Holiday Inn

Počátkem 40. let už tenhle žánr vypadal na odepsání. Ale Irving Berlin měl ještě v zásobě spoustu úžasných hitovek, jeden roztomilý nápad a Mark Sandrich (velezkušený skoroveterán, který především s Astairem natočil krásné filmy) ještě nevyčerpal svou studnici nápadů. Příběh není příliš podstatný, až na onen nápad s podnikem, který otevírá jen o svátcích. Některá čísla vás dostanou, stejně jako dostala mně: Astairův opilecký tanec, nebo číslo s firecrackery, oslava Washingtonových narozenin, nebo konec ve filmovém studiu, jiná jsou "alespoň" zábavná. Všichni dělají všechno, aby vytvořili dobrou náladu a daří se jim. A "I'm dreaming of a White Christmas...," to už je jen taková třešnička na dortíku. (10.05.2011)

...pri totálne presladenej White Christmas pri krbe som sa roztopila...:) Trochu som sa toho samého spievania a tancovania bála - ale iba po prvé vystúpenie, od ktorého som dychtivo čakala na ďalšie. Americký patriotizmus tu silne kričí, respektíve spieva v jednotlivých gýčových piesniach o najvýznamnejších sviatkoch, ale je to jednoducho príjemné a úsmevné. Ústrední herci nemajú chybu. Je tu pár ikonických scén a mám také tušenie, že som Holiday Inn nenavštívila poslednýkrát v období Vianoc... (21.12.2017)

Astaire tančí, Crosby zpívá a nádherná vánoční atmosféra útočí ze všech stran... Ztracený klenot. "Souboje" dvou muzikálových velikánů jsem se docela bál, ale nakonec se z toho vyklubal prvotřídní zástupce žánru, ve kterém není nouze o originální ani legendární scény (Astaire tančící silně pod parou nebo jeho firecracker dance + Crosbyho filmová premiéra s White Christmas u hořícího krbu). Dojde samozřejmě i na spoustu špíčkování nebo přebírání dam a závěrečné "ateliérové odhalení" je takřka ultimátní fór. P. S.: Já jsem si hned říkal, že je to ten samý hotýlek jako ve White Christmas. A taky že ano! :) (27.05.2008)

Velmi příjemná podívaná, v níž je všeho tak akorát a kterou si (především) americký divák díky množství svátků v ní obsažených může pustit prakticky kdykoliv během roku. Na souhru Binga Crosbyho a Freda Astaira je radost pohledět, a i když dvě nejlepší scény (opilý tanec a píseň o Abrahamu Lincolnovi) přijdou poměrně brzy, Holiday Inn má co nabídnout i po nich. Třeba tanec s petardami nebo závěr s filmem ve filmu. Ale mohlo to být kratší, to ano... Tři a půl. (21.04.2014)

To si takhle otevřete DVD v obalu Na titulní straně a jako překvapení uvnitř najdete ještě jedno DVD. Jmenuje se Holiday Inn, nemáte ani páru, co je to zač, ale alespoň trošičku si domyslíte podle účasti Freda Astaira a nápisu, že film získal Oscara za dnes už kultovní píseň White Christmas. Pustíte si na Titulní straně, ale jelikož jsou ty Vánoce, o pár dní později dáte šanci i tomuto snímku - v rozněžněné povánoční náladě, obklopen cukrovím, sedmičkou moravského bílého po boku svoji okouzlující manželku a jakožto ne zrovna fanoušek filmů pro pamětníky s napětím čekáte, co se z Holiday Inn vyklube. Přibližně o 100 minut později jste ještě v o něco rozněžněnější náladě a jste moc rádi, že jste na tenhle film narazili. Romantiky hodně, ale nejde to za hranu trapného kýče, scénář svižný, tance a hudby tak akorát a především humor, který příliš nezestárl. Píseň Happy Holiday z úvodního menu je navíc hrozně odolný ear worm, který mi občas naskočí do hlavy i skoro dva týdny po zhlédnutí. (04.01.2020)