Orel kontra žralok

Bože díky, žes mi dal rozum! I když, kdoví, proč nikdo nesní o tom, že by chtěl být škaredé, přehlížené a opovrhované pako, kdo to tak nastavil? Přitom má tolik co nabídnout... někomu přesně takovému. Potud v pořádku, neboť i outsideři jsou různí a mohou se báječně doplňovat, podstatné je, že se poznají i v davu a jsou k sobě vzájemně přitahováni, pak mohou žít vcelku spokojený, loserský život. Tragédie nastává v okamžiku, kdy si jeden z nich umane nastavit laťku výš, než může přeskočit, rozhodí pohodu v komunitě a svou pozici usadí na totální dno... takového jedince může zachránit už jen bezvýhradná, pravá láska :-). Přes prvotní zdání nenáročné jednohubky k rozptýlení teď moje rozvířené zážitky pomalu dosedají a já si zpětně uvědomuji, že to, co jsem viděla, bylo něco extra, a nemyslím tím jen rozsáhlou sbírku uměleckých kýčů, kterým jednoznačně vévodí vskutku ohyzdná svíčka ve tvaru ruky, ale celou nevšední společnost spokojených zoufalců, co nemají zapotřebí pomáhat si pitvořením a přitom jsou tak roztomile přesní, třeba jako dementní úsměv Masona Hutchinsona, nejlepšího hackera, co náš hlavní tragéd zná... Good job, Taiko Waititi! Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (15.04.2015)

Je to hodne indie, je to hodne zabavne a narozdil od americkych indie flaku (podoba s Napoleon Dynamite je nasnade) to ma koule. I kdyz, je od zacatku jasne, jak to skonci, pribeh se ubira netusenymi zakruty a nabidne i par twistiku. Ustredni dvojice je fajn, vsichni jsou blazni nebo uplne v prdeli, zelandsky venkov dostatecne podivny. A hlavne bitka s mrzakem se jen tak nevidi. (28.01.2016)

Waititi se právě zde nejvíce projevil jako novozélandský Wes Anderson. Naivní příběh s uměle vypreparovanými charaktery podává Taika tak uvolněně a vynalézavě, jak to v Hollywoodu dokáže skutečně jen zmíněný hračička, a jeho režie doslova přetéká vizuálními nápady, nenucenými vtípky a ve finále i uvěřitelnými emocemi. Především je opět fascinující nenásilné zapojení humoru, který dělá z jinak smutného filmu zábavné povzdechnutí nad útrapami lásky a nenaplněných snů. Tradičně skvělý je hlavně melancholický úvod, oproti němuž některé části ztrácí na lesku, ale sečteno a podtrženo se jedná o nádherný debut nezávislého tvůrce, který má ještě hodně co říci. (13.02.2018)

Úžasne spontánna a nespútaná záležitosť, ktorá dáva na frak väčšine komečrných sračiek. Milý, úsmevný, trpký i citlivý príbeh, v ktorom dali tvorcovia zbohom všetkému, čo by sme mohli označiť za klišé. Trošku zdramatizovať záver, do pár scén pridať štipku viac humoru a bolo by to geniálne. 85%. (30.04.2010)

Komedie z Nového Zélandu. Dva naprosto ujetí hlavní hrdinové. Nebo vlastně nehrdinové. Eagle vs Shark je příběhem o vztahu dvou obyčejných outsiderů ("Do you wanna kiss now?" -"Yep." So they're kissing. "Do you wanna have sex?" -"Yep". So then they're having sex.), kdy celou dobu, co je sledujete, buď mlátíte hlavou do zdi, proč je ona tak strašně uťáplá a on takový arogantní debílek, nebo prostě přistoupíte na to, že Novozélanďanům to myslí jinak, a mlátíte se rukama do kolen, jak je to výborná komedie ze života. No tak si Jarrodova sestra se svým manželem ulítává na šusťácích a Jarrod ve svých 30-či-kolika-letech pořádá house párty v kostýmech s malými dětmi a plánuje odvetný souboj se svým šikanátorem ze střední školy, vždyť všichni máme něco.... (09.02.2010)