a ktorá je u každého nastavená tak trochu inak. 8/10. (05.11.2013)

Úžasně poetický snímek o ambivalenci stáří. Občas je krásné, občas samotářsky depresivní, občas hřejivé, občas mrazivě kruté. Ale hlavně je to součást života a ne jen čekání na smrt. A přesně v tomto duchu Roger Michell natočil svou Venuši. Nálada střídá náladu nepostřehnutelně lehce, zčásti díky mistrovskému výkonu Petera O'Toolea a Leslieho Phillipse, z části díky morbidnímu, ale přesto laskavému humoru. Humor je to co drží postavy svěží a plné života, a stejnou službu odvádí i pro film. Tohle se režisérovi opravdu povedlo, takhle vyvážit pocitovou složku je opravdu kumšt. Herci jsou, jak už jsem naznačil, perfektní, přirození a své role zvládají hravě a s nadhledem. To platí i o mladičké Jodie Whittaker která si zde užila svůj debut. Je to druhé nenápadné drama ve kterém jsem ji měl možnost vidět, a už si hlasitě řekla o zařazení do seznamu mých oblíbených hereček. (15.01.2012)

Film jsem chtěla vidět dlouho, konečně se mi to podařilo. Zaujal mě hned, když jsem o něm před lety četla. Bohužel, to velké očekávání asi nemělo z mé strany být, protože jsem trochu zklamaná. Příběh je to sice dojemný, smutný i s veselými okamžiky, Peter O'Toole hraje bezvadně, ale i tak mi ve filmu něco chybělo. On plyne strašně pozvolně, a to je možná ono, představovala bych si trochu více vášně nebo nějaké akce... Ale i přese všechno, film je to zajímavý a zručně vyvedený. Příjemný, poklidný. Možná až moc. (15.06.2013)

Herecky a scénáristicky sice dobře zvládnuté, ale příběh o starém chlípníkovi a holce, která ostatní využívá, aby dostala, co chce, mě teda nedokázal zaujmnout. Možná by se tento námět hodil na komedii, tam by se to dalo využít, ale takhle to byla jenom nuda, u které vám hlavní postavy vůbec nebyly sympatické. (21.12.2009)