Nunui yeowang

Typicky korejské, zamilované, smutné, tmavé, uplakané, emoční × chvílemi otravné. Začátek zajímavý, prostředek nuda, otrava a chuť nedokoukat seriál, poslední 4 díly konečně zaujmuly, prostě by se tento seriál dal shrnout do pár dílů a bylo by to fajn. Ale i tak. Dokoukáte, pustíte si soundtrack a pořád o tom seriálu přemýšlíte. Natočen kamerou stylu mexické telenovely což občas přípomínal. Ale poslední díly se mi opravdu hrozně moc líbily. Tu jejich lásku by jim mohl závidět kde kdo. Bohužel bylo jasné jak to skončí, a i tak to byla krásná romantika. Rozhodně nejkladnější postavou byl profesor matematiky a ty tři borci z boxerské haly. Seung-Ri mi přišla osobně mnohem zajímavější než zmatená Bo-Ra. Rozhodně slečna Bo-Ra měla hodně zajímavé hadříky. "..Sněhová královna žijící v Laponsku.." (02.12.2009)

Co k tomu mám říci? Tohle se prostě musí vidět. Jakmile jsem začal sledovat tuto sérii, stala se z toho závislost, nezajímalo mě nic jiného a naprosto mě to pohltilo. Příběh vás prostě vtáhne, výborné herecké výkony, kterým se nedá nic vytknout. Skvěle obsazená hlavní dvojice, která je magnetem seriálu. Vyníkající Bin Hyeon a hlavně excelentní Yu-Ri Seong. Určitě nejenom já jsem pocítil emoční devastující nálet, který mě zanechal totálně vyždímaného. Tuto sérii asi hned tak něco nepřekoná. (15.03.2009)

Já vím, že jsem zpočátku frflal. Vím, že jsem si stěžoval na telenoveloidní vizuál a nesnesitelnou postavu Bo-rai. Můj názor se ale v průběhu poupravoval a posledních pět šest dílů jsem neskutečně hltal a chtě nechtě musel svůj pohled přehodnotit. Nebývale silná závěrečná katarze se skutečně dostavila. 75% (25.08.2010)

A je to tady! Zamilovala jsem se... Je to to nejkrásnější, co jsem kdy viděla a slyšela. Sedla jsem si a těšila se na to mistrovské dílo. Tentokrát jsem tušila, že to bude úžasné, a proto jsem měsíce čekala na tu správnou chvíli, kdy si Sněhovou královnu pustím. Nejde ani slovy vyjádřit, jak moc mě to dojalo. Tohle je pro mě láska... A když jsem si říkala, že už nemůže být lépe, všimla jsem si detailu - v pokoji hlavního hrdiny na stěně visí plakát mého nejoblíbenějšího filmu If only. Ten byl dosud mým největším filmovým zážitkem. Teď je v porovnání s tímto skvostem jen malým obrázkem. (26.11.2011)

Pro mě ten nejkrásnější seriál, jaký jsem kdy viděla. Nebudu zastírat, že to bude možná i díky tomu, že je to zároveň můj první asijský hraný seriál, bylo pro mě tedy něco naprosto nového vidět tak vyšperkovaných a emotivních šestnáct hodin a tehdy jsem si myslela, že je nedokáže nic předčít. Jsem si jista, že doba strávená s tímto seriálem byla kvalitnější, než kdybych zhlédla několik filmů. Překvapivá odhalení a částečně snobské prostředí možná vzdáleně připomenou latinskoamerické telenovely, skutečně ale jen vzdáleně. Opět se ukazuje obdivuhodná schopnost Korejců dokonale skloubit romantiku, smutek a vtip, díky čemuž člověk prožije rozličné emoce a ani na okamžik to nezavání trapností nebo křečovitostí. Čisté city, milý vtip, a přesto v nitru je ten nejhlubší smutek. (06.05.2009)