Garth Marenghi: Nemocnice na kraji světa

Parodie na seriály 80. let. - - - "Jmenuji se Dr. Rick Dagless, doktor medicíny. Volali mě tak brzy, že jsem se ani neosprchoval, tak to budu muset vydržet jen s opláchnutím klíčových partií." - - - Paroduje nejen přihlouplé náměty, ale i otřesné herecké výkony a technické provedení. Právě ta důslednost s jakou své předlohy kopíruje a převádí do nadsázky je zároveň slabinou filmu. Ty seriály byly sami o sobě tak směšné, že místy vlastně není co parodovat. (28.08.2010)

Parodie na nemocniční seriály říznutá parodií na horory a 80tky jako takové se ani v nejmenším netrefila do toho, co mě připadá vtipné. Několikanásobný gag jak hrdinové bojují s jakoby oživlým předmětem, či záměrně toporné herectví a špatné střihy - zdálo se mi to maximálně tak trapné a vhodné jako scénka jen na dětskou oslavu. SHRNUTÍ: Když parodie není vtipná, je to pořád ještě parodie? (03.04.2021)

Fiktívny spisovateľ Garth Marenghi je najhorší budovateľ temnej hororovej atmosféry v najhoršom seriáli na svete s najhoršími hereckými výkonmi na svete. Hororové klišé vyzerajú vedľa tohto ako majstrovské diela. Našťastie to zachraňujú pasáže, kedy jednotliví herci vstupujú do deja a hovoria o svojich postavách, ale tak strašne debilne, že tento seriál je jednoducho klenot klenotov, ktorý by si zaslúžil celovečerný film a ten by mal z ľútosti dostať Oscara za úmyselne najhorší strih a kameru (špeciálne zoom) a zvukové defekty. Celá séria je veľmi dôvtipná a inteligentná, ale hádam jedna jediná seriózna a neironická veta ktorá v nej zaznie je: "Žáner hororu upadá." (13.05.2009)

"Dórk-plojs", jak by řekl samotný veliký Garth Marenghi svým pozoruhodným přízvukem, je ohlédnutí za kultovním hororovým seriálem z osmdesátých let. Nová, revidovaná edice nám prostřednictvím autentických komentářů dává nahlédnout do nejhlubšího nitra legendárního "splétače snů." Spisovatele, scénáristy, režiséra a herce v jedné osobě. Muže, kterého potkáte na hranici mezi spánkem a probuzením ... nebo na autogramiádě v obchoďáku. Až potud výborný. Jenže na druhou stranu jsem se nemohl zbavit pocitu, že každá epizoda má co do stopáže nejmíň přes hodinu. Tak děsivě to celé "neodsejpá". Koncentrace humoru na čtvereční minutu je navíc dost řídká, takže se Dórk-plojsu zas tak úplně nepodařilo překročit stín pouhé mystifikační blbůstky. Po šesti dílech tahle parodie tak trochu zasoulženě skončila. A já jsem rád. Nevím totiž, jesli bych ještě jednou se zdravým rozumem vydržel větu: "I'm Rik Daglas, eM Dej"... (28.05.2013)

Darkplace se pro hororový žánr nestalo tím, čím je pro fanoušky sci-fi žánru Červený trpaslík. K tomu scházela tvůrcům větší uměřenost při stanovení míry nadsázky, smysl pro vymezení hranice, kdy je fór potřeba utnout, protože chytrým divákům stačí napovědět, trkat netřeba. Darkplace je příliš doslovný a útočící na první signální, jakkoliv se mu rozhodně nedá vytknout nedostatek nápadů a vtip. Funguje jako úsměvná parodie béčkových hororových seriálů a dokáže přesně vystihnout jejich četné slabiny, na druhou stranu tahle braková produkce představuje až příliš snadný terč pro zesměšnění. Nevytváří ale funkční mikrosvět a nepřináší nosné charaktery, které byste chtěli dlouhodobě sledovat a těšili se z dalších pokračování. Je to příliš dada, prostě ujetá ptákovina, která se po několika dílech vyčerpá. Šestidílná série mi bohatě stačila, kdežto u Červeného trpaslíka jsem se jako malý kluk těšil na další sezóny. Tvůrci se nestrefují jenom do hororového žánru, ale dá se to považovat i za parodii seriálů z nemocničního prostředí. A v neposlední řadě si všímají i takových fenoménů, jako je proměna postavení ženských hrdinek, protože v 80. letech ještě kralovali macho hrdinové a Ripleyová byla tehdy jen výjimečným zjevením. Pro mě komediálně nejsilnější byly promluvy tvůrců, ze kterých čišelo nezměrné ego a snaha obhájit produkci, která má mizivý kredit. Celkový dojem: 70 %. (05.07.2016)