Španělé v Praze

Brilantní rozhovor o věcech důležitých i nedůležitých, plný ironického popichování a jemného sarkasmu, je bezesporu jednou z nejlepších Daňkových televizních inscenací vůbec. Myšlenky, které v něm co chvíli poletují, nabízejí naprosto netušené rozměry skutečných historických událostí tak, jak je (ne)zachytily dobové kroniky. Důvody jsou ovšem často mnohem prozaičtější. Jiří Adamíra s Hanou Maciuchovou předvedli fantastický herecký koncert, něco, na co se jednoduše nezapomíná. Jedna dekorace, jeden dialog a dva herci. Nic těžkého, zdá se. Možná, ale dnes je to jen stěží dosažitelná úroveň. (30.07.2011)

Uvedeno krásným začátkem z technického zázemí natáčení, kde se Hana Maciuchová ještě civilně ptá Adamíry: "Myslíš, že to vůbec jde udržet pozornost v jednom pokoji jen ve dvou lidech?" No tak to si kurva piš! Hluboký dojem si nesu už z vidění před mnoha lety (mám dojem, že naposledy to dávali, když zemřel Adamíra). Geniální, inteligentní, nadčasové. Sice v podstatě jen všednodenní dialog dvou cizinců, přesto na stříbrném podnose naservírovaný živý a poutavý obraz rudolfínské Prahy. Miluju to! (08.04.2016)

"Často si říkám, že některých vědomostí mě mohl Bůh ušetřit."                                                                                   Televizní konverzačka, která suveréně převálcovala Díru u Hanušovic, kterou jsem nějakou hřčkou osudu sledovala ve stejný večer. Španělé pobavili, poučili a dali náměty k přemýšlení. Díky Oldřichu Daňkovi jsem si spravila chuť, děkuji! (04.04.2016)

Lahůdka po všech stránkách. Jako člověk s přehledem o období vlády Rudolfa II. jsem se kochal tím, jak Daněk dokázal využít politického pozadí schůzky těch dvou, naplnit rozhovor, že šlapal jak švýcarské hodinky. Chyrakteristika češství i Prahy samé je těžce nadčasová, takže jsem nalezl i mnoho mouder a poučení. 100% (06.07.2011)

Nedávná smrt Hany Maciuchové mě přivedla k této televizní inscenaci. Obtížně se mi to objektivně hodnotí. Životní partneři Maciuchová a Adamíra spolu sehráli dvojhru, která je v podstatě televizním záznamem divadelního představení, které je pro herce jistě náročnější. Divadelní inscenaci herci jistě tenkrát zkoušeli několik týdnů, zatímco partneři M+A si to mohli vyzkoušet doma a sjet nanečisto ve studiu. Pár stovek za práci a na rozdíl od divadla mohli text zapomenout. V podání této dvojice se jednalo o naprosto skvělý herecký výkon, který oba dokázali ukočírovat pro televizi, jako správní profesionálové se oprostili od zbytečných teatrálních gest a vytvořili spolu krásný portrét Marie Manrique, která do našich zemí přivezla slavné Pražské Jezulátko. (28.01.2021)