Hovory H

O rozporuplné žalostnosti naší současnosti říká tento proslavený klasický pořad Voskovcova werichovského pokračovatele mnoho. Zdá-li se některým z mladších komentátorů, že slova o nedostižnosti úrovně šedesátých let jsou nostalgizující výpovědí bez hlubšího podkladu, dostává se jim zde více než náležitého poučení. Co jméno, to pojem i zážitek, a to i tam, kde jinak jde o osobnost spíše průměrnou a zaměnitelnou. Osobité pokračování někdejších forbín Osvobozených nalezlo v tomto případě své adekvátní pokračování. Pokračování šťastné, svébytné a stejně nadčasové jako dílo jeho slavných prvorepublikových předchůdců. (27.01.2008)

Skvělý, intelektuální bavič divadlem protřelý a filmem lehce políbený, se stal první televizní mega-star. Horníček byl tak dobrý a tak milovaný, že byl režim nucen Hovorům, zatnout tipec. Poslouchat Miroslava Horníčka, to je krása... Jak říkal sám mistr: "Televize je pořád ještě v plenkách." To být mohla, ale Hovory byly a zůstanou stejně nejlepší. (29.12.2014)

Posezení těch, kteří ještě uměli česky. Posezení moudrého člověka s chytrými lidmi, s jedinci, kteří znali (a někteří ještě znají) jak dělat třaskavou srandu bez vulgarit, dobytčáren a infantilností. S lidmi, se kterými bych se též toužil alespoň na chvilku posadit, jedno kam. Tiše bych hačal, valil sklivce na Pivce, nasával humor a slinil si do klína. Večer bych pak, až mi maminka zhasne lampičku u postýlky s nebesy a pohladí mou asymetrickou hlavu, snil svůj odvěký (a marný) sen o tom, že jednou budu taky vtipný, tak jako oni. (08.05.2013)

O tom, jak upadá postupem času v naší civilizaci kultura slova a rétorická vybavenost člověka svědčí nejlépe tento úžasný zábavný! pořad. Dokonalá ukázka toho, jak vypadala mentální úroveň mediálně kulturní elity konce šedesátých let. A pak si pro srovnání zkuste pustit nějakou dnešní zábavnou talk-show - jen ubohé verbální opakování téhož, snaha bavit za každou cenu, mělkost, v lepším případě (Uvolněte se, prosím) improvizační pohotovost moderátora, ale kde máte onu Horníčkovskou kultivovanost slova, hraní si s jazykem a jeho významy, nonšalantnost hostů a ten třaslavý dojem setkání s Osobností? Hovory H hovoří o úpadku dnešní mediální kultury (odklonu od hodnoty k barevnosti a efektnosti) a existenci někdejších zlatých časů (ale to se možná stačí podívat i jen na nějaký film z tehdejší novovlné doby, televizní inscenaci či záznam nějakého divadelního představení)... (03.09.2007)

Podle sdělení scenáristy Vladimíra Svitáčka bylo natočeno 28 dílů, odvysíláno bylo 25  a to v rozmezí let 1969  - 1971. Pokud je mi známo ČT nikdy po r.1989 cyklus neodvysílala, pouští jen jejich vykastrovanou verzi "po 20 letech".Na dotaz proč tomu tak je mi ČT nikdy neodpověděla.. Ověřeno v ČT že dílů je 28 , ale dostat z nich názvy, případně jména účinkujících těch dalších dílů je nemožné...**************************** V roce 1970 dostal Miroslav Horníček ocenění Zlatý krokodýl za tento pořad od Československé televize pro úspěšné tvůrce a pořady. Pro zdravici zašli filmaři za jeho přítelem Janem Werichem a natočili u něj na Kampě půvabnou zdravici.Jenže než došlo k předání, byl Werich zakázán a filmová zdravice zmizela na desítky let v trezoru. Až po r 1989 ji objevil pan Čáslavský a můžete ji vidět v jeho pořadu Hledání ztraceného času v díle s názvem W+V. kde ji panu Horníčkovi po 20 letech poprvé promítly. Než Horníčkovi nabídla tento pořad Pražská televize, vyzkoušel si tento druh pořadu-dneska se říká Talk show-v Brněnské televizi. Jednalo se o tyto tři pořady: Hovory přes rampu, Hovory mezi námi a Knihy mají své osudy. Horníčkovo kredo. Milovat, věřit, sloužit, protože služba roste z víry a víra z lásky. (01.04.2011)