Nezvaný host

Hezky naaranžované sociální dojeníčko. McCarthy naštěstí do bubnu melodramatu bije s citem a postavy jsou milé, přirostou vám k srdci... Trochu mi u těchto filmů vadí jejich naivní humanismus a angažovanost (ne z principu, ale proto, že s divákem citově manipulují, aby ho dostaly na svou stranu), ale Nezvaný host je snesitelný případ. Jen při jeho sledováním zůstávám ironickým pozorovatelem nezvratných a čitelných událostí, nikoli prožívajícím divákem. (11.07.2011)

Americký nezávislý dosti politicky angažovaný film, který v pomalém tempu vyprávění zkoumá míru svobody v Americe po 11. září. Komorní příběh amerického intelektuála, který po smrti manželky ztratil v zautomatizovaném běhu života jeho smysl a který se po náhodném setkání s migranty z Blízkého východu dostane k vysvobozujícímu stavu, kdy v cizím člověku objeví Člověka a svůj svět otevře jeho světu, což ovšem už tak zdaleka neudělá struktura systému okolo... (12.07.2011)

Neuveriteľné, koľko úprimných emócií, vážnych tém a naliehavých myšlienok dokáže ponúknuť jeden nenápadný komorný film s postavami, ktoré by ste na prvý pohľad označili za vedľajšie. Úplne iný uhol pohľadu na životy ľudí, ovplyvnené emigračnou problematikou v New Yorku po 11. septembri. Uprená túžba po slobode, šťastí a (pravdepodobne poslednej) láske v živote. Thomas McCarthy je nevídano senzitívny a uvedomelý tvorca. (31.01.2011)

Jak báječně dokáže být člověk překvapen obyčejným příběhem, když si předem ke snímku nepřečte obsah a nezjistí žádné podrobnější informace! Nezvaný host byl pro mne impulsem, který jsem si vyhledal v databázi jako jedno z nejlepších dramat roku 2007. Dlouho jsem nerozmýšlel, film si sehnal a ihned pustil. Již od prvních minut mne herecky nadchnul Richard Jenkins, a začal jsem se ZAJÍMAT, co se s jeho charakterem bude dít dále - tak bezchybný a uvěřitelný herecký talent jsem dlouho neviděl. Pak přišel na scénu sympatický Tarek se svou přítelkyní a jejich nepohodlně pohodlný život, a já se do děje doslova zamiloval. Hltal jsem každý okamžik, užíval si perfektních rytmů afrického beatu a samou radostí jsem ani nedýchal. The Visitor mi dokázal simulovat pocity nevýslovného štěstí z toho, že si v něm "všichni pomáhají a mají se dobře". Zlomový okamžik na sebe ale nenechá dlouho čekat, a film se stává postupně napínavějším... až do finále. Finále, které jsem rozhodně nečekal. Díky němu je celé story o duševně umírajícím melancholickém staříkovi, který hrál na bubínek, něčím, co zůstane v mém srdci navždy. (19.03.2010)

Tenhle snímek Thomase McCarthyho toho "z pomocí bubnování" řekne více a vydá za tísíce plamenných proslovů na zasedání OSN, řešících otázku přistěhovalců. Pouze mám takovou výtku (ani ne tak k snímku samotnému, ale zejména tématu všeobecně), za to (pro mě osobně) hodně podstatnou.Ono to může lehce svádět (vypadat), že ti "špatní" (nechápající) jsou v drtivé většině případů místní (v tomto případě američané), ale opak je pravdou. Zkuste si žít v domě, kde vedle vás žije dlouhých 5 let komunita arabů, za celou dobu neprojeví snahu promluvit česky, hulení na denním pořádku, vynášení odpadu a udržování základ. pořádku jim zhola nic neříká a nechat poblíž volně pobíhat děti je téměř sebevražda. Podezíral jsem kamaráda téměř z rasismu, ale po mých dvou "návštěvách", jsem se mu musel chtě nechtě (ve světle již zmíněných skutečností) omluvit. Co tím chci říct?! Oni se nechtějí asimilovat.Neříkám, že rozhodně všichni, ale nic není v životě tak černobílé, vše má 2 strany mince. NE, opravdu nejsem rasista. Grázl může být stejně tak běloh, černoch, asiat, arab, eskymák a naopak. To není záležitost rasy, barvy pleti, víry...., ale otázka výchovy a hodnot. Jinak co se týče snímku samotného, vítám komorní vyznění, chválím Richarda Jenkinse a hudbu Jana A.P. Kazcmareka a i přes mé výtky vnímám snímek spíše v kontextu lidskosti než "politických souvislostí". Přesto, pokud si filmař vybere takovýto typ látky k zfilmování, musí počítat s určitým přesahem a tudíž komplexním srovnáváním..... (12.07.2011)