Žezelotebon

Ich ihriskom je mesto. Oni vládnu Treasure Town. Vyvrheli spoločnosti, samotári a odpadlíci systému, deti ulice. Dvaja na prvý pohľad obyčajný chlapci, Čierny a Biely, sa spolu prechádzajú zapadnutými štvrťami a predstavujú si krásnu budúcnosť. V Treasure Town sa snúbi poetika železobetónu a diverzia rôznorodých kultúr s kriminalitou a násilím. Do mesta sa totiž vracia Yakuza, a s ňou aj nový hráč. Čierny a Biely sú ako bratia, ako Ying a Yang - jeden z nich totiž v srdci skrýva temnotu. Temnotu hlbšiu a prenikavejšiu než čokoľvek iné, reálnejšiu ako realita a pritom pripomínajúcu sen. Treasure Town je preplnený zvláštnymi figúrkami, mafiou, odpadlíkmi, políciou a bežnými ľuďmi, ktorí nevnímajú nebezpečie, ktoré číha všade okolo. Film je rozdelený do štyroch kapitol - leto, jeseň, zima a jar. Každá z nich má svoju osobitú vôňu, svoje farby, svoj štýl a svoje veľké udalosti, ktoré posúvajú životy chlapcov do ďalšej etapy. Tekkon Kinkreet postupom času strieda mestskú poetiku s obrazom stretu záujmov mafie s vyvrheľmi, ktorí ovládajú mesto, navrch prihadzuje štipku fantasy, aby neskôr opäť pritvrdil a ponoril sa do psychológie a čírej temnoty, ktorá sa skrýva v srdci každého. Vzácne dielo, ktoré, ak sa mu plne otvoríte a odovzdáte, vám ponúkne mnohé. Treba v ňom však vedieť správne čítať, a nenechať sa odradiť zvláštnou kresbou postáv s "rozťahanou" animáciou (pomalé, dlhé pohyby a podobne). Ja som sa s ňou stotožnil celkom rýchlo, a preto môžem ísť na maximum. Nemám čo vytknúť. 100%. (16.01.2014)

Na amerického autora v japonskom anime svete ide určite o zaujímavý film. Pre fajnšmekrov tohto žánru asi sklamanie, no pre nezainteresovaných divákov vcelku vážny až psychologický zážitok. Film rozhodne nejde na efekt prepracovaných detailov či akčných scén, ale hľadá výtvarnú skratku v duševných pochodoch hlavných postáv. Posolstvo "Buď šťastný, buď šťastný" je detský naivné a večné platné...90% (10.03.2013)

Ani nevím, čím začít - co vyzdvihnout jako první: dokonalou animaci a tisíc detailů ukrytých v každém filmovém okénku? Šokující příběh dvou ze společnosti vyčnívajících chlapců? Slovní komplexnost, která si v ničem nezadá s filozofickými sci-fi romány? Anebo perfektní soundtrack, který zdaleka nejlépe šlape v napínavých scénách? Je toho hodně... Kdybych ale měl nejvýše vyzdvihnout jedinou chuťovku, nejpíše by vyhrál ten pocit neustálého přemítání nad dějem, který film přináší. Připadal jsem si jako v kino-automatu, jak mne režisér nutil dávat si postupně střípky skládačky dohromady. Každých pět minut se tu na diváka vyvalí ohromující množství důvtipných dialogů a chytrých (neotravujících) mouder, až se z toho točí hlava. Tekkonkinkreet je zdaleka nejvíce o tom, jak hluboce spolu dokážou být propojeni dva naprosto odlišní lidé. Je to příběh o hledání, porozumění, oběti, lásce, a mezi tím vším se o slovo hlásí i nesmírně nabušené akční spider-manovské scény spolu s nefalšovaným klučičím dobrodružným duchem. A je to smutné - moc. Kdybych měl poukázat na jeden z rysů, jak se pozná skutečně dobrý film, řekl bych: dobrý film je ten, při jehož objevování jsi na začátku nadšený a nedýcháš napětím, uprostřed mírně tápeš, a ke konci se bouřkovými mračny proderou nesmělé sluneční paprsky... a pak je tu konec samotný, který tě posadí po zbytek dne na p*del. (27.06.2010)

7/10 Do škaredého světa škaredá animace. Pár scén ze začátku mi nesedlo. Téma dopadu ztráty nejlepšího přítele na volbu životní cesty hlavního hrdiny bylo už lépe zpracováno např. v Berserku nebo Legend of the Galactic Heroes. (18.02.2010)

"Žezelotebon" je uhrančivý film, jenž v sobě bezešvě spojuje ostré protiklady - je současně epickým dobrodružstvím i niternou cestou za nalezení podstaty vlastní duše, melancholickým pojednáním o mizejících zákoutích i agresivní obžalobou zkaženosti velkoměst, rozpustile dětskou fantazií i drásavým dramatem. Vyprávění jako by se odehrávalo na rozhraní mezi černou a bílou ve znaku pro jin a jang, které se současně sváří i harmonicky doplňují. Podobně také vizuální stránka obsáhne strohou kresbu postav i lyricky rozevláté pastelkové črty, které obojí rozanimována do fluidně dynamické podoby před detailními, až hyperrealistickými pozadími. Samotná čtvrť Takaramači, neboli Město pokladů, má podobu popartově surreálního světa, kde se bok po boku vyskytují prvky z různých kultur, náboženství i popkulturních tradic, které se prolínají do nového hravého celku podobně jako slabiky v názvu samotného filmu (původní titul je přesmyčka japonského výrazu pro železobeton). (11.07.2013)