To, co dýchám

Co dodat? Skvělé obsazení, děj, režie, zpracování, prostě všechno! Sarah je opět skvělá (jak jinak) a ostatní rovněž odvádí solidní výkony. Příběhy jednotlivých postav jsou neuvěřitelně emotivní a když vše skončí, máte pocit jako kdyby jste zažili něco neuvěřitelného, klidně přehlédnete všechny nedostatky a rádi si to zase zopakujete, protože vám to jednoduše schází a tak si jejich osudy prožijete zase znovu. To že jsme něco podobného už jinde viděli není podstatné protože To, co dýchám, je i přes to stále jedinečný. (11.09.2010)

Pro svůj celovečerní debut získal Jieho Lee do svých řad vytříbenou hereckou smetánku a je to znát, především Forest Whitaker a jeho Štěstí mi padlo nejvíce do oka a trochu mě mrzelo, že jeho postava nedostala o kousek více prostoru. Poslední kapitola příběhu s Kevinem Baconem trochu zaostává za ostatními, ale jako celek velmi působivé s dokonale padnoucím hudebním doprovodem. (11.03.2008)

Skákal pes přes oves, přes zelenou louku... V poslední době si s vámi moc nerozumím. Srovnání s bijáky 21 gramů nebo Crash není na místě, protože To, co dýchám za nimi pajdá na obě zadní. Což o to, atmosféru a snahu o neotřelé zpracování by to mělo, dokonce i jisté dějové zvraty jsem zaregistroval. Ale protože nikde nebylo řečeno, v jakém časovém úseku se příběh odehrává, můžu klidně říct, že závěrečné vypointování od polovičky nalajnovaného finále bylo laciné, samoúčelné a hlavně nemožné. Kdybych se měl pokaždé spokojit jen s pouhou myšlenkou, musel bych sám sebe prohlásit za krále Šalamouna. (29.02.2012)

Amores peros, Magnolia, Crash + jiní herci hrající „osudově“ ve svých osudových střípcích mozaiky = The Air I Breathe. Ten opar zjevné inspirace ve stavbě příběhu je zde neoddiskutovatelný, nicméně herecky se povětšinou zadařilo (Whitaker jako tradičně výborný), vizuálně jde o příjemnou záležitost a pořád jde o témata, která jsou pro filmové zpracování bez diskuze atraktivní. Zkrátka řečeno, pokud se vyžíváte v utrpení na plátně a cítíce se duševně obohaceni v důsledku kulminujícího teroru a příkoří, které se děje hlavním postavám, rozhodně zklamáni nebudete. (04.05.2013)

Je to smutný, občas zamilovaný, ale celkově je to osud! Výborná hudba táhne celý film, hlavně když je sound jen bicí plus se časem přidávají kytary - v některých scénách to bylo neskutečně dobře využito. Fraser podal nejlepší výkon, co jsem zatím u něho viděl. Zbytek hereckých hvězd hrají taky dost nadprůměrně a díky tomu si ten filmek pořádně užijete. Scénář se velmi povedl. 90 %. (11.03.2008)