Same Time, Next Year
Na budúci rok v rovnakom čase
Obsahy(2)
V malém hotelu nedaleko moře se uprostřed léta seznámí muž a žena. Jejich vzájemné okouzlení je tak veliké, že Doris a George Peters se pak pravidelně po dvacet let scházejí jednou v roce, daleko od svých rodin. Stráví spolu vždy jeden víkend. Na tom by možná nebylo nic zvláštního, pokud bychom nevěděli, že oba mají nejen své manželské partnery, ale každý také tři děti. Jejich milostný vztah prochází různými stupni vývoje... Divácký film vznikl podle slavné divadelní hry hra Bernarda Sladea (řadu let se uváděla s úspěchem i u nás), komorní příběh o manželské nevěře i lásce zároveň neobvyklým způsobem dokumentuje vývoj americké společnosti. (Česká televize)
(více)Recenze (187)
Výborný scénář, komorně laděné představení pro dva herce. Ovšem oč lepší je předloha, o to horší zpracování. Možná i vinou zoufalého českého dabingu na úrovni seriálových rychlokvašek mi herecké výkony připadaly toporné. A to, jak se režie vnucuje s převratným přerodem postav - například heppies Doris... blbuvzdorně, jako by nestačil náznak, je nutné to divákovi omlátit o hlavu alespoň dvacetkrát, aby pochopil. Škoda. ()
Skvělá konverzační "téměřromantická" komedie, která stojí na výborném scénáři a obou hlavních protagonistech. ()
Film jsem viděla už hrozně dávno, pak jsem zašla na českou divadelní hru, hodnotila film...asi se mi změnil vkus, ale 5* bych tomu ted´ nedala. Vtipně zachycená proměna dvou lidi během 25 let a nezapomenutelná The last time I felt like this - Johnny Mathis. ()
Kouzelný herecký koncert dvou obrovských hvězd americké kinematogafie. S oběma postavami tu prožíváme jejich nejvýznamější každoroční záletnická setkání po dobu téměř 25 let... Film stojí na parádní souhře mezi Alanem Aldou a Ellen Burnstyn kteří z něj dělají nezapomenutelnou záležitost... 9/10 ()
Výborné! Bavilo mě sledovat jak se ti dva mění jak vzhledem tak rozumem a životními názory:) ()
S divadelní hrou jsem se seznámila už dávno v Divadle Bez zábradlí, ale film na mě zapůsobil mnohem víc. Kromě skvělých hereckých výkonů Ellen Burstyn a Alana Aldy k tomu možná přispěly i fotografie dokumentující každý další rok. Neustále opakující se srdceryvná ústřední melodie mi na druhou stranu trochu lezla na nervy - myslím, že sentimentalitu navíc Sladeův brilantní text nepotřebuje. ()
Prostě a jednoduše jsem byl ohromen skvělými dialogy a úžasnými hereckými výkony. Nádherný příběh, který pohladí na duši. 100% ()
Příští rok ve stejnou dobu a Nebožtíci přejí lásce jsou dva filmy, které mám tak "na stejno" a vždycky je ráda vidím. ()
Na jednu stranu obrana cizoložení, na straně druhé zajímavý koncept vztahu dvou lidí, kteří spolu prožijí valnou část svých životů. Klíčem úspěchu filmu pro mě jsou v zásadě přirozené dialogy a skvělé nahrávání obou protagonistů. Ano, občas jsou některá témata poněkud účelově zatížena dobou, avšak pořád jsou v popředí oba charaktery. Velmi příjemné a povětšinou komorní, filmy, ke kterému se člověk občas s chutí vrátí. ()
Mám rada staré filmy, a niekedy si doslova "pripravím" chvíľu na to, aby som si nejaký kúsok z čias minulých mohla pozrieť. Toto nesklamalo, pekný dej, ktorý by mi vtedy (ale aj teraz) prišiel originálny, bavilo ma sledovať vzťah hlavných hrdinov na postupne sa meniacom pozadí amerických dejín. V istých chvíľkach sa to pre mňa trošku vlieklo, ale to neuberalo na celkovom dojme :) ()
Musím přiznat, že to pro mě bylo jedno z největších filmových překvapení vůbec. Čekal jsem starý, oduševnělý a pomalu i černobílý film, u kterého se budu nudit, ale něco se naučím. Ale pravdou je to, že jsem se něco naučil, ale k tomu se i bavil. Spoustu věcí o životě jsem přehodnotil a probudilo to ve mně spoustu emocí. Jeden z nejlepších filmů, které jsem viděl. ()
Takhle má vypadat sólo pro dva. ()
Cast me romanticke duse plesa na plne obratky! Skvele zpracovane a kouzelne zahrane. // retospektivni zabery fotografii z prubehu let jak sel cas mezi setkanimi, podtrzene krasnou hudbou a potom vzdy zaber na onu chaticku....krasa!!! // ()
Tak tenhle film mi „sedl“ naprosto mimořádně… Oba hlavní hrdiny jsem do dvou minut milovala, prostředí- jak exteriéry, tak interiéry- bylo sice skromné, ale kouzelné, a ty dialogy… Navíc se mi moc líbily „dobové“ vsuvky, sice jsem občas nevěděla, k čemu se daný obrázek vztahuje, ale o to víc jsem se radovala, když jsem něco poznala :) Konec byl taky moc pěkný, celé takové ze života… Jediné, co se dá filmu vytknout, je šablonovitost postav. Nikdo se kompletně nezmění každých 5 let, teda někdo asi jo, ale tohle mi přišlo moc. A jak už mnoho lidí psalo, dojem spíš divadelní, než filmový. Objektivně je to film čtyřhvězdičkový, ale koho zajímá objektivita? ()
Příjemná konverzační záležitost s výbornými protagonisty a originálním námětem. Ellen Burstyn jednoznačně kouzelná a kdo má rád Hawkeyeho bude mít rád i George. ()
Úspěch tototo filmu je (mimo perfektně civilních hereckých výkonů a dialogů) v tom, že něco takového by asi chtěl prožít každý z nás - čas od času... Napadá mě, co takhle se s Doris a Georgem scházet každý rok ve stejnou dobu? ()
Volbu pro osamělý sobotní večer vyhrál po přelítnutí televizního programu tento film, do jehož sledování už jsem šel vybaven znalostí některých zdejších komentářů. A vlastně jsem celou dobu přemýšlel, jaký komentář tady přibude ode mě. Musím říci, že jsem nezaznamenal nějaké extra jiskření mezi ústředním párem. Při některém setkání mně vadila protivně ubrečená afektovanost Alana Aldy, při některých setkáních zase extrémní změny v chování a postojích Ellen Burstyn. Jak se film blížil ke konci, tak jsem však právě v těchto věcech začínal cítit to lidství. Všichni máme svůj životní příběh, točíme se ve víru neustálých změn, měníme názory, měníme chování. Ale býváme obklopeni stejnými lidmi a na vztahu s nimi se uvedené většinou nikterak neprojevuje. Cit zůstává, ať už se děje cokoliv. A to je to, co chtěl tento film říci. Ač jsem měl pocit, že se ústřední dvojce jezdila do přímořského hotýlku pohádat, právě v tom bylo kouzlo příběhu. Spolu sdíleli své příběhy, do jejich pocitů zasahovaly životní události z života toho druhého, tím se jich dotýkaly osudy lidí, které nikdy neviděli... V závěrečném finále už mě měli autoři i protagonisté přes všechny nedostatky (a že jich bylo) definitivně v hrsti a závěrečné titulky, ze kterých jsem se dozvěděl, že Trávníček je ve skutečnosti Skopal, mě hodily do takového pocitu, který dokáže navodit jen pár vyvolených filmů. ()
Představte si, že byste tento koncept použili ve svém partnerském vztahu. Jeden víkend v roce si se svým partnerem zahrát takovou hru. Hru na dva cizince, kteří se každý rok ve stejnou dobu scházejí v nějakém hotelu a předstírají, že jsou někým jiným. Kdo ví, možná by to bylo zajímavé. ()
Jediné s čím som mal problém bola vtieravá predstava že namiesto Geroge-a vidím Hawkeye-ho a ešte k tomu s nesprávnym dabingom. Ale to je len moja chyba, tento snímok nemá žiadnu. ()
O části života, která může ostatním zůstat utajena... Lidsky hřejivý příběh s vynikajícím Aldou a Burstynovou a skvělými dialogy Bernarda Sladea ("Odjeli jsme do Londýna. Když jsme se ubytovávali v hotelu, stál před vchodem do hotelu muž ve společenském plášti a pruhovaných kalhotách. Helen mu podala kufr a vplouvala do haly. Muž šel za ní a velmi zdvořile jí vysvětlil, že nejenže v hotelu nepracuje, ale že je dánský velvyslanec. A Helen bez mrknutí oka řekla: "No, to je úžasné. Možná byste nám mohl říct, kde se dá v Kodani dobře najíst." ). Jedna hvězdička i za perfektní český dabing. ()