Obsahy(1)
Král Ubu Alfréda Jarryho, groteska o cestě za mocí a požitky, v slavné inscenaci Divadla Na zábradlí šedesátých let a v režii Jana Grossmana s neopakovatelným Janem Libíčkem v titulní roli. Obžerný a poživačný, lačný moci a bezskrupulózní Otec Ubu se za vydatných rad své ctižádostivé ženy zbaví polského krále a zmocní se jeho trůnu. Nastolí hrůzovládu, v níž mu jde jen o vlastní prospěch, a tak není divu, že se proti němu lidé vzbouří. Nebudeme předjímat všechny peripetie děje, jisto je, že „hrdina“ skončí ve vězení, a to zcela dobrovolně, neboť v nejisté době zde nachází teplou stravu a bezpečí, takže ho chtějí záhy všichni občané následovat… Divadelní pojetí J. Grossmana a Divadla Na zábradlí, které vzniklo už v roce 1964, a jehož televizní záznam byl pořízen v létě roku 1968, je dodnes působivé, zábavné a především myšlenkově bohaté. Jdeme za tím, kdo nás populisticky krmí hezkými řečmi? Chceme žít v závětří, aby se o nás někdo staral, zatímco my mu odevzdáme veškerou svou svobodnou vůli? To nejsou otázky, které by měly zajímat jen diváky před padesáti lety… (Česká televize)
(více)Recenze (21)
Opravdu perfektní, strašně drzé, a provokativní divadelní přestavení. Navíc na rozdíl od dnešních divadelních představení, všichni dobře hráli. V čele s Libíčkem který svou roli zvládl lépe než perfektně a s příjemnou Málkovou. Mělo to krásně a velmi nápaditě udělanou scénu, a spousta věcí bylo naznačeno jen metaforou nebo gestem, a přesto bylo naprosto čitelné o co jde. Navíc Jarry to napsal tak, že nejen že to každý pochopí, ale jako by dokázal předvídat situace, které se například v ČR a SK potom (tenkrát) děly. Je to úplně nadčasová hra, napsaná 1896 a přesto tak strašně aktuální. Velmi mě to bavilo. Je tam spoustu nesmrtelných vět, a hlášek k které jsou nejen k zasmání, ale i k zamyšlení. Nakonec mě dostala postava otce, který svojí dceři do života doporučil přečíst Zápisky Starého Prasáka aby byla připravená na manželství. No není to skvělý? ()
Na Zábradlí jsem krále Libíčka, matku Málkovou a Čuřislava/Čurimíra Přeučila na vlastní oči (i uši) viděl (i slyšel - ano, musím zdůraznit). Nebyl jsem ještě dostatečně divácky zralý, ale hra a podání bylo tak neuvěřitelné, že jsem sílu pochopil i tak. Libíček byl bůh. Toho dne mu stačil snad jen Jan Přeučil. Ostatním včetně paní Málkové se omlouvám. Ta chybějicí hvězda není kvůli nim, ale kvůli mně samému, abych stvrdil odpor k lidským zmetkům v nás ve hře Alfreda Jarryho. ()
Geniální inscenace Jana Grossmana ze Zábradlí patří mezi nejzlatější hovnisko "české divadelní tradice". Úsporné a zároveň do krajnosti využité minimum prostředků činí z inscenace maximální divadlo. Práce s prostorem, rekvizitami a širokou škálou hereckých prostředků nemá obdobu. Libíček s Málkovou, ostatně úplně vichni včetně kulisáků Zábradlí jedou na 300%. Tato šílená vize obskurního tlouštíka třímajícího klobásové žezlo na smetišti dějin je předobrazem rozkladu společnosti (ve spojitosti s komunisty - král Václav se projevuje jak Gottwald a posléze nade vším visí onen nepopulární ruský medvěd). Jaká škoda, že taktéž i Ubu padl nikoliv za vlast, ale za normalizace... ()
Chceme místo dopravy, elektrické popravy... Jiří Krampol, zavzpomínal, že s divadelní inscenací byli na festivalu v Paříží na "Divadle národů" kde měli obrovský úspěch a vyhráli s ní. Úspěch však nespadl z nebe, inscenaci zkoušeli velmi intenzivně celý rok, což bylo tenkrát ale i dnes naprosto ojedinělé. ()
Cesty nejen lidských osudů, ale i televizních záznamů mohou být nanejvýš nevyzpytatelné. Z hlubin televizního pravěku se mezi nás doslova deus ex machina snesla inscenace, která na malém jevišti přibližuje opravdu veliké teatrum mundi. Více soustředěna do dobového kontextu, který je dnes pro nepamětníky bez důkladného vysvětlení takřka nesrozumitelný, vnáší mezi nás herecký perfekcionismus všech protagonistů, Marie Málkové, excellentního Jana Libíčka, překvapivě dobrého a zdatného Jiřího Krampola, ale i nadprůměr na nebo i za hranicemi možností podávané výkony ostatních herců. Nevadí ani prolínání vícerolí, dokonce se dá říci, že kvalitě Grosmanova nastudování to ještě pomáhá a viditelně zvyšuje její účin. Porovnáváme-li tuto režii s inscenací z devadesátých let - inscenací nadprůměrnou a dobrou - zjistíme, že Grossman vítězí propracováním tvaru a - pokud jsem si dobře zapamatoval věty Málkové i Krampolovy z připojených bonusů - i funkčním včleněním dalších Jarrého verzí této pozoruhodné hry. Grossmanův KRÁL UBU je tu tedy opravdu "perlou českého divadla". ()
Galerie (14)
Zajímavosti (2)
- Premiéra 16. 5. 1964 (předpremiéra 14. 5. 1964), Divadlo Na zábradlí (Praha). (NinadeL)
- Jiří Krampol zavzpomínal, že s divadelní inscenací byli na festivalu v Paříží na „Divadle národů“, kde měli obrovský úspěch a vyhráli s ní. Úspěch však nespadl z nebe, inscenaci zkoušeli velmi intenzivně celý rok, což bylo tenkrát, ale i dnes naprosto ojedinělé. (sator)
Reklama