Cylindr
Top Hat
Top Hat
Top Hat
Režie:
Mark SandrichKamera:
David AbelHrají:
Fred Astaire, Ginger Rogers, Edward Everett Horton, Erik Rhodes, Eric Blore, Helen Broderick, Dennis O'Keefe, Lucille Ball, Ben Holmes, Frank Mills (více)Obsahy(1)
Pro studio RKO Astaire a Rogersová v letech 1934-1939 natočili 8 lehkých romantických muzikálových komedií se strhující choreografii Hermese Pana, které umožňovaly, aby se aktéři tancem vzájemně perfektně doplňovali, vybízeli k maximálním výkonům, sváděli a provokovali diváky svým uměním. Právě ve snímcích "Páni v cylindrech" a "Svět valčíků" byla souhra tohoto páru nejdokonalejší. Astaire zde hraje, podobně jako v dalších šesti komediích, tanečníka z povolání Jerryho Traverse, jemuž osud nastrčí do cesty půvabnou bytost. Tentokrát je to modelka Dala Tremontová, se kterou se seznámí kuriózním způsobem v noci v londýnském hotelu, kde jsou oba ubytováni. Jerry má apartmá pod Daliným a ruší ji neustálým stepem, při kterém si notuje píseň No Strings. Dala nemůže spát a navštíví rušitele nočního klidu. Ten je uchvácen jejím půvabem. Malý noční incident je ale pouze začátkem dalších patálií. Chaotický milostný spletenec ve filmu vrcholí strhujícím číslem "Cheek to Cheek". (oficiální text distributora)
(více)Recenze (33)
Ginger a Fred opět parádní, tentokrát je to víc komedie než muzikál a zase to dobře funguje, scénář a režie se povedly. Za 5*. ()
Pokud mě má hlava neklame, Top Hat je mé první setkání s úžasnou dvojkou Fred Astaire & Ginger Rogers. Ano, to slavné duo, které dobylo snad všechna plátna ve 30. letech a svým neuvěřitelným tancem ohromilo miliony lidí po celém světě. A teď se dobrovolně hlásím jako miliontýprvý. Jakožto milovník muzikálů, a to hlavně jazzových muzikálů, si mě Páni v cylindrech nezískali jen skrz talent Irgvina Berlina, ale také skrz nádherný scénář, skvělé obsazení, dokonalé kulisy atd. atd. Zkrátka tenhle film mě dostal se vším všudy. Ale mou hlavní pozornost nestrhly namalované papíry či stovky stran textu, nýbrž již zmiňovaná dvojice Astaire & Rogers. Absolutně absolutní nejabsolutnější nádhera, jakou jsem kdy viděl. Oni tančí, zpívají, hrají a stepují a ještě se u toho usmívají. A to vše s takovou pohodou, radostí a lehkostí, která dnešním filmům tolik chybí. Po zdánlivě nekonečných, ale přesto krátkých tanečních scénách, kdy mi padala čelist a moje oči byly přilepené na monitor, jsem konečně přišel na to, proč Madonna zpívá "... Fred Astaire, Ginger Rodgers dance on air", proč mistr Fellini natočil Ginger e Fred a proč se Tančící dům jmenuje Fred & Ginger. A je to dobře, protože na tuhle dvojku se nesmí nikdy zapomenout. ()
Velmi prostinká zápletka a poměrně málo tanečních čísel, naštěstí celkem ucházející humor. Pobavilo v podstatě totožné obsazení jako předchozí film stejného režiséra Marka Sandriche, Veselý rozvod, dokonce Erik Rhodes hraje opět Itala. Ginger Rogers je tu skutečně nádherná, Fred sice skvěle tančí, ale vypadá pořád jako Stan Laurel. U mě holt jednoznačně vede Gene Kelly. ()
Ja nejsem priznivec muzikalu. To rikam hned na rovinu. A divat se na Freda Astaira take neni muj salek kavy. Nicmene poprit nelze to, ze spolu s Ginger Rogers jim to slapalo na jednicku. A Lucille Ball jsem si uprimne receno ani nevsiml...ostuda. ()
Kouzlo Veselého rozvodu se neopakovalo, vše je tu o stupínek slabší. Nicméně i tak se jedná o příjemnou romantickou komedii s klasickou zápletkou se záměnou osob, pěknými tanečními vystoupeními, lehkým humorem a perfektní dvojicí Ginger a Fred. A opět, zápětka jak vystřižená z našich prvorepublikových klasik. Komedie roku 1935. ()
Páni v cylindrech na mě působili jako typická meziválečná naivní romantická komedie a vlastně jsou ukázkovým zástupcem daného období a žánru romantických komediálních muzikálů. Také Fred Astaire hraje jako vždycky. Herec je sice průměrný, ale role je mu psaná na tělo a moc to nevadí. Když přijde na taneční a stepařská vystoupeni je naopak excelentní. Jeho čísla byla velmi nápaditá a občas i vtipná. To se moc nedá říct o zbytku filmu, ten bohužel nepřekročí průměrný kousek ze stejného žánru. Dialogy nerozesmějí moc často, příběh je naivní romantika a zbytek postav rozhodně nepodává strhující herecké výkony. Pro fanoušky Freda Astaira, starých muzikálů a stepařských čísel to může být o hvězdu lepší. Osobně se mi více líbil jeho film Krásnější než sen. Z Pánů v cylindrech přebral vše dobré, přidal výraznější krásku a také postavu staršího otce (vynikající Adolphe Menjou), který dokázal svými komentáři z nadhledu dodat více vtipu a zábavy. Proto doporučím raději ten. ()
sdostatek hudby a tance , když navíc přičtu vtipné dialogy a děj, který neurazí.... ()
Pár Astaire - Rogersová zde pravděpodobně dosáhl svého vrcholu. Jejich taneční čísla jsou nezapomenutelné choreografie na dnes již klasické "fláky". I ostatní se snaží. Přestože postavy, které hrají Edward Horton (Horace Hardwick) a Erik Rhodes (Alberto Beddini) jsou recyklovány z předchozího Veselého rozvodu, jsou zde dovedeny do dokonalosti. Aby bylo humoru ještě více, perlí Helen Brodericková jako paní Hardwicková svými svéráznými morálními názory a Eric Blore v roli sluhy Batese je neodolatelná třešnička na dortu. K tomu přistupují neuvěřitelné kreace výtvarníků a "vlna pohody" dostane snad každého. "Heaven, I'm in heaven..." ()
Průměrný děj, ale přesto pěkný snímek. Pro ženy polibek, pro muže meč! Takhle by to mělo být.... :-) ()
Fred Astaire s Ginger Rogers sice ještě ne v takové formě jako později, ale pořád jsou po všech stránkách okouzlující. A některé písně (Cheek to Cheek) a taneční scény (téměř všechny) jsou prostě nezapomenutelné... ()
Romantická pohádka pro dospělé. Svět, kde "všichni jsou milionáři, hotelové pokoje jsou velké jako taneční sály a všechno je nažehlené, načesané, nakartáčované, třpytící se, lesknoucí se, vyleštěné, uhlazené a drahé". ()
Na tu dobu neskutečně vtipný. ()
"Veselý rozvod" přes kopírák - naštěstí je tu navíc Berlinova hudba. Tancuje a stepuje se na nejvyšší úrovni, na chytlavé "Cheek to Cheek" nezapomenu hlavně díky tomu pštrosímu peří na Rogersové. ()