Venuše

Na tomto filme je nadherne to, ze sa neviete rozhodnut, ci citite k hlavnym hrdinom lutost, hnus alebo obdiv. Kedze som v Anglicku pobudla nejaky ten tyzden, tak mi je prizvuk a konanie mladej britskej mladeze uplne zname a zaroven neskutocne odpudive...Ale to nic nemeni na skutocnosti, ze tento film je nadherny...Krasny epos o priatelstve, tuzbe a neskuocnej vypocitavosti... (09.08.2007)

82 % - Hodně zvláštní drama či černá komedie, s takovou specifickou náladou a spíše pro náročnějšího diváka. Hodně podobné téma Matce, kde excelovali Anne Reid a Daniel Craig. Tady je stařec nad hrobem a puberťačka, pro kterou není nic svaté. Mohlo by se zdát, že je zaděláno na trapas. Jenže v kůži starce je brilantní Peter O'Toole, který svou osobní jiskru a charisma ani v pětasedmdesáti letech neztratil. Role byla zřejmě hodně blízká jemu samému, podává ji s úžasnou neodolatelností, předkládá na plátno sám sebe (lehce mi to evokovalo Brodského z Babího léta). Jeho protihráčkou je velmi zajímavá debutantka Jodie Whittaker, kouzelným protipólem O'Toola je jeho důchodcovský kamarád Leslie Phillips. Příběh plyne přirozenou cestou, která se vyhýbá všem tradičním klišé - a právě proto má dopad. Podkresluje ho působivá hudba a hezká práce kamery - s výjimkou cesty vlakem, to je Rychle a zběsile a nemá to tam co dělat... (13.07.2007)

Úsměvný, přitom hodně smutný příběh o dvou vtipně kooperujících stařících na sklonku života. Oba dva vědí, co přijde, že to přijde brzy a že už si před tím moc neužijí, přesto nepropadají beznaději a s morbidním humorem sobě vlastním prožívají (v rámci svých možností) každý den naplno. Společné scény dvou legend britského filmu patří k nejvtipnějším a tu více, tu méně kulantně říkají, že ve stáří vás sice bude všechno pekelně bolet a každý nový den, do kterého se duchem přítomni probudíte, tiše proklejete, přesto budete (v ideálním případě) člověkem vnitřně smířeným a vděčným za předchozí roky. Temnější stránku stáří, momenty, kdy v osamoceném, potemnělém pokoji prázdně hledíte do zdi, film rovněž neskrývá, celkově má jeho poselství tak jako tak nejblíže k Churchillově „Stárnout začínáme, když rezignujeme na mládí“. Nabízí se srovnání s českým Babím létem, které je ovšem oproti Venuši milým nostalgickým pohlazením po duši a bolestivější témata obchází velkým obloukem. Zápletka přitom vychází z prosté a logické myšlenky, že pro oko muže nad osmdesát je pohled na krásné ženské tělo stejným potěšením jako pro oko dozrávajícího pubescenta. Roger Michell nikdy nezachází za hranice dobrého vkusu, své hrdiny odhaluje spíše duševně než fyzicky. Některé letitější fanynky Petera O’Toolea, řekněme ty, jež mohly Lawrence z Arábie vidět krátce po jeho premiéře, by přesto mohlo pohoršovat, co tam ten starý chlípník činí. Být o pár desítek let starší, asi mi to nepřijde tak komické. 75% Apendix: Těm, jež téma Venuše zaujalo, bych doporučil komedii Poslední sbohem, kde šarmantně umírá Peter Falk. (07.08.2008)

Nevedel som, čo mám očakávať od filmu, ktorý ma pripravoval na to, že pôjde o romantický príbeh starého, pomaly umierajúceho muža a mladej chlastajúcej babenky z vidieka... Ale keďže som nedávno videl skvelý film Harold a Maude, kde je to presne naopak (stará žena a mladý chalan), tak som si povedal, že to snáď nesklame. A nesklamalo... Scenár je ozaj výborný, herecké výkony nadpriemerné, pričom O'Toole je excelentný a uveriteľný, takže suma sumárum je, že film dobre pobaví, poteší a aj tá romantika je iná a fakt zaujímavá. (29.05.2008)

Filmů s podobným tématem byly už natočeny snad veletucty, nicméně žádný z těch, které jsem já viděl, nebyl hlavním představitelem zahrán tak fantasticky, jako tento snímek, jehož ozdobou je herectví Petera O'Toolea. Málokterý film byl též tak výborně napsaný. Kdepak, neodvažoval bych se srovnávat tento skvěle vystavěný příběh s nádechem romantiky s Babími léty či Vratnými lahvemi, toto je jiná liga. Venuše je příběh nejen o vztahu starého muže a mladé dívky, je současně příběhem dvou různých (vlastně neskutečně diametrálně odlišných) světů, kde na jedné straně stojí vzdělání, kulturnost, přirozenost, zkušenost, charisma... a na straně druhé jednoduchost, povrchnost, křečovitost. Za vše hovoří scéna, v níž Maurice recituje Venuši Shakespearův sonet a ona jemu na oplátku text nějaké stupidní slátaniny "moderní" popmusic. Příběh starého herce a mladé ošetřovatelky má nádech romantiky, která však naštěstí nesklouzne v plytkost banálních příběhů červené knihovny, čehož jsem se coby největší katastrofy obával v první půlce filmu. Naopak jde o jemnou pygmalionskou variaci, která je duchaplná a skvěle vygradovaná. Venuše je film vtipný, plný krásné ironie, nadhledu, je to též emocionální lahůdka, která se nevyžívá v primitivních popisech mezilidských vztahů, jichž jsou plné televize, nýbrž do hloubky proniká pod povrch všech zůčasněných postav. Zkrátka vynikající film! (30.07.2007)