Cesta do lesa

Od stále trochu rozporuplné Cesty z města (kterou mám ale čím dál raději) je tohle velký skok vzhůru. Cesta do lesa má opět podivný (ne)příběh jako její předchůdkyně a tytéž bizarní postavy hrané úmyslně přehrávajícími (ne)herci, ovšem co se týče atmosféry a poetické nálady, je to mnohem méně agresivní a mnohem příjemnější konejšivý film, který přes všechny ty bizarnosti dokonale a uvěřitelně vypovídá o životě na vesnici a v přírodě, o běžných starostech běžných lidí, o jejich hodnotách... Vorel nemoralizuje, ale zároveň nám ukazuje, jak to všechno zná a vidí on a jak si představuje, že by to mělo fungovat, aby bylo na světě krásně. Z herců musím kromě  všech těch osvědčených es vyzdvihnout hlavně perfektní ústřední dvojici. (19.09.2021)

Ekologická agitka asi jako Na samotě u lesa (když už tak teda ten new age), vysmažené pouze středně, oproti "jedničce" o něco méně naivistické a více otevřené k tomu, aby postavy nesly následky svých nonkonformních postojů. Jinak docela příjemně lyrická chvála myslivosti a života v lese zabydlená figurami, které už nejsou tolik karikaturní jako v Cestě z města. Takže ubylo i "sklepáckého" insitního humoru a přibylo divných či vážných dialogů - ale těžko popřít, že jakmile se na scéně objeví fundamentalistický názor, Vorel ho přebije ironickým kontrem. Nakonec teda sláva myslivcům, kteří žerou houby. Vesnická idyla žije a mě to pořád baví. Jen na tom posedu, Tomáši, pěkně zůstaň a dál střílej kance. Nám vystresovaným intelektuálům z města se agresivními urbanistickými fraškami nezavděčíš. Tuhle masáž konopím a muchomůrkami ale beru. (21.09.2012)

Taková pohádka z mechu a kapradí, kde je vše krásné a po sklepácku jednoznačné, naivní a miloučké (Tessie by se z toho zaručeně poblila :-D). Ovšem přes všechnu tu nadsázku nemohl být život na venkově zachycen jasněji, zvláště pak pro diváka sedícího v multiplexu, který si buďto s radostí zavzpomíná, má-li na co, nebo se nestačí divit. (14.10.2012)

Docela nechápu, že čeští akademici tenhle film při Lvech přehlédli. Nevyhrál by, jistě, v konkurenci Ve stínu by to šlo dost těžko, ale mezi nejlepší pětkou být rozhodně měl - třeba místo tolik přeceňovanýho Okresního přeboru. Takový mrštíkovský rok na vsi a v lese, který sice dost idealizuje, ale zároveň naznačuje, že všechno na venkově úplně v pohodě není. V pohledu na postavy je vzácně realistický (žil jsem tam dost dlouho, abych věděl, jak vypadali moji sousedi), žádný uválený zjevy jako ve většině "zemitých" venkovských filmů, prostě normální venkovský lidi. I proto se tam neherec mladý Vorel dost hodil, je to jeho jediná role, kde mi nevadil, totéž platí i o Linhartové; Jiří Schmitzer a Bolek Polívka jsou taky perfektní. Sice jsem ideologicky úplně jinde, než je tohle new age a ta potrhlá Nimcová, já bych z Prahy už paty nevytáhl, ale poetika lesa a klidu čiší z každýho záběru. I když tedy nevím, jak moc by byla reálná svatba s dívkou čerstvě školou nepovinnou, no, ale to je detail. Hlavně za atmosféru musím Cestě do lesa (a to mi Cesta z města připadá jako nebetyčná ptákovina, nemám rád to obsazování neherců, jako je Tomáš Hanák a podobně) dát nejvyšší body ze všech Vorlových filmů, co jsme kdy viděl. (15.03.2018)

New age agitka v obrázcích a barvičkách jehovistických příruček. Zabíjení zviřátek a stromečků je špatné, áááno? Kapišto? A dobroučké muchomůrky jsou úúúžasné, áááno? To není nic o fetování, to ty houbičky vám samy řekly, že si je máte dát! Svoboda, láska, mír! Takže zhruba takovéhle pocity mám z celého filmu, kde zcela chybí nějaká dějová linie. Jde jen o pár výseků ze života podivných lidí v nějaké vorlovsko-alternativní vesnici (asi jako když prostě pražský inťoš objeví kouzlo venkova a začne si do něho projektovat své inťošské znalosti). Prostě je to celé falešné jako ta miloučká zvířátka ve filmu včetně ledňáčka. A protože jde o new-age agitku, plive se tu na faráře a lámou kříže u cesty, aniž by někoho napadlo, že ničí třeba kulturní památku. Pryč s kříži! Jasné poselství. Pryč s policií a byrokraty a školami a učitelkami. Vždyť vidíte ve filmu, jak hnusně a arogantně se chovají. (Jasně, a co učitelka, to sexuchtivé trdlo s brejličkami. Ani trochu nestylizujeme podle svého, jak bychom to chtěli.) A pak hurá do lesa na muchomůrky. Tak nějak mi začíná být jasné, odkud se vzal ujetý humor divadla Sklep - není to totiž první, a asi ani poslední film nějakého člena divadla Sklep, kde se propaguje baštit muchomůrky. Vzpomeňme třeba Eliška má ráda divočinu. Inu, tož si žijte alternativně, ale příště mě do toho - ani jako diváka - raději netahejte. Jehovisty taky nevyhledávám. Jenže ti alespoň netočí celovečeráky do kina. (27.06.2013)