Až na krev

Až na krev svou pomalejší, ale za to velmi precizní režií vzdáleně připomíná No Country for Old Men. PTA dal do filmu opravdu hodně a je to znát, přesto to však není on, kdo by měl být středem pozornosti, protože svým správným vypravěčským hlasem, unikátní řečí těla, která se přesně hodí k hrané postavě a mírně shrbeným pohybem na obrazovce doslova září Daniel Day-Lewis - Oscarová hvězda roku 2007... Film se úspěšně vyhýbá klasickým, mainstreamovým aspektům jako např. jednoznačný konec, láska, morálka, rodina i vesměs ženy obecně. Typický dramatický oblouk se zde nebuduje, místo toho se nenuceně soustředí na vývoj charakteru ústřední postavy a zbytek prostě jen tak plyne... Výsledek je dílem originálním, zvláštním a uhrančivým, ale také je z něj cítit, že je více točeno pro "filmové umění", než pro vyprávění příběhu... 9/10 (04.08.2008)

Delikátne! Po dlhom čase som konečne uvidela film, ktorý by som najradšej zaliala samými superlatívmi. Nadmiera pomalého plýživého tempa, pričom divák mohol vstrebať každý jeden technický či obsahový detail, vnímať psychické stavy hlavného hrdinu podmienené najmä vybudovanou nenávisťou a pýchou, ktoré nemohli spieť k ničomu dobrému. Dokonalá ukážka prelietavého šťastia, našich osudových zásahov a trpkosti ľudí vyberajúcich si takmer vždy tú nesprávnu cestu. Na prvý pohľad vyzerajúca (ne)osobná, chladná, ironická dráma čerpajúca zo života ropného magnáta - chladné, politické a neprístupné. Po dosiahnutí slávy a očakávaných úspechov sa však Anderson vyberie úplne inou cestou a zasahuje do nevyrovnaného života hlavného hrdinu, pomaly a postupne stupňovaný pád vďaka excelentnému hereckému koncertu Daniela Day-Lewisa, z ktorého mi behali po tele zimomriavky. Pôsobivá a nevtieravá hudba a zdĺhavé dialógy podfarbené sarkazmom a iróniou. Možno mi trošku vadilo nestotožnenie sa so všetkými postavami alebo prvá hodina ignorujúca záujem diváka, sústredená iba sama na seba. Zrejme to budem musieť vidieť ešte druhýkrát, no i tak ma to nadchlo, vynikajúca dráma, ktorá sa dokázala zaobísť aj bez sentimentálnych výlevov. (19.09.2008)

Dámy a pánové, jsem naftař….. Příběh o tvrdé naftařské práci, o bastardovi jménem Daniel Plainview, o dobrých, i zlých časech. Ale HLAVNĚ Concerto grosso D.D-Lewise a P.T.Andersona, jenž ,,vytěžil“ z literární předlohy hlavně dramatický charakter postav. Vzniklo tak kompaktní dílo, které neslouží k popcornové zábavě, ale stojí spíš za zamyšlení a HLAVNĚ vás přinutí prožít kus ,,černého“, emocemi nabitého života naftaře Daniela Plainviewa. (08.11.2008)

Paul Thomas Anderson a Daniel Day-Lewis. Dvě těžké hollywoodské váhy známé svým perfekcionismem i důsledným výběrem projektů. U filmu Až na krev z roku 2007 našli společnou řeč a o dekádu později si úspěch zopakovali s Nití z přízraků, údajně posledním Day-Lewisovým filmem. Jejich návrat do ropného boomu na počátku 20. století se přitom zařadil nejen do mnoha žebříčků nejlepších filmů roku, ale i celé dekády. (30.12.2022)

Co dokaze znicit dusu cloveka, nie je zlato, ale zavist. Americka saga par excellance, ktora Vam povie o ludskych temnych vlastnostiach viac ako Vam bude mozno aj prijemne. Anderson natocil film, ktory od uvodneho zaberu svojou intenzitou drti a podmanuje si divakove zmysly i emocie s previazanostou audiovizualu porovnatelnu s pracou Aronofsky-Mansell. Hudba od gitaristu skupiny Radiohead je nastrojom pribehu, ktory mu dodava najviac energie. Na niektore (dlhe, jednozaberove) sekvencie (uvod, horiaci vrt, vyhananie diabla) aj oznacenie FAMOZNE zdaleka nestaci a divak ostava prikovany v sedadle, pretoze ma pred sebou kombinaciu toho najlepsieho z Obcana Kanea a Vtedy na Zapade (pre niekoho mozno trufale prirovnanie). Daniel Day-Lewis je demonicky dokonaly a jeho charizma sa z platna vali v kazdom zabere. V spine, prachu a kvapkach potu Anderson rozplieta pribeh ako dalsiu variaciu nielen na americky sen o uspechu, ale hlavne o samopozierajucej sile zavisti, ktora nevyhnutne prinasa utrpenie a krv. Rozpoltenie snimky (prva polovica stavajuca rovnou mierou tak na vyborne herecke vykony ako i spominany audiovizual, v druhej polovici formalne zlozky ustupuju v prospech herectva) nerusi a zaver dava rovnou mierou facku divackym ocakavaniam, ako i skvelo podtrhuje Andersonove "auteurstvo". Jeden z najsilnejsich filmovych zazitkov poslednych rokov. [Kontrolna projekcia] (26.10.2007)