Pohádka o mokrosuchém štěstí

Pár postřehů: Přehrávání k pohádkám patří, ale musí to být dobré přehrávání, a né co předváděl Vízner. Patrně si nacvičoval roli vlka z Karkulky, jinak si to, co prováděl s očima, vysvětlit neumím. Také nemám nic proti obohacování češtiny o nová slova a spojení, ale musí se to umět. Bohužel, v téhle pohádce působila tato snaha jak rána pěstí mezi oči, a těch patvarů bylo přehršel, takže se nelze divit, že se mi doteď poněkud motá hlava. "Přemiklíkovat, svrbí mě pravé oko, cítím se jak shnilý jikrnáč, vypadá jak když candát chodí pěšky po Karlově náměstí, ty pouta by ani štika nepřekousala, kašnář, rourař" a mnohé další. Taktéž mě zaujalo, že Šafránková a Vízner si hned na druhé schůzce dali slovo, že se vezmou, a pak se neviděli dva roky a stále se hledali a strašně po sobě toužili. To klobouk dolů! A propó, všimli jste si, že Šafránková měla u potoka prát pleny, a ty pleny byly od počátku zářivě bílé, ještě než je vůbec do vody ponořila? Asi zajímavý přírodní úkaz, ti její malí sourozenci produkovali zásadně pouze bílá (popř. průhledná) a nesmrdící hovínka. Jinak by se Vízner choval asi trochu jinak, když na něj ten košík se špinavýma plenama Šafránková v rámci škádlení vysypala! Jinak už taky vím, kam chodí Babica na ty svoje recepty. Tříposchoďová polívka, ta by do jeho pořadu zapadla naprosto přirozeně. Akorát pravda, on by ji na konci ještě vylepšil tím, že by ji nechal deset patnáct minut zapéct v troubě. No a když už jsem tak vtipný, koukám, že nikomu tady nepřišel ten název pohádky takový hodně podivný... Asi jsem zvrhlík jenom já, že si pod sloganem "mokrosuché štěstí" automaticky představím ono známé, suchej tam a mokrej ven... (29.09.2013)

"A vohlídni se taky ve světě po nevěstě !! A ne, aby sis přived kdejakou mantlu pantlu nebo bůhvíjakou hudrmanici !! Koukej si najít někde takovou pěknou Boženu, jakou si vzal ten kníže Oldřich !! Vona stejně musela bejt vodníkova dcéra, když se tak ráda šplouchala ve vodě.." ;) (28.09.2015)

Režie Ludvík Ráža, předloha Jan Drda, hudba Otmar Mácha. A je to! Moc příjemná osmdesátková televizní pohádka s kouzelnými kulisami a dokonalým vodnickým obsazením. Ladislav Pešek, Vladimír Menšík, Martin Růžek, Vlasta Fabianová, Jiří Dvořák. Nejen vodníci, i další roličky jsou úžasné. Krása nebeská! (04.04.2021)

Moc hezká pohádka, sice studiová, ale to vůbec nevadí. Jeden známý herec vedle druhého, i v maličkých roličkách. Bohužel je tato pohádka zbytečně dlouhá, zkrácení na klasickou hodinovou stopáž by jí pomohlo. Ale i tak velká spokojenost. Bez komentáře se nemohou nechat neskutečně vtipné hlášky, ty však od poloviny filmy vymizí, což také vede k určité znuděnosti diváka. (18.06.2012)

Pohádka podle Drdovy předlohy je tak uvzdychaná vodnickým fňukáním, až to nudí. Přitom herecké obsazení je 100%, ale krom chvilkových slovních hříček Tatanáška (V. Menšík) zaujmou pouze tanečky, písničky a jarmarečné prostředí. Výprava je sice na studiovou pohádku výborná, ale scénáristka Anna Jurásková měla nechat vodníky víc jednat než jen fňukat. (01.04.2010)