Polární příběh

Zaujímavý dokument z Arktídy, kde klimatické zmeny prebiehajú rýchlejšie než sú zvieratá tam žijúce schopné prispôsobiť sa ich vplyvu. Zoznámenie sa neľahkým životom zvierat v Arktíde prostredníctvom sledovania života jednej medvedice a jednej mrožej samice síce oživuje dokument, ale na druhej strane príliš presúva ťažisko k rodinnému filmu. Nič to však neuberá na kvalite záberov z nehostinného prostredia a nenásilnom upozorňovaní na vplyv globálneho otepľovania na životné podmienky zvierat Arktídy. (25.04.2014)

Krásný příběh. Chtěla bych jen podotknout, že dřív evoluce probíhala bohužel taky tak, že některé zvíře vyhynulo. Já bych samozřejmě chtěla být u toho, že se situace natolik zlepší a nebude těmto krásným zvířatům hrozit vyhynutí. Ale jen chci říct, že tohle možná neumíme zastavit, ať se k planetě začneme chovat sebe líp. Dřív byla taky doba ledová a vše to bylo bez jakéhokoliv zásahu lidské ruky. Podle mě ani v oteplování planety nemáme prsty a je to jen "přirozený" vývoj. (19.04.2011)

Příroda polární oblasti, kterou dokument představuje, je nepochybně fascinující a mnohé záběry vskutku jedinečné, avšak narativ, který je na dokumentem zachycený výsek přírody napasován, nelze bohužel tak bezvýhradně přijmout. Na mnoha místech dokumentu je v přírodě zcela přirozená situace (např. umírání či shánění potravy) interpretována ryze lidskou logikou a namísto majestátní, enigmatické a, abych tak řekl, autentické přírody nám tvůrci předkládají rádoby jímavé, ale především sentimentální obrazy, které ze zvířat a jejich životů činí hříčky (našeho!) osudu. Takovýto antropomorfismus samozřejmě umožňuje vytěžit z dokumentu určitý citově vyděračný potenciál, přičemž odhalení strategie dokumentu, který chce diváka nenápadně kárat a zejmená pohnout k soucitu (neboť přece i mroži mají své tetičky, medvědi svá děťátka, a ten zlý člověk jim to všechno tak kazí!) je v průběhu dokumentu neustále už jaksi předpřipravováno a v závěru, poúkazem na neustálé roztávání ledu na poléch za posledních dvacet let, skutečně dokonáno. Člověk tedy musí polidštit přírodu, aby ji použil jako argument proti sobě samému (!), takto ovšem, obávám se, nikdy nevystoupí z bludného kruhu vlastního výkládání světa (a uvažování o něm vůbec) a nikdy nepřijme přírodu jako to jiné, to ne-lidské, které je s kulturou/civilizací nesouměřitelné. Tak se tedy dokument, který má být v konečném důsledku (a tak trochu nazapřenou) odrazem reálné situace globálního oteplování (jejíž vážnost v žádném případě nechci podceňovat) bohužel posouvá k žánru rodinného (dobrodružného?) filmu čili k fikci, a sám pod sebou si řeže větev, stáváje se hybridem pro všechny věkové kategorie. Nepřesvědčivost a snad i podloudnost jednotlivých interpretací navíc podtrhuje hudební doprovod, sestávající z podbízivých a hravě bezstarostných (přitom však opět pouze beznadějně sentimentálních) skladeb s líbivými nápěvy a banálními (ne-li přímo infantilními) texty. (09.04.2011)

Tento dokumentárny film natočený ako príbeh, v ktorom účinkuje niekoľko obyvateľov tohto ľadového kráľovstva má priblížiť kolobeh života a náročné podmienky, s ktorými sa musia neustále pasovať, aby prežili. Je to viac než nádherné a klaniam sa všetkým skvelým kameramanom, réžii a celému tímu National Geographic, ktorí to spracovali do tejto podoby. (22.02.2012)

Ľadové medvede a mrože zblízka. Vo vode, na ľade aj na skalách tak zblízka, že som sa musel čudovať ako mladý medveď nad vtákmi, ktoré lietajú pod vodou. Úbytok ľadu všetkým spôsobuje také problémy, na aké ich rodičia vôbec nemohli pripraviť. Ak sa raz ľad zo Severného ľadového oceánu vytratí úplne, zostanú nám po týchto obrovských zvieratách už len takéto filmy. Niečo o spôsobe natáčania povedia titulkové scény, kde sa kameramani nakláňajú z ľadu k medveďom alebo behajú po tenkom ľade s kamerou a nasadením vlastného života. (01.05.2019)