Když letí havran

Jsem v rozpacích. Nejprve, co mě nejvíc vadilo - hrozná (nepříjemná, všudypřítomná) elektronická hudba, kterou by v dnešní době k podobnému filmu použil pouze režisér dočasně zbavený smyslů. Nebýt jí, hodnotil bych výš. K pozitivům: Doopravdy zajímavé provedení. Na rozdíl od lidí, kterým vadilo časté ježdění na islandských ponících, jsem toto považoval spíš za prvek, který umocňoval atmosféru filmu. Film z islandského středověku navíc u nás nevidíme často. Něco jsem o středověku na Islandu četl a film svým zobrazením do puntíku odpovídá (konzervativní a s ničím se nemazlící společnost žijící na vesnických usedlostech). Brutalitou mi občas připomínal Markétu Lazarovou, zápletkou kurosawovo Yojimbo (což není konstatováno jako negativum). Na rozdíl od obou zmiňovaných, se však jedná o film značně pochmurnější. Za mě čistých 70%. ■ Jedná se o první díl trilogie. Další jsou "Í skugga hrafnins / Ve stínu havrana" a "Hvíti víkingurinn / Bílý viking". (26.09.2010)

Strohé drama, které v sobě ukrývá jednu past pro nepřipraveného diváka. Film je naprosto vážný, až mohou leckomu některé scény připadat směšné, ale jsou na druhou stranu prosté patosu. Proto doporučuji alespoň dvojí zhlédnutí. Některé scény mě napodruhé přibily doslova do židle. Nedá mi, abych se nezmínil o hudbě. Po velkou část filmu hraje v pozadí scén děsivá elektronická hudba dodávající filmu punc osmdesátých let, což je škoda, film je totiž nadčasový. V pozdějších částech zazní i vhodnější orchestrální hudba. Děkuji Zmiu za komentář. Jelikož jsem tento film překládal, byl jsem si moc dobře vědom toho, že jde o krkavce, ale byl jsem bohužel omezen již zavedeným českým titulem… 80 % (18.06.2008)

,,Ten nůž je příliš těžký." ,,Není." Byl. S trochou obav jsem se po letech podíval na film, který mne kdysi uhranul. A ejhle, funguje stále. Drsné drama zpracovává klasický motiv pomsty, který se však nakonec mění ve vendetu. S hlavním hrdinou jsem souzněl tehdy i teď a bez ohledu na křesťanství (samo o sobě dosti brutální a krvavé - už jen uctívat popravčí nástroj je na pováženou...) jsem přesvědčen, že nemohl jednat jinak. A že by se snahou zabít vraha stal sám vrahem? Nu, tak to v těch dobách rozhodně nebylo. Ostatně, nejen v USA popravují vrahy a nepřipouští si, že by se jimi sami stávali (jinak ale trest smrti je zvrhlost). Čarokrásná krajina, hudba, která v úvodu připomene Wagnera, pak se přehoupne a zapadne mezi osmdesátkovou hudbu italských hororů a dobrodružných filmů, se nakonec opět mění v ponurý orchestr. Herci jakoby vypadli svou vizáží z devátého století rovnou do filmu a nespoutaná krajina bez slunce s ledovým mořem je divoká a nehostinná. Otázka, zda obětovat bratra nebo syna, je natolik těžce zodpověditelná, že zanechává hořkou pachuť až do konce. Pro mne tenhle snímek nezestárnul. (09.12.2012)

Typický příklad toho, jak absolutně nevhodná hudba může poškodit výsledný dojem z celého filmu.Severská sága z ranného středověku o pomstě muže, kterému jako klukovi zavraždili rodiče, odvlekli sestru a on dvacet let hledá vrahy, aby je posléze nalezl.Tvrdě vydobytá pomsta však dokáže přinést i rozčarování.Ačkoliv nesnáším hory, krajinu, kde by mě mohla být - nedejbože-zima, tady to byla absolutní nádhera, skály s jeskyněmi, nádherně zelená luka, běsnící moře se štěrkovými plážemi, huňatéjší koníci menšího vzrůstu, co běhají jak o život,křik krkavců......a pak se vám zaryje do mozku zase ta hudba, hrůza, a tudíž bohužel jen kvůli ní to bude jen za tři hvězdy. (01.02.2013)

Viděl jsem to bezmála před třiceti lety a stejně si pořád pamatuju, jak moc jsem se chtěl naučit tak dobře vrhat nože, nejlépe ty jeho zvláštní... I když jsem samozřejmě neměl tak drastický důvod jako on. Chvilku jsem to bezvýsledně trénoval, ale naštěstí ne na živých lidech... Ani na poníkovi jsem nikdy nohama o zem nešoupal... Ale dodnes si pamatuju tu tíseň a touhu po pomstě, která mi z toho syrového příběhu nafoukala do hlavy a za kazajku na hruď... (22.01.2013)