Čekání na zázrak

Ačkoliv tu již takových příběhů bylo více, Powder Blue přichází s něčím novým a zajímavým. Je to především atmosféra, která v tom ponurém, sešedlém a depresivním stínu hledá cestičku ke světlu, naději a k lásce. Navíc skvělé herecké výkony všech známých tváří a výborná hudba jsou jí velkou podporou... 76% (31.05.2009)

Soundtrack Didier Rachou: 1 - Amor Porteno ,2 - Dripping Whispers ,3 - Never Meant to Hurt You ,4 - Collarbone ,5 - Werewolf ,6 - synapse ,7 - powder blue ,8 - Get Busy (with Katalyst) ,9 - Breathe (Bliss Featuring Sophie Barker) ,10 - The Woman Is the Way ,11 - grand theft auto ,12 - confessions ,13 - darkness and light ,14 - imogen heap urban species - serve chilled [hed kandi] (1 of 2) - blanket, (10.05.2011)

Směsice "Crashe" a "The Air I Breathe" s poutavým příběhem, řadou up & down životních situací, povedenými dialogy a skvělou Jessicou Biel v hlavní roli. Pavučina příběhů, která se Vás zmocní a před koncem filmu nepustí. Žádné velké "americké" tlačení na emoce, jelikož se jedná spíše o životní strasti podané syrovým, bezprostředním a nenatahovaným způsobem. Potěšili i Forest, Ray či Eddie. Vynikající! 10/10! (04.08.2011)

Z dnešního pohledu hvězdně nabité drama, které mi hodně připomínalo knihu Čáry od Rjú Murakamiho. Jde totiž taky o příběhy lidí na okraji společnosti, jejichž osudy se vzájemně ovlivňují. A nutno říct, že stejně jako v Murakamiho knize, i zde z toho sálá deprese na sto honů hlavně díky výborně budované atmosféře nočního města za pomocí kamery, barevné palety i hudebního doprovodu. Původně jsem film začal sledovat tak trochu namátkově, neb jsem po delší době chtěl vidět něco s nedávno zesnulým Liottou, nicméně ve výsledku na mě film udělal větší dojem, než jsem předpokládal. Jessica Biel je mimochodem excelentní. (28.05.2022)

Z přehršle mozaikových filmů ve stylu Magnolie je Powder Blue rozhodně jeden z těch povedenějších. Čím se vymaňuje? Příběh ani scénář nejsou nijak geniální, ale emoce jsou opravdové a herci potí krev a slzy, aby vás o tom přesvědčili. Klobouk dolů, protože se jim to povedlo - to mě sice u Whitakera ani Redmaynea nijak nepřekvapuje, ale kdo mě nečekaně fakt totálně rozmetal na prášek je Jessica Biel, která byla naprosto dokonalá. Asi nejvíc mě dojala scénka ve vaně, kdy ho ona upozorňuje, že to s ní není žádná výhra, protože je matka s děckem v kómatu, která se živí tancem u tyče, načež jí on opáčí, že je zadluženej pohřebák s astmatem, kterej se zhoršuje, když je mezi lidmi, a jehož jediným koníčkem jsou loutková představení pro děti. Tohle jsou naše postavy: oběti dnešního izolovanýho způsobu života, který potěší i to, když je obejme úplnej cizinec, protože není nikdo jinej, kdo by je pohladil po zádech a řekl: "Neboj, to bude dobrý." No, možná nebude, ale někdy je fajn to slyšet... (08.12.2010)