Pocit viny

Tohle mi doporučil kámoš, kterej tím byl naprosto unešenej. Za jeho jinak vytříbenej vkus ho ale tentokrát asi zabiju. Bralo mě to asi jako informace, že zemřel Patrick Swayze. V americkejch filmech se probírají snad už jenom dvě témata: terorismus a střelba na školách nebo já už fakt jako nevim... Mladá a stará Diana - obě úplně odlišný typy, tak jak můžou hrát stejnou postavu? Zajímavý bylo, že Eva Amurri (postava křesťanské kámošky) mi přišla víc sexy, než Evan Rachel Wood (trošku dávačka, o níž se předpokládalo, že její role je sexy). Zvrat děje na konci mi zvrátil málem taky moje vnitřnosti z těla ven a pokožku dovnitř, protože taková to byla e-e. Chválím jenom některé poetické záběry, který to ale nemůžou zachránit. (20.09.2009)

Po většinu času se jedná o celkem obstojnou výčitkárnu a variaci na šílené střelce se Sophiinou volbou. Uma Thurman a Evan Rachel Wood hrají dobře, přepínání v čase taky funguje a děj docela svižně ubíhá, takže v mých očích měl film našlápnuto na solidní čísla. Jenže to by tu nesměl být konec, který Perelman totálně podělal, vytvořil mi v hlavě zmatek a film mi znechutil, takže jsem ani neměl zájem zjišťovat, jak to tedy jako bylo. Velká škoda. 50% (28.04.2015)

207. Po zhlédnutí filmu Dům z písku a mlhy, vynikajícím režijním a scénáristickém debutu Vadima Perelmana, jsem s nadějí očekával další skvělé dílo, ano, není jednoduše přehledné, snadno rozumem uchopitelné, přerývaný, útržkovitý děj nám to soustavně znesnadňuje, ale jedno je od začátku naprosto jasné, to odpoledne na střední škole došlo k tragédii, v prostorách školy po nemilosrdném běsnění ozbrojeného žáka zůstává množství zabitých a postřelených, ani dvě dívky ukrývající se na toaletě, Diana a Maureen, velmi si blízké kamarádky, neměly být vraždění střelce ušetřeny, společně s nimi jsme vtaženi do událostí, které před nás předstupují jen v jakých si neurčitých záblescích, překvapivě, bez zřejmé chronologie, jakoby úmyslně zpřeházené, jen v narůstajícím napětí tušíme a toto tušení je náš jediný dějový průvodce, přes dílčí scény, jednotlivé obrazy, drobné náznaky, zvuky, věty, se lopotně propracováváme k mimořádně silnému zážitku, jen vytrvat, nevzdat se, nepolevit, vyčkat rozuzlující vysvětlení a pak tiše, téměř bez dechu žasnout, jak fascinující hra se před námi po více jak hodinu rozvíjela, ano, je to jako fascinující hra, jako život sám, jemný, křehký, naplněný něhou a radostí, až jakoby nadoblačně snový, ale stačí moment a rázem se mění v krutou, nemilosrdně surovou skutečnost, plnou strachu, obav a bolesti. (18.08.2014)

Tak teď opravdu nevím, zda jsem pointu pochopil, nebo ne! Každopádně knižní předloha má velmi dobré téma a zjevně nebude špatná, když si vysloužila filmovou adaptaci. Jenže film je nudný a dlouhý a to má 90 minut. Kamerové hrátky se spomalenými záběry, makrozáběry a podvoními scénami jsou hezké, hudba příjemně atmosférická. Jenže film postrádá jakoukoli gradaci a silnější emoce (pomineme-li pro mě nejasnou pointu,ale třeba je to moje chyba:-) Uma i Evan nejsou špatné, ale žádné výkony roku nečekejte a Vadim podle mne spíš rád opisuje, než by byl kreativní. Psychologické drama se zajímavým základem, ale bez šťávy a nápadu (navíc ta pointa), které si hraje na víc než je... 40% (19.06.2009)

Ve vší skromnosti v podstatě spokojenost, i když Perelmanova prvotina se mi líbila více. Film jsem pochopil asi až za 5 minut od skončení a to podle originálního názvu a i tak si myslím, že moje pochopení je pouze moje domněnka. Opět důkaz, jak tragicky distributoři film přeložili, protože podle českého názvu předpokládám, že možná jeden z nich viděl maximálně trailer. Na jednu stranu citlivé, zamyšlené, krásna Uma - na druhé straně režisér nešetří naprosto hloupými motivy, nevyrovnané, mohlo to být i lepší Vadime! (09.02.2010)