Fantom ráje

Ujetost na entou, která se ještě vynásobila dvojitou dávkou perverze, která se objeví hlavně v konci filmu. Jednou si tak brouzdám televizí a na PRIMA COOL se objevilo tohle. Přepínal jsem to radši mezi všemi kanály a ty kousky co jsem viděl mě rozhodně udivilo co to De Palma v začátku za hovadiny točil. Písně mě nechytly a co více hlavní hrdina je hnusný a odporný jak Paroubek v bikinách. Radši si shánějte thrillerovské a mafiánské Palmovky. (22.11.2010)

Senzační odhalení, jak to chodí v pop music. 1) Pro všeobecné poučení uvádím znění oné "transportační klauzule": The party of the first part gives the party of the second part and his associates full power to do with him, at their pleasure, to rule, to send, fetch, or carry him or his, be it either body, soul, flesh, blood or goods. 2) Protože znalost právnické angličtiny nepatří ke všeobecnému vzdělání, doplním i český překlad: Strana prvního účastníka dává straně toho druhého a společníkům plnou moc nakládat se sebou podle libosti, a to ovládat, zasílat, přivolat či přemístit vcelku či po částech, ať jde o trup, duši, tělo, krev či práva. 3) A ještě chci dodat: The Juicy Fruits rulleezzzz!!! (09.08.2012)

Jednou rozhodně stačí... De Palma se zabydlel v podivných filmech od počátku dráhy, to nepřekvapí, jinak by to ani nebyl on. Jenže tady si mnohdy hraje nejen s trpělivostí, ale i s žaludkem. Krásně ironická ujetost začátku, kde režisér svrhává do žumpy všechny náležitosti hudebního byznysu, je solidní nástřel, krásně se vysmívá Gottově snaze ze stejného roku. Jenže pak si asi vypůjčí pár neprozkoušených kapslí amfetamínu a jede. Sprasení několika různých dějů dohromady bych mu ještě vzal, nekouká se dopředu. Brutální parodii na všechny okolo a hrátky se znetvořením bych mu dokonce schvaloval, skvělé téma, které navíc koncem potopí všechny. Ale proč mi musí De Palma podávat tuhle zvrácenost s tak odporným hrdinou asi nepochopím. Jeho kreace byly k nevydržení. Jestli někdo bude tleskat ve stoje za hudbu či první místo v odkazovosti je to v pořádku. Ale já příště vezmu něco konvenčnějšího. (22.11.2009)

Zatím (a dost možná to tak zůstane) nejvtipnější film Briana De Palmy. Když člověk sleduje tuhle bizarní a ujetou muzikálovou hříčku, kombinaci Fantoma opery, Fausta, glam rocku let sedmdesátých a napínavých hitchcockovských vražd, v níž platí jen málo pravidel, řekne si: Páni, ten De Palma ale musel být pořádně sjetý, když to vymýšlel a točil. Tři a půl hvězdy zaokrouhluji nahoru. (04.12.2011)

Glamrocková variace na FANTÓMA OPERY je o chloupek ošklivějším bráškou ROCKY HORROR PICTURE SHOW. Přestože v kontextu De Palmovy filmografie představovala slepou kolej, stojí určitě za skouknutí díky (a) opravdu dobré hudbě, (b) slaďoučké Jessice Harper (SUSPIRIA), a (c) Mistrově - ještě surovým - hrátkám s budováním napětí. (09.08.2004)