Pochyby

výborné. totálne prekvapenie. vyhýbal som sa tomuto filmu ako čert krížu, lebo som čakal, že to bude nudná, divadelná konverzačka... a ono to síce divadelná konverzačka bola (režisér a autor scenára tento film napísal podľa svojej divadelnej predlohy), no vôbec nie nudná, práve naopak! geniálne napísané a ešte geniálnejšie zahrané - herecký štvorkoncert (4 nominácie na oscara sa podarí máloktorému filmu), minimalisticky a komorne natočené, skrátka - zasiahlo ma to v pravej chvíli na správnom mieste. (19.02.2014)

Pochyby jsou o pochybách uvnitř nás. Celý život něco vyznáváme, děláme pro tuto víru vše a během času nabydeme přesvědčení, že jen naše pravda je ta pravá a že jen my ji jsme schopni správně identifikovat.... Ale co když to tak není ? Tím kdo bude mít pochyby je v tomto snímku Meryl Streep, které perfektně sekunduje vždycky kvělý Philip Seymour. Ten zde mimořádně nehraje žádného podivína či loosera, ale kněze církevní školy. Skvělá záležitost ! * * * * (10.06.2012)

„Pochyby mohou být stejně mocným a vytrvalým poutem jako jistota“ Neochvějná víra v Boha by měla skýtat útočiště před pochybami ohledně nedokonalosti našeho smyslového poznání, může tedy věřit člověk, jež nikdy nepochyboval? Jsou pochyby spásou, prokletím, nebo jednoduše jsou a měli bychom je akceptovat jako nutnou daň za naše bytí? Podtitul těmi nejzvučnějšími cenami (Pulitzer, Tony) ověnčeného dramatu Johna Patricka Shanleyho nutí k prozíravosti: A Parable (Podobenství). Zasazení děje do Spojených států amerických počátku 60. let tím pádem není příliš podstatné, ač své opodstatnění má (rasová segregace). Důležitější jsou dobou nepodmíněné pochyby. Pochyby postav, posléze také naše, neboť precizně vybalancované herectví Streepové a především Hoffmana neumožňuje nabýt jakékoliv jistoty. Ďábelskými pařáty vyzbrojený otec Flynn se nebrání progresi, byť v některých ohledech je pokrokový až příliš, sestra Alojza, povoláním „stíračka“ a „shazovačka“, oproti němu symbolizuje sebedestruktivní zkostnatělost církve. Morální (třebaže pochybující) vítěz je nakonec jenom jeden, ale těžko říct, zda-li je zároveň vítězem celkovým, přesněji tím, kdo víc získal, než ztratil. Opět jsme vystaveni pochybám a to pochybám nevyvolávajícím zlost, nýbrž – alespoň v mém případě – znepokojující, ale svým způsobem příjemné mrazení v zádech. Slovy obtížně popsatelné vědomí nevědomí je u amerických filmů jevem poměrně nezvyklým, proto potěšujícím. Shanley využívá každé možnosti, jak své mistrně vystavěné drama oddivadelnit (vizualizace vyprávění o ženě a spoustě peří má navíc návaznost na listí a kapky deště, vyvolávající svou „nezachytitelností“ v člověku stejné zoufalství) a hodně mu pomáhá Roger Deakins. Jeho práce s kamerou si nenárokuje pozornost na úkor hlavního dění, ale dokáže jej příjemně osvěžit, ať znejišťujícím podhledem či naopak uklidňujícím božím nadhledem. Osvěžující je rovněž jemný, lehce načernalý humor („Jsem na sladké“), přítomný v množství nerušivém, ale dostačujícím. Nakonec mi to nedá, abych ještě jednou nepochválil největší chloubu Pochyb – herce. Všichni tři, Hoffman, Streepová i Adamsová, jsou dokonale přesní v každičkém gestu. Jednou z pár věcí, o kterých po zhlédnutí Pochyb nepochybuji, je právě kvalita jejich herectví. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Flipper, C.C.Baxter (26.02.2009)

Já teda nevím. Od příběhu vyznamenaného Pulitzerem bych čekal trochu víc než jen ohranou církevní písničku s podivně poslepovanými motivačními políčky, které drží pohromadě primárně všichni vynikající herci. Dialogy jsou poměrně slušné a titulní poselství působí v silně nedořečeném a interpretačně otevřeném rámci docela intenzivně, ale to jsou jen povrchní fígle dobrého spisovatele, který ale neumí pracovat s filmovým prostorem a vedením pozornosti. Tohle mělo být mnohem silnější a méně vyumělkované. 60% (21.04.2020)

Příběh, přenesen z divadelních prken na veliká plátna ne vždy dopadne přesně dle očekávání a mnohdy je úspěch převedených divadelních her v temném stínu předloh samotných. Tohle však díky bohu není ten případ, což při pohledu na herecké obsazení zahřeje na duši. "Letošní" nejúspěšnější herecké obsazení co se oskarových nominací týče hraje jako o závod, co však naprosto nechápu je nominace Violy Davis, která se ukáže v pouhopouhých dvou scénách, z toho ta druhá je jen desetivteřinová a Viola v ní nemá žádný mluvící part. Amy Adams se překonala, její nominaci stejně jako Philipovu chápu, Meryl už je v nominaci podle mě jen za zásluhy a protože je to Meryl. Shanleyovi se podařilo probudit ve mně pochyby, jak to vlastně s postavou Hoffmana je a přemýšlel jsem o tom ještě hodnou chvíli po skončení, nakonec jsem se přiklonil na jeho a Amyinu stranu. Za ty pochyby ale přičítám režisérovi velké plus a filmu přidávám jednu hvězdičku. (05.02.2009)