Falešná kočička aneb Když si žena umíní

Vlasta Burian jako opilec vydávající se za zubaře, který nebožákovi v křesle trhá jeden zub za druhým a "má mě ráda - nemá mě ráda" přitom myslí na svoji někdejší lásku, to se zkrátka musí vidět. Ne, že by Falešná kočička nenabízela nic jiného než skvělé výstupy našeho pozdějšího krále komiků, ale to, co předvádí on, je zkrátka skvělé a bez konkurence. Dokonce si tu také nacvičuje chůzi s berlemi, kterou později použil třeba ve druhé polovině Funebráka. (28.02.2016)

A další příjemná ukázka české filmové tvorby před ozvučením. Přítomný je humor a celkový svižný spád této filmové adaptace divadelní hry. Herecké výkony jsou výrazné, jak se na němou éru v tom dobrém sluší. Jen představitel role do chomoutu spěchajícího muže vyzařuje ve většině scén velice děsivě pocity, až si divák pokládá otázku, zda není veškerý zájem ze strany žen hnán pouze vypočítavostí a touhou po finančním zabezpečení budoucnosti. Hlavní postavou je Milča Janotová (zajímavá Zdena Kavková), továrníkova dcera. Snad z pouhého rozmaru, snad jako odpověď nesnadné výzvě, snad pro pouhé potěšení z pokoření mužského pokolení rozehrává nesnadnou hru, na jejímž konci hodlá slavit velkolepé vítězství. Svou roli chudého a prostého děvčete z ulice dovádí až do absurdní roviny švejkovského stylu nazírání na život. Hlavní mužskou postavou je postarší zubař Karel Verner (děsuplný Karel Hašler). Na stará kolena začal zahánět samotu a rozhlížet se po nastávající nevěstě. Což je pro zapřisáhlého odpůrce ženského pokolení velice nesnadný úkol. A tak začne až se sexismem zavánějící hrou na mladou žákyni a staršího pána, který děvčátko vychová k vlastní představě o vhodné ženě. Výraznou postavou je Vendelín Pleticha (dobrý Vlasta Burian), povaleč a opilec z nejchudší části obyvatelstva. Zasvěcuje Milču do všech tajů i drobných nuancí nejprostší třídní vrstvy. V očekávání zasloužené a výnosné odměny. A odměnu dostane, byť v jiné formě, než by si mohl představit. Z dalších rolí: praktická a spiklenecky založená Vernerova hospodyně Amálka Holubová (příjemná Antonie Nedošinská), či velmi obětavý a flexibilní domácí učitel prosté dívky (sám režisér Svatopluk Innemann). Film má svůj půvab a hravou ztřeštěnost, se kterou chce především bavit. Působí to stále jako vtipná hříčka a rozpustilá fraška a zajímavost z počáteční fáze historie české kinematografie. A láska slaví triumf! (18.08.2016)

Očima dnešního diváka se jedná o úsměvnou záležitost po všech stránkách a vytýkat něco filmu z roku 1926 by bylo asi jako zlobit se na batole, že neumí násobilku.. Vzala jsem to tak, jak mi to tvůrci naservírovali a příliš neřešila.. Ústřední dvojice - zubař a Milča - mi nebyla sympatická, oba byli „divní“, celý snímek ovšem nesmírně popotáhl Vlasta Burian a v několika scénách mě parádně odboural.. (07.10.2021)

Namet hodne naivni, takove vsak byly nase filmy i ve tricatych letech. Film je ale vtipny dodnes, alespon pro fanousky tohoto obdobi. Presto, ze se jedna o nemy film, tak je hodne ukecany (psany text). Z hercu se mi nejvice libila Antonie Nedosinska a jak pise uzivatel Master19, ona skutecne cely zivot vypadala a hrala stejne, tedy porad dobre. (22.07.2013)

Než Svatopluk Innemann dokonale ztvárnil Karla Havlíčka Borovského, něco se naklopýtal. Skružného román jej neinspiroval k ničemu jinému, než k ilustrativní banální nápodobě, a film o falešné kočičce, slibná variace na Pygmaliona, neskončila ničím jiným než časovou travestií, na níž nanejvýš zaujme jak se vvšechna ta panoptika točí na nenáročné pražské křižovatce. Ale na druhou stranu, málokterý němý film je tak hlučný. (21.12.2019)