Mamma Mia!

Takto som si predstavoval ukončenie letnej filmovej sezóny. Pohodovým, uvoľneným, nenáročným a nenásilným romantickým muzikálom, v ktorom dej v strete s najznámejšími hitmi skupiny ABBA sa ukázal ako skvelá voľba. A rovnako skvelé sa ukázalo aj obsadenie hercov, ktorí svoje piesne prezentovali s hrdosťou a patričným umením a preto musím, okrem hereckých, vyzdvihnúť najmä ich hlasové výkony (a ak ich prespieval niekto iný, je mi to fuk). Jednoduchá zápletka a celková klišovitá jednoduchosť deja je na mnohých miestach dokonale napasovaná na nenudiace, chytľavé a rytmické songy a práve preto som si tento fakt počas trvania filmu vôbec neuvedomil. Po-hm-kávanie a klopkanie nohou do rytmu ma často uistilo, že piesne boli spracované skvelo a úplne trefne sa hodili do príbehu a všetko to poistil pán pár radov predo mnou, ktorý počas 'Dancing Queen' vyskočil z radu a začal tancovať. Záver má tvrdo romantické korene a počas 'The Winner Takes It All' vykukla aj nejaká tá slza. Proste pohoda, ktorú si rád niekedy zopakujem. A hádajte čo si púšťam pri písaní tohto komentu. :) 85%. (01.09.2008)

Hodne prijemnej muzikal, samozrejme hlavne diky pisnickam. Tech je tu narvana spousta a jsou to samy nejvetsi hity, tvurci v podstate na ty pisnicky nabalily jednoduchej pribeh o hledani taty a je fakt, ze vzdy kdyz zazni nejaka pisnicka, docela slovy do deje pasuje, takze tohle se povedlo na vybornou. Herci jsou taky super sympaticky, jak roztomila Seyfried, tak tri tatkove nebo vyvadejici Streep. Jen mi moc nesed pan snoubenec, takovy nevyrazny nagelovany hovadko. Skoda, ze zaverecna pulhodina uz je takova natahovana a uz to moc nezachranujou ani pisnicky. Ale vetsinu casu to je skvele sviznej a optimistickej komedialni muzikal, takze to ty 4* v klidu da. (23.12.2010)

Štyria báječní herci sa zapredali prostoduchému scénáru, režisérke bez talentu a farboslepému gréckemu kameramanovi. Aj slimáky v Microcosmose boli nakrútené dynamickejšie, záživnejšie a nápaditejšie než tanečné čísla v tomto filme. Laciná zábava pre nenáročné (skôr televízne než kino) publikum. Pre prvoligový hollywoodský muzikálový žáner ostuda. (25.08.2008)

Udupkaná srandička. Nejde o to, že scenár nie je najgeniálnejšou záležitosťou vo vesmíre. Ani o to, že Meryl Streep za svoj výkon nebola 83. raz nominovaná na Oscara. Ide o radosť. O radosť, ktorú herci z nakrúcania pociťovali (hoci Stellan Skarsgard neskôr priznal, že keď po poslednej klapke počul z rádia niečo od ABBY, napínalo ho na vracanie). O radosť, ktorú evidentne pociťoval režisér. Tá ani nie po piatich minútach musí ovládnuť aj diváka, ktorý je skôr na iný druh hudby. Rozkošný babinec a skvelá pánska charizma. A ideme spolu: Many, many, many... (08.02.2009)

Mohl by mi někdo bystřejší než já prosím vysvětlit, proč tu tolik lidi tvrdí, že je to kravina, a jedním dechem sypou 4, ne-li 5*? Já se spokojím s konstatováním, že podle mě to kravina opravdu je, protože tak odpudivou splácaninu teenagerské komedie (ovšem určené ročníkům výrazně starším, hybrid dosud vídaný jen u některých tuzemských "tvůrců") s letním povyražením a vykalkulovaným tahem na nostalgickou branku jsem při vší lásce k ABBĚ a muzikálům a při vším respektu k tomu, že to, že už vám není dvacet, neznamená, že jste dobří leda k nacvičování nejpohodlnější polohy do rakve, v životě neviděla a pevně doufám, že už neuvidím. Po půl hodině jsem myslela, že se z toho vypiskování, křepčení a infantility zajišťované telecíma očima Amandy Seyfried a jejích melody boys and girls zblázním, po hodině už jsem si byla jistá. Herecké výkony bych s nepříliš čestnou výjimkou Meryl a jejích tří mušketýrů po dvaceti letech bez váhání označila za ochotnické, kdyby nehrozilo, že mi za to nějaký ochotník v návalu spravedlivého hněvu rozbije hlavu maketou strašidelného hradu, a ne, nevěřím, že Bondův recitál je to nejhorší z celého filmu (resp. uznám to ve chvíli, kdy si vyslechnu ranní koncertování v koupelně od všech, kteří ho kritizují, a budu nucena uznat, že šéf náborového oddělení Metropolitní opery musí být slepý a hluchý, když po nich ještě nedrapl). I to, že se kvarteto herců, kterých si stále ještě vážím, snaží ustát slalom mezi vtípky retardovanými a fórky vhodnými pro zapomenutelné šašky z amerického moučníku, by se ještě dalo vydržet. Jenže děj a základní inteligence tu absentují víc než prababiččiny pravé zuby, a s předpokladem tvůrců, že nad tím zavřu oči, neb je to přece letní záležitost, kráčí ruku v ruce očekávání, že na jaře dám plné hodnocení záběru na dvojici laškující mezi petrklíči a v zimě akčnímu nemehlu kosícímu protivníky mezi vločkami. Je mi líto, za povzneseného inťáka se sice nepokládám, ale nemusím jím být, aby mi primitivnost vadila v každé roční době. P.S. V průběhu filmu jsem se nemohla zbavit pocitu, že neustálý výraz Colina Firtha "kde to ksakru jsem, kam jsem se to ksakru zase dostal" není ztracený klid Angličana v řeckém blázinci. Věřte mi, ten chudák to vůbec nehrál. (24.10.2008)