Sólista

Buďto citově na Joe Wrighta nestačím, nebo on skutečně natočil svůj první slabý film. Šablonovitě vyprávěné dílko, které mě emočně úplně minulo, s občasným kýčem (holubi) a dvěma vynikajícími herci. Krásné kamerové vychytávky, tak typické pro režisérovy předchozí dílka, si tady bohužel daly dovolenou. Od Joe Wrighta čekám podstatně víc! (20.07.2010)

Scénář: Susannah Grant .. Scénář z druhého šuplíku. Joe Wright po dvou výtečných filmech zamířil pod křídla vypočítavých producentů slunného Hollywoodu, kterým na přání natočil více méně tuctovou příhodu jednoho novináře a jeho konfrontaci s neobyčejným, ale nestabilním hudebním talentem, kde důraz na city a emoce převláda. Ale celkově nefungují, jen občas se zadaří. Což je trochu málo na tak zvučnou sestavu. Navíc se vše dost tááhne. Naštěstí jsem si alespoň částečně spravil chuť díky výborným hercům, lahodné vážné hudbě, režii a kameře. Seamus McGarvey toho s Wrightem po Los Angeles evidentně hodně naběhali a nalítali. Snad jim k tomu bude příště dirigováno shůry něco poutavějšího a uvolněnějšího. (04.08.2009)

Zatim bez debat nejslabsi film Joe Wrighta, ktery ma ale stale pomerne dost co nabidnout. Primarne hledani hudebniho genia v labyrintu schizofrenni mysli a v prostredi LA ghetta. Herecky me to nevzalo, protoze Downeyho i Foxxe nezeru, co ale rozhodne zeru je Ludwig Van v podani Daria Marianelliho, na ktereho se muzete kdykoliv spolehnout, coz Joe Wright moc dobre vi, zatim kvality kazdeho Wrightova filmu tvorila z vice, nez 50% hudba a doufam, ze to bude pokracovat. 5/10 (06.07.2011)

Joe Wright vyměnil Keiru za Downeyho Jr. a matičku Anglii za slunný Hollywood. Přeměna jde znát na výsledku, odlehečná evropská scéna je znát, ale americké dravé prvky tvoří kontrast a proto to dopadlo tak trochu neslanně a nemastně. Nedokončeně. Dvouhodinový příběh je silný v momentech, ale v celku působí obyčejně. Říkám působí, protože doopravdy tomu tak není, když se člověk zamyslí, je to citový trhák, ale nezaujatý divák musí vynaložit hodně námahy, aby to objevil. Výborní herci, Robert ať se objeví kdekoliv, vždycky září na míle daleko a Jamie Foxx (asi) díky Stanislavskeho metodě se stal Natem Ayersem. (31.07.2009)

Scéna, ve které se Catherine Keener rozplývá nad političností a lidskostí celého Nathanielova příběhu neskutečně podkopává celý film, protože zrovna v té chvíli si uvědomíte, že ten film takový vlastně není. Je pěkně nasnímaný, pěkně zrežírovaný, ale už o něco méně zručně napsaný. A ani padesát záběrů na americkou vlajku neudělá z normálního filmu film politický. Slumy, herecká esa, dojímavý příběh. Kalkul, který nevyšel, ale díky RDJ a JSB to vydržíte. Potěšíl mě psychedelicky barevný poslech konzertu, který ukázal, že to jde vzít i jinou, zajímavější cestou.PS_ Film, který nechá po prvních pěti minutách hlavního hrdinu sedět a zoufale hledět do prázdna, a před konečnými titulky ho nechá tancovat, by se měl zamyslet sám nad sebou. (16.11.2009)