Kurz negativního myšlení

Byl jsem docela překvapen, že místo komedie sleduji opravdu drsný psychologický film, který zatlačil několikrát velmi vostře na pilu. Proto mám i problém s hodnocením. Chtěl jsem si odpočinout u komedie, místo toho jsem opět musel nažhavit mozek a popřemýšlet nad tím, jaké to musí být starat se o postiženého člověka. Film je to nesmírně zajímavý, i když místy nelogický, přesto pokud máte rádi psychologické filmy, tak určitě doporučuju! 65% (21.04.2012)

Hořká tragikomedie o smutném údělu tělesně postižených, o povinném optimismu a o tom, že někdy nefunguje. Hlavní hrdina je po autonehodě upoutaný na vozík a přestože díky pojistce materiálně nestrádá, je plný hořkosti a nenávisti ke svému okolí. Zoufalá partnerka se rozhodne jeho letargii a sebelítost za pomoci terapeutky a její skupiny svěřenců rozbít a vrátit ho k životu. V průběhu filmu to ale vypadá, že Geirr spíš rozbije pracně vybudovanou soudržnost skupiny, která vlastně zase tak soudržná není a pod jejím povrchem doutná nejeden požár a spousta negativních emocí. Čekal jsem něco ve stylu Lepší už to nebude s Jackem Nicholsonem, tedy stylizovanou podívanou plnou černého humoru, ale míra nekorektnosti a nekašírované bolesti mě zaskočila. Řada scén je opravdu silných a film poměrně věrně odráží beznadějné postavení postižených. Na druhou stranu v porovnání s průběhem snímku je jeho vyústění poněkud násilně smířlivé. Celkový dojem: 85 %. V řadě momentů se sice humor vyskytuje, ale jde o tu nejčernější, ryze šibeniční variantu. (04.01.2010)

Příběh z invalidovny v severském pojetí.  V záměrně šokujících okamžicích (ne)příjemně upřímné a úsměv vyvolávající ve zcela nepřístojných situacích. V této rovině je Kurz negativního myšlení moc fajn a přesně tam, kde bych ho čekal. Na druhou stranu by bylo rovněž fajn, když už jsme k sobě tak upřímní a umíme strhávat masky falešného pozitivismu, si přiznat, že když už jsme v té prdeli, tak si tam chvíli pobudem, a to i když se ožerem, zfetujem se a zašukáme si.  Ale dobrý konce mám vlastně rád  a co si budeme povídat, s Geirrovou manželkou bych si je i užil. (16.01.2022)

Nezasmial som sa, ako by sa patrilo na komédiu, aj keď čiernu. Nenašiel som nič, čo by som obdivoval na Kurze z filmového hľadiska. Námet nie je nový a spracovanie neprekypuje originalitou. Vlastne ma na celom filme zaujalo iba hľadanie riešení problému: my a oni. Paraplegici (a nielen oni) by chceli, aby sa na nich hľadelo, ako na bežných ľudí neuvedomujúc si, že existujúce obmedzenia sa nedajú prehliadať. A svojím partnerom, ktorí majú na výber z dvoch zlých možností, ich situáciu často neuľahčujú, ale komplikujú. (28.02.2011)

Nenáročná, oddychová tragikomédia. Prísť o zdravie ide ľahko, len ako sa s tým potom vyrovnať? To je otázka na dlhú debatu a tento film ponúka jednu z možností. Pri tragédii a ťažkých chvíľach sa často zdôrazňuje, aby si človek zachoval pozitívne myslenie, ale dá sa to vždy? A je to naozaj univerzálny liek na boľačky? A čo tak vyskúšať aj trocha toho negatívneho? Zaznela tu myšlienka, že niekedy na pochopenie negatívnej veci, alebo človeka, je dôležité nájsť v sebe aspoň kúsok negatívneho postoja. Súhlas, niekedy pozitivizmus nerieši nič. Sem-tam treba niečo aj porozbíjať, či už svoju myseľ alebo aspoň veci naokolo. Páčilo sa mi, ako sa snímok na konci pomaličky, nenápadne preklápa do psychologickej roviny. U mňa preto celkom spokojnosť. 75/100 (04.07.2014)