Španělé v Praze

Nedávná smrt Hany Maciuchové mě přivedla k této televizní inscenaci. Obtížně se mi to objektivně hodnotí. Životní partneři Maciuchová a Adamíra spolu sehráli dvojhru, která je v podstatě televizním záznamem divadelního představení, které je pro herce jistě náročnější. Divadelní inscenaci herci jistě tenkrát zkoušeli několik týdnů, zatímco partneři M+A si to mohli vyzkoušet doma a sjet nanečisto ve studiu. Pár stovek za práci a na rozdíl od divadla mohli text zapomenout. V podání této dvojice se jednalo o naprosto skvělý herecký výkon, který oba dokázali ukočírovat pro televizi, jako správní profesionálové se oprostili od zbytečných teatrálních gest a vytvořili spolu krásný portrét Marie Manrique, která do našich zemí přivezla slavné Pražské Jezulátko. (28.01.2021)

Herecky excelentní a jednoznačně na 5 hvězdiček. Scénář je fiktivní a mohl by ublížit šlechetné a opravdově zbožné paní Marii Manrique de Mendoza (+1608), která nese stejné jméno jako její mladší příbuzná (+1636) v podání Hany Maciuchové. Tato půvabná Španělka mohla být šlechtickou kurtizánou i politickou agentkou. Celkově vysoká umělecká kvalita, kostýmy, renesanční interiér...jedna z nejkvalitnějších českých inscenací 80. let! (12.02.2021)

Krásné, po všech stránkách krásné. Souznění, špičkování, stejně tak rozepře i pochopení Hany Maciuchové a Jiřího Adamíry jsou podmanivé, působivé a jen zcela vyjímečně k vidění. Ona je krásná vdova, ovšem příliš mladá na život v osamění, poněkud nevhodně zamilována a v neposlední řadě revoltující za své osobní štěstí. On je o generaci starší španělský velvyslanec, zkušený a znalý politiky i politikaření, snaží se mírnit její temperament a nevhodnost chování. Ovšem kdo může s čistým svědomím říct, co je vlastně v takové situaci správné? TV film, ke kterému se ráda vrátím. (07.05.2019)

Mistrovské Daňkovo dílo se ve fiktivním rozhovoru - pokud se dobře pamatuji - choti-vdovy po Vilémovi z Rožmberka a španělského vyslance - z pozdně rudolfinské Prahy dotýká všech obecných otázek nejen své doby, ale i jejích nadčasových momentů. Shodou okolností oba excelující protagonisté - Adamíra i Maciuchová - byli partnery i v rodinném životě, a tak jejich profesionální důvěrnost nepostrádala ani zvláštní, jinak nedocílitelnou lidskou intimitu. Na minimální ploše bylo autorem soustředěno víc než maximum dosažitelného. Inscenace mohla celým svým založením vést Daňka k více divadelnímu než televiznímu nazírání a zpracování. Zvládnutím tohoto možného úskalí - napětí a časový rozvrh díla jsou perfektní - byla podle mého názoru překonána poslední bariéra bránící Daňkovi v dotvoření mimořádného diváckého zážitku. Mimořádného v čase premiéry i naší současnosti. Mimořádně - bohužel - stále nedostupného na DVD nosičích. (02.12.2007)

Lahůdka po všech stránkách. Jako člověk s přehledem o období vlády Rudolfa II. jsem se kochal tím, jak Daněk dokázal využít politického pozadí schůzky těch dvou, naplnit rozhovor, že šlapal jak švýcarské hodinky. Chyrakteristika češství i Prahy samé je těžce nadčasová, takže jsem nalezl i mnoho mouder a poučení. 100% (06.07.2011)