Ďáblova dílna

Základem diváckého úspěchu je silný příběh vycházející ze skutečnosti. Ani se nechce věřit, že ho filmaři nevyužili dřív. Symbolika rulety hazardéra Salmona Sorwitsche je využita i v úvodním a závěrečném zarámování příběhu do poválečného vzpomínání. Kladem je přiměřená délka, autentičnost - davové koncentráčnické scény jsou hodně působivé. Zajímavá scéna je při osvobození lágru, kdy proti sobě stojí dvě skupiny Židů. I když se navenek zdá, že Sorwitschova skupina využívala ze své pozice určitá privilegia, tak zásah nacistů (střílení při hře stoního tenisu, " rádobyhumánní ochrana" před nákazou TBC) vždy připomene, že Sorwitsch a spol. byli pouze loutkami. (21.05.2010)

„Toľko peňazí...!“ – „Urobíme si nové.“ Kebyže mi pred rokom 2007 poviete „Štokinger v oscarovom rakúsko-nemeckom filme“, pomyslím si, že je to dosť jednoduchý humor, ale rakúska a nemecká „kinematografia“ si (česť výnimkám) nič náročnejšie ani nezaslúži. A hop ho! DIABLOVA DIELŇA je napínavý film, v ktorom som stále čakal, kedy Nemcom prasknú nervy a zo svojej „všemocnosti“ niekoho zastrelia. Čo sa párkrát stalo. Tvorcovia však nezjednodušujú – a to sa mi tiež páčilo. „Hlavný“ Nemec nie je vyložená sviňa (ale nie je to ani druhý Thomas Kretschmann z PIANISTU), ústredný hrdina vlastne hrdinom nie je: chce prežiť, to je celé a o spasenie mu nejde. Radšej byť zajtra zastrelený a požiť si dovtedy, ako dnes dobrovoľne umrieť vo vzbure, ktorá v koncentračnom tábore aj tak nemá zmysel. V civilnom živote bol špičkovým falšovateľom (dokladov, peňazí) a práve jeho „schopnosti“ (a schopnosti jemu podobných) sa rozhodnú využiť Nemci. Žiadne otravné zábery na vojnové polia, žiadne „rekonštrukčné“ scény s politikmi, prezidentmi a generálmi. Len skupina falšovateľov v „tej lepšej časti“ koncentračného tábora, v ktorej sa len vďaka zvukom spoza plotu dozvedajú, čo sa deje „vo zvyšku tábora“. P.S. Režisér, Rakúšan Ruzowitzky, mimochodom v minulosti nakrútil výborný snuff horor ANATÓMIA (a už zďaleka nie výborný horor ANATÓMIA 2). (19.07.2010)

Už jen to originální, neokoukané a nevyužité téma filmu mě příjemně překvapilo. Po řemeslné stránce opravdu výborné, akorát dějově to mohlo být více propracované. Co se týče hlavního hrdiny (resp. jeho představitele), tak já jsem spokojený; opravdu vypadal jako Ž(ž)id a navíc na mě působil jako sympaťák. Navíc se mi líbil i morální úkol pro diváka (padělat, či nepadělat; sabotovat, nebo nesabotovat) a také konec (pointa se může zdát trochu skrytá, ale přitom je jasná a lidská ;-)). Hodnotím lepšími 4*; k plnému počtu toho moc nechybělo. (04.03.2009)

nenápadné rakouské drama,které se týká tématu,na které by nikdo znás neměl zapomínat.ač je to levnější produkce,hystorická přesnost perfektně sedí a potěší skvělé herecké výkony,což sem od karla markovicse opravdu nečekal,když jeho největší rolí byl natvrdlý komisař stockinger.jen mě překvapuje,jak nízké hodnocení tyhle válečná dramata mají,ale fakt je že tohle téma není vyloženě pro každého,ale zapomínat by se nemělo a mě 2sv.válkavždycky zajímala. (23.12.2010)

Ve filmu mi nesedl snad ani jeden herec a ani kamera nebyla to pravé ořechové. Ale po shlédnutí musím dát poctivé 4* za krásný a zajímavý děj, protože ve válečných filmech už není moc co vymýšlet. Boužel v některých pasážích jsem se trošku nudil a to má film jen něco kolem 90 minut. Neumím si moc představit kdyby měl být snímek delší. (04.06.2010)